TEST Opel Grandland X 1.6 CDTi AT - Když dva dělají totéž...

Kapitoly článku:

• Úvod, dojem, prostor
• Motor, jízda
• Závěr, ceny, technické údaje
• Kompletní fotogalerie

Přestup automobilky Opel pod křídla gigantu PSA Group byla velká věc, která neunikla pozornosti snad jediného motoristicky zaměřeného média. Jedním z důvodů jsou peníze, respektive šetření nákladů na výzkum, nákup a vývoj nových automobilů. Podle některých zdrojů prý PSA po akvizici Opelu ušetří až 1,7 miliardy eur ročně, předně díky sdílení platforem a pohonů mezi jednotlivými modely.

Opel by se okolo roku 2020 měl stát ziskovým, alespoň nyní to tedy vypadá na obecný prospěch. Jenom pro představu: příští Opel Corsa má vyrůst na stejném základu, jako Peugeot 208 a Citroën C3, Opel Crossland X je vlastně Citroën C3 Aircross, Peugeot 508 má být v podstatě současný Opel Insignia a podobně.

Původně jsem se docela bál, že bude PSA automobilku Opel popichovat k tomu, se odklonila od své německé serióznosti a vydala se cestou francouzského stylu, že se tak ale zatím nestalo, jasně dokazuje crossover Grandland X. Že se technicky jedná o Peugeot 3008, není na první pohled až tak patrné, několik indicií ale přesto existuje.

Fakt pěkný Opel!

Hned v úvodu je potřeba si ujasnit jednu věc. Grandland X, přestože na to svou stavbou vypadá, není určen pro jízdu v terénu o moc více než například Astra, ke které je alternativou. Platforma EMP2 koncernu PSA zatím neumožňuje pohon všech kol, byť se v současné době pracuje na plug-in hybridu (zadní kola budou hnaná elektromotorem), a jediným SUV se čtyřkolkou v nabídce Opelu tak i nadále zůstává prodejně velmi úspěšná Mokka.

Grandland X si pomáhá „berličkou“ v podobě systému IntelliGrip (obdoba Grip Control od PSA), ten ale pracuje pouze na bázi stabilizačního a protiprokluzového systému a čtyřkolku nenahrazuje. Na rozličných površích vám pouze pomůže se snáz rozjet, všemocný však není. Navíc stojí v závislosti na výbavě od sedmi a půl do deseti tisíc korun a zkoušený šedivý exemplář jím nedisponoval.

Že se v jádru jedná v podstatě o kompakt, dokládají například rozměry karoserie. Grandland X na délku měří 4477 milimetrů, je 1856 milimetrů široký a rozvor náprav činí 2675 milimetrů – ten je jenom tak „náhodou“ stejný jako u Peugeotu 3008. Po francouzském bratranci crossover zdědil trochu těžkopádnou příď s vysokou kapotou a spoustou „plechu“ nad úrovní blatníků, světlomety a maska chladiče si ale zachovávají tvář typickou pro současné Opely. Vůz působí seriózně, má nadhled, nechce na první pohled šokovat tak jako Peugeot 3008.

Jenom máloco pojí Opel Grandland X s Peugeotem 3008. Nejvíce asi vysoká kapota a plovoucí zadní sloupek. Příď i záď jsou však zcela svébytné.

Dalším poznávacím znamením je relativně nízké boční prosklení a zejména plovoucí zadní sloupek. Ten sice skrývá malé čtyřúhelníkové okýnko, i tak je výhled šikmo vzad hodně mizerný, což poznáte hned při prvním couvání z šikmého parkovacího stání.

Samotná záď ve mně vzbuzuje radost i starost zároveň. Na jednu stranu tady máme velice čisté linie podobné astře, a to hlavně pokud se zadíváte na svítilny, na straně druhé je vysoko umístěná nákladová hrana (810 milimetrů je fakt dost) a spodní část nárazníku s legračně vypadajícími „koncovkami výfuku“. Že se jedná o atrapu, jste už asi poznali sami…

Klasika je zkrátka lepší

Nevykládejte si to špatně, základ v podobě Peugeot 3008 není pro Opel Grandland X ničím, za co by se měl stydět. Právě naopak. Jestli jsem si ale u francouzského šviháka s tygřími drápy na zádi na něco ani po několika tisících kilometrech za volantem nedokázal zvyknout, je to přístrojová deska.

