Hilux osmé generace už má nový čumák. V rámci výroční edice se snaží zaujmout i tu klientelu kolem tunových pick-upů, která touží po co nejosobnějším vzezření a chování svého pracanta.
Rok 2018 byl pro legendární Toyotu Hilux speciální. Slaví své 50. výročí. Sotva se však plně rozběhla výroba již osmé generace, po ani ne dvou letech už přebírám klíček o dost bojovněji tvářícího se pick-upu. Tohle je "2018 Special Edition" a krom odlišné masky si dává za cíl nabídnout až luxusní prvky i zájemcům o tuto legendu.
Trh s takzvanými tunovými pick-upy, které svým označením odkazují na maximální přípustnou zátěž, se totiž v Evropě opravdu roztrhl. Tento segment zde zůstává okrajovým, přesto máme mimo klasických hráčů, mezi které neochvějně patří právě Hilux, v nabídce i vozy jako je Fiat Fullback, Renault Alaskan či třeba Mercedes třidy X. Jsou to sice deriváty stálých hráčů, ovšem konkurence nikdy nebyla vyšponovanější.
Kromě většího množství modelů je třeba se ještě zaměřit na fakt, že se tento segment čím dál více přibližuje spíše SUV než pracovním a nekompromisním nástrojům, jakými pick-upy dříve bývaly. A právě proto chce i Toyota držet krok. Daří se to s novou edicí?
Uhni mi z cesty!
Toyota se v případě této verze významně inspirovala za oceánem. Konkrétně u menšího ze dvou svých amerických pick-upů. Maska chladiče totiž jako by vypadla ze současné Tacomy. Novinkou jsou také odlišné full LED světlomety a mlhovky. Vrcholné provedení se nyní liší i chromovanými prvky včetně toho pod registrační značkou vzadu. Novinkou je i oranžovou červený odstín laku. V technickém průkazu nazvaný hnědou. Každý máme barvocit jiný, tak posuďte sami. Hiluxu to každopádně opravdu sluší a zdařile odlišuje se od umírněných základních verzí.
V rámci zosobňování Hiluxu došlo i na interiér. Výchozí architektura včetně už trochu grafikou a reakcemi zastaralého infotainmentu zůstává, zlepšily se materiály. Ostatně, jak si žádá čím dál rafinovanější konkurence. Nové jsou materiály včetně chromové linie na přístrojovce a měkčených plastů.
Klavírní lak najdete nově taktéž na přístrojové desce a ve výplních dveří, stejně tak jako na volantu, řadicí páce a u její základny. Přístroje mají bílý podklad a nový TFT displej uprostřed, který vás uvítá specifickou animací příjezdu novinky. Odlišný je i klíček se siluetou vozu. Hilux tím povýšil celkový dojem, přičemž jeden z nejprostornějších interiérů mu k tomu samozřejmě zůstává.
Zůstává hlavně pracantem
Toyota Hilux je nadále v Evropě nabízena s jediným motorem, vrcholnou edici nevyjímaje. Čtyřválcový turbodiesel 2.4 D-4D má v dnešní době, kdy Amarok či třída X nabídnou výkonné šestiválce, poměrně skromné parametry. Výkon 110 kW umí při 3400 otáčkách a točivý moment 400 Nm nabídne v rozmezí 1600-2000 otáček za minutu.
Zkombinujte jej se šestistupňovým automatem a dynamiku si úplně pochvalovat nebudete. A nejde přitom o absolutní čísla, držet krok s provozem úplně v pohodě zvládnete. Jde tu i projev samotného ústrojí. Měnič nechává ihned po puštění plynového pedálu spadnout otáčky k volnoběhu, střídavý záběr při plynulé jízdě tak působí nervózně, jak se neustále uzamyká.
Na druhou stranu jde o motor v rámci segmentu spíše kultivovaný. Což náramně doplňuje dobré odhlučnění aerodynamické. Rozhodně tak diesel nezpůsobí takový kulturní šok, jako hrubiánský pětiválec ve Fordu Ranger. Umí být i úsporný, dlouhodobě se můžete s podílem městských a terénních vložek držet i kolem deseti litrů. Při devadesátce si vezme kolem osmi.
Po jízdní stránce Hilux ze všeho nejvíc připomíná pick-upy spíše minulé éry. A v tom prosím nehledejte negativum, je zkrátka od prvních kilometrů znát, že toho vydrží hodně. Na silnici se natřásá, ovšem vezměte jej na polňačku a máte pocit, že čím více nesmyslnou rychlostí se po kráterech a vlnách řítíte, tím komfortnější podvozek Hiluxu je. Tohle auto chce drsné podmínky, v takových funguje nejlépe.
Nemá řízení jako v SUV, volant je stejně tupý jak tlusté jsou silentbloky na přední nápravě. Je zkrátka znát, že ambice zosobnit tohle auto nesměla zabránit ve skvělých schopnostech Hilux při práci mim zpevněné cesty. Utáhne 3,5 tuny, uveze tunu, zkrátka pick-up této třídy klasických dovedností. I Hilux je komfortnější než kdy dřív a například ve zmíněném odhlučnění si nezadá ani s těmi nejkultivovanějšími, ovšem v jádru je to stále odolný hrubián s mechanickou připojovatelnou čtyřkolkou, redukcí a rámem.
Závěr
Pokud dnes v Česku sháníte pick-up této velikosti, máte opravdu na výběr. A Hilux stále stojí spíše na té pracovní a drsnější straně. Na druhou stranu i díky nové výbavě přidává stylovější design, fajnovější pojetí interiéru a modernější výbavu včetně jízdních asistentů.
Mezi SUV s korbou jej to však neposouvá, což je možná dobře. Vždyť s jakým jiným autem byste si měli být jistí, že když doslova letíte po vyoraných lesních cestách, technice příliš neubližujete. Prostě to vydrží, protože je na to stavěna. V tom je hlavní image Hiluxu a teď má i ten pěkný americký čumák!
| Toyota Hilux Double Cab 2.4 D-4D - technické údaje |
| Zdvihový objem [cm3] |
2393 |
| Válce/ventily |
4/4 |
| Největší výkon [kW/min] |
110/3400 |
| Točivý moment [N.m/min] |
400/1600-2000 |
| Převodovka |
6A |
| Max. rychlost [km/h] |
170 |
| Zrychlení 0-100 km/h [s] |
13,2 |
| Komb. spotř. [l/100 km] |
7,0 |
| Základní cena [Kč] |
861.520 |
| Cena testovaného vozu [Kč] |
1.149.950 |
Autor: Milan Lažanský