Že vyrábíte malá a mimořádně populární auta ještě neznamená, že jejich pokrevní bratři na tom budou stejně. Zdárným příkladem je Fiat 500L, který na dnešní dobu klasicky parazituje na zavedeném označení 500. Jenže slavné jméno a několik retro prvků očividně nestačí.

Fiat 500L je opravdu velký a dokáže pojmout i 7 cestujících (verze 500 L Living), což z něj dělá zajímavou alternativu k rodinným SUV. Co je však ještě zajímavější je fakt, že velká 500 si svou cenu opravdu nedrží. Po třech letech se cena velké 500 sníží na méně než 40 % původní ceny.

Pokud je retro váš šálek čaje, bude se vám interiér 500L líbit. Ovšem jinak je interiér klasická italská záležitost, byť jeho praktičnost je řešená velmi dobře.

Bylo pouze otázkou času, kdy se ambiciózní Hyundai pustí po vzoru Volkswagenu do teritoria luxusních prémiových limuzín a nejen tam. Dokonce si pro své prémiově zaměřené modely vybral nový název – Genesis. O luxusně pojatém sportovním sedanu přemýšleli v Koreji už v roce 2003. V roce 2008 se ukázala první, a nutno uznat vůbec ne špatná, generace.

Bohužel, stejně jako v případě mnoha dalších neprémiových značek, se Genesis potýká s velkým poklesem ceny. V Evropě se první generace prodalo jako šafránu, takže výběr je omezený. Ovšem například v Německu lze najít kousky z roku 2012 s nájezdem do 10 tisíc kilometrů a plnou zárukou - za 550 tisíc korun. Nové auto za půl milionu?

Interiér první generace je dost podobný současným modelům Hyundai, takže lehce nadprůměrně kvalitní, ale bez nápadu a prémiových detailů, které jsou právě tím, co zákazníci hledají. To vám ale může být úplně jedno, protože za tu cenu to je pořádný kus auta, které navíc neparkuje na každém rohu.

Infiniti se nedokázalo prosadit nejen v Čechách, ale stejné problémy mělo i na jiných evropských trzích. U nás to značka zabalila, ale to neznamená, že by měla být našincem ignorována. Model Q50 je ale zajímavější, než ostatní.

Průměrná prodejní cena Infiniti Q50 činila necelý jeden milion korun a už po jednom jediném roce se jeho tržní hodnota propadla na méně než polovinu. Infiniti Q50 se honosí nezáviděníhodným titulem „Auto s nejvyšší ztrátou hodnoty“. Na internetu se dají sehnat kusy z roku 2016 s nájezdem 13 tisíc kilometrů za cenu 420 tisíc korun! Nabídka, která se neodmítá.

Takový pokles hodnoty se nedá příliš racionálně vysvětlit, obzvláště u zavedené značky, která se snaží být značkou prémiovou. Může to ale být tím, že interiér Infiniti Q50 má do prémiovosti skutečně daleko. Na druhou stranu i přes své masařky bude x-krát lepší a zajímavější, než například u Hyundai i30…

Plán Fiatu na záchranu značky Lancia byl krátkozraký. Tohle tušil asi úplně každý, kdo se o toto téma zajímal. Obzvláště, když Fiat navléknul znak Lancie na něco tak amerického, jako je Chrysler 300C. Ne že by šlo o špatné auto, to vůbec ne, ale Lancia není Chrysler a zákazníci to dali Fiatu lidově řečeno sežrat.

V Evropě se jich prodalo poměrně málo, takže výběr není nikterak bohatý. Nejstarší themy, tedy auta čtyři roky stará, se prodávají okolo 400 tisíc Kč, všem za půl milionu máte auto s nájezdem hluboko pod 100 tisíc kilometrů a plnou výbavou. A když mluvím o plné výbavě, myslím v americkém podání. Rozhodně volte vznětový třílitr italské produkce, kterých je také nejvíc. Zážehový Pentastar je příjemný motor, který ale zabíjí převodovka.

Interiér Themy je ryzí Amerika. Plasty pouze průměrné, výbava ale bohatá. Sedadla jsou spíše křesla, takže i přes zadní pohon a dobrý výkon nabízených pohonných jednotek jde o čistokrevný dálniční cruiser.

