Automobilky se ve snaze přinést do světa automobilové techniky něco nového občas dostanou i úplně mimo. Jedním z takových šílených vynálezů je řízení Drive-by-wire s joystickem od švédského Saabu.
Letecká historie nedávno zesnulého Saabu je motoristické veřejnosti dobře známá. Vždyť v oblasti marketingu se to automobilka snažila zdůraznit za každou cenu. Ostatně nejen vývoj byl v Trollhättanu často velmi pokrokový. U Saabu vždy dbali na bezpečnost a výkon, kterého dosahovali i díky přeplňování. To vše ještě před dobou, kdy je pětihvězdičkové hodnocení u nárazových testů běžné, stejně jako všudypřítomné turbomotory.
V roce 1992 se však leteckým průmyslem Švédové inspirovali až příliš. V letadlech je vše vedené elektronicky, stejně jako řízení v prototypu Saabu 9000 2.0 Turbo. Už jen pohled do interiéru, pardon, kokpitu tohoto konceptu, stojí za to. Místo volantu má řidič k dispozici „knipl“ umístěný tam, kde obvykle vídáme řadicí páku. Pedál brzdy a akcelerátoru je na konvenčním místě, převodovka je pochopitelně automatická.
Technicky to funguje relativně jednoduše. Joystick dává signály dvěma hydraulickým jednotkám, které otáčí koly. Zvažovaný produkční model měl mít dva joysticky, aby si řidič mohl měnit unavené ruce. Mezi řidičem a koly tedy není žádné mechanické spojení, všechno pracuje zjednodušeně řečeno po drátech (od toho Drive-by-wire). Mezi výhody takového řešení patřila absence tyče řízení, jednou z problematických věcí v oblasti bezpečnosti, a nastavitelná odezva řízení. „Mohu navodit pocit z řízení motokáry či americké limuzíny," řekl Per Branneby, vedoucí projektu Drive-by-wire.
Řešení Saabu se nikdy nedostalo do sériové výroby. Alespoň v podobě, jak jej Švédové představili v tomto konceptu. Ovládání řízení joystickem se ukázalo jako krkolomné, tato ulička však byla slepá jen z poloviny. Řízení „po drátech“ se totiž ujalo, ovšem v kombinaci s klasickým volantem. Dnes tuto technologii používá sedan střední třídy Infiniti Q50, a přestože řidič z logiky věci ve volantu necítí žádnou zpětnou vazbu, celek funguje velice hezky. Japonci elektronickému způsobu řízení říkají Direct Adaptive Steering, o řízení se na rozdíl od Saabu starají elektromotory.
Automobilka si řešení pochvaluje. Díky němu prý mohou nabídnout preciznější a rychlejší řízení. Především však poskytuje dokonalejší spojení s palubními systémy jako je udržování jízdního pruhu. Vůz také sám dokáže reagovat na boční vítr a nepřenášet do řízení nadbytečné vibrace.
Otázky vyvstávají nad bezpečností takového řešení, na to však Japonci reagují přesvědčivě. Tyč řízení je zde stále jako záloha přítomna, v případě selhání některé z komponent se pomocí spojky propojí s koly. Systém řídí tři nezávislé počítače, vždy funguje jen jeden náhodně vybraný, a pokud selže, práci převezme jiný počítač. Tato záloha však popírá jednu z výhod technologie Steer či Drive by wire – snížení hmotnosti.
Jak to tak již bývá, průkopník to nemá nikdy jednoduché. Letos Infiniti svolává přes 60 tisíc vozů Q50 kvůli problémům s tímto řízením. Může se prý stát, že hned po nastartování vozidla elektronický problém zazmatkuje, nastaví jinou odezvu posilovače nebo změní strmost. Výrobce nicméně neví o případu, kdy by to způsobilo nehodu či dokonce zranění.
Budoucnost řízení po drátě je nicméně zářná. Nasvědčují tomu technologie autonomního řízení, kdy některé automobilky chtějí do pár desítek let volanty z interiérů vytlačit úplně. Elektromotory budou dostávat signály jen od řídicí jednotky, na rozdíl od volantu či joysticku, jako u dvou zmíněných pokusů.
Foto: wired.com, saabplanet.com
Saab je původem švédská automobilka. Saab byl divizí firmy Svenska Aeroplan vyrábějící zbraně. Ta vznikla v roce 1937 a první automobil opustil linku v roce 1944. V roce 1969 se Saab spojil se značkou Scania.
Momentálně Saab vlastní společnost National Electric Vehicles Sweden, ale nemá právo užívat jméno a logo Saabu, proto se vozidla od roku 2012 již nevyrábí.