On totiž i-Cockpit, jak Peugeot svůj futuristický koncept nazývá, sice vypadá fantasticky, narážíte v něm však na pár ergonomických nedokonalostí. Třeba když chcete upravit činnost klimatizace, musíte do menu infotainmentu, totéž platí také o ovládání systému stop/start. Odvádí to pozornost od řízení a v mrazech není citlivost displeje kdovíjaká, Opel ale naštěstí našel řešení.

Přístrojová deska se velmi podobá té z Opelu Astra, stejné jsou i převážně měkčené a velmi dobře zpracované plasty. Panel klimatizace je nízko, ale dostupnosti to nevadí.

Vykašlal se totiž na digitální rozhraní a téměř okopíroval z větší části měkčenou přístrojovku Astry. Kaplička před řidičem je analogová, palubní počítač si zachovává design Opelů, osmipalcová obrazovka infotainmentu IntelliLink 5.0 netrčí do prostoru a přímo pod sebou sdružuje ta nejdůležitější tlačítka. Přehledný panel dvouzónové klimatizace je hned pod ní a ještě o patro níž můžete rychle vypnout stop/start či omezit stabilizaci.

Pro řadu zákazníků bude klíčová i koncepce s konvečním volantem (3008 jej má nekruhový a budíky sledujete nad ním, nikoliv skrze něj), já osobně chválím subtilnější středový tunel, který neomezuje řidičův prostor v kolenou. Vezmu-li to do důsledku, Opel v podstatě vzal Peugeot 3008 a zjednodušil jej, což zejména konzervativní zákazníci, kteří se za volantem nechtějí cítit jako ve vesmírné lodi, jistě ocení.

Prostoru je dost, ale ne příliš

Hlavní výhoda kompaktních crossoverů ve srovnání s výchozími modely ale tkví někde jinde – ve vnitřním prostoru a pocitu bezpečí. Třeba do takového Opelu Astra, přestože má rozvor náprav kratší jenom o zanedbatelných 13 milimetrů, se kvůli nízkému ukotvení sedadel nikdy neposadíte stejně pohodlně jako do Grandlandu X. V crossoveru sedíte výš, máte více místa nad hlavou, přirozenější pozici nohou, a kdyby Opel z 3008 nepřevzal zmíněný masivní zadní sloupek karoserie, neviděl bych problém ani s výhledem ven.

Z hlediska běžného denního použití chválím ergonomická přední sedadla. Vzadu je místo i pro 190 cm vysoké cestující, subtilní prahy jsou kryté dvařmi a zůstávají čisté.

Grandland X je uvnitř z mého pohledu velký tak akorát. Do ničeho se netlučete, ale zároveň při jízdě s neobsazenou kabinou nemáte pocit, že vezete zbytečné „kubíky“ vzduchu jako u crossoverů říznutých vozy MPV.

Vpředu si hovíte v příplatkových sedadlech s certifikátem AGR (příplatek činí 17.500 Kč), vzadu vám stehna podepírají výše ukotvené sedáky a 190 centimetrů vysoký řidič se „za sebe“ pohodlně posadí s přibližně třícentimetrovou rezervou. Jenom na tu panoramatickou střechu bych se vykašlal – ušetříte dvacet tisíc a jedincům zmíněné výšky zůstane nad hlavou větší než dvoucentimetrový prostor.

Zavazadelník se základním objemem 514 litrů patří k průměru třídy, avšak nebýt vyšší nákladové hrany, nelze mu v podstatě nic vytknout. Podlážka je polohovatelná ve dvou rovinách, a alespoň podle popisku unese rovný metrák. Ložná plocha je přehledná a v případě potřeby maximální přepravní kapacity lze zadní opěradla pohodlně odjistit přímo páčkami v kufru. Je-li podlážka ve vyšší pozici (rozdíl činí zhruba deset centimetrů), vytvoříte tak téměř rovnou ložnou plochu a získáte objem až 1652 litrů, což je o dvaadvacet litrů více než v případě Astry Sports Tourer.

Objemnému zavazadelníku vyčítám vysokou nákladovou hranu (810 mm). Naopak potěší možnost sklopení opěradel přímo z kufru a aretace podlážky ve zvednuté poloze.