Opel Omega B je v našem výběru stařešinou, ale nenechte se zmýlit, poslední kousky se dělaly ještě v roce 2003 a dnes jsou k mání za úplný pakatel. Ukazatelem je rez, protože právě koroze Omegu sužovala asi nejvíce. Omega je zajímavá také proto, že jde o zadokolku s manuálem a vidlicovým šestiválcem. To se vždy počítá.

Zejména kombi verze je lákavá, protože si nějak neumíme vybavit auto, které by uvnitř bylo větší, než tohle. Omega Caravan je vnitřním prostorem srovnatelná s minulou generací Mercedesu třídy E kombi, což je obrovské auto.

Interiér je sice slabinou, a to i ve faceliftované variantě, ovšem komfortu má na rozdávání. Zejména šestiválcové verze byla mimořádně luxusní auta. Omega také nabízela barevný navigační systém.

Seat Exeo je dalším důkazem toho, že zákazníci se rohlíkem opít nenechají. Nápad vzít již nahrazenou generaci Audi A4, dát jí řádný facelift a znovu ji uvést na trh pod levnější značkou Seat není vůbec zcestná. Zcestná byla pouze cenová strategie koncernu, který si myslel, že dva dny staré rohlíky může prodávat za cenu čerstvých. Nemůže a Exeo propadlo.

Pokud se budete snažit, seženete šest let staré Exeo za cenu ne vyšší, než chce našinec za poslední ročníky jedničkové Octavie s rozumným nájezdem. Dobré auto staršího data, které nabízí slušnou výbavu s u nás nepříliš ceněnou značkou. Nebo snad myslíte, že 110 tisíc za plně vybavené auto se 180 tisíci najetými kilometry se zbožňovaným 2,0 TDI (105 kW) není zajímavá cena?

Interiér je poplatný době, kdy přišla Audi A4 B7 (některé věci jsou ještě z dob A4 B6), ale zaujme zapracováním a kvalitou.

Volkswagen Phaeton byl noční můrou všech, kteří si ho koupili jako nový a zhmotněná radost pro všechny, kteří jej kupovali jako ojetinu. Pokus pozvednout VW na úroveň výrobce luxusních a hlavně prémiových automobilů zle nevyšel. Ti, kteří se nechali zlákat marketingem, jeho líbivým vzhledem, špičkovou výbavou a objemnými pohonnými jednotkami, se museli smířit s tím, že čtyřmilionová limuzína stála za pouhé čtyři roky zlomek původní hodnoty.

Stačily dva roky a pár desítek tisíc najetých kilometrů a Volkswagen Phaeton s plnou výbavou, která si nezadala s konkurenty od BMW, Mercedesem či Jaguarem, ztratil v průměru 65 procent původní ceny. Uznejte, není limuzína se 40 tisíci kilometry najetými kilometry, jejíž techniku využívá i Bentley, zajímavější, než fungl nová Octavia?

V roce 2002, kdy se Phaeton poprvé představil, byl jeho interiér pro většinu majitelů VW naprosté sci-fi. Dodnes ho leze považovat za mimořádně povedený. Phaeton nabízí luxusní výbavu, kterou většinou nabízel už v základu. Proto bývají ojetiny skvěle vybavené. Dívejte se na pozdější ročníky, ty se vyplatí nejvíce.

Volvo S80/V70 druhé generace už má za sebou nějaký ten křížek, ale pořád se jedná o pořádný kus auta. Navíc tahle auta jsou ještě poslední Volva, která opravdu neznala slovo koroze. Silné plechy byly velmi odolné před povětrnostními vlivy, a pokud narazíte na zrezivělý kousek, dávejte bacha – nejspíš jde o opravovaný kus.

Poslední kousky se vyráběly ještě v roce 2007 a je to právě poslední modelový rok, který stojí za úvahu nejvíce. Deset let na takové auto není vůbec žádný věk a cena 150 tisíc za opravdu vyšperkovaný kousek s plnou výbavou není vůbec nic překvapivého. Vznětové pětiválce jsou robustní a spolehlivé, navíc náhradní díly vás nezruinují. Zážehové motory mají výkon, ale kvůli komfortně naladěnému podvozku ztrácí význam. To platí i pro 300koňovou verzi R.

Interiér je oázou klidu a komfortu. Sedačky jsou mimořádně komfortní, ale bez bočního vedení. Volvo do těchto automobilů běžně montovalo navigaci, parkovací senzory, dvouzónovou klimatizaci a jiné prémiové prvky výbavy. Volvo S80/V70 druhé generace je černým koněm našeho výběru.