UFO pokračuje v letu. Kam? To se zatím stále jaksi neví, jisté ale je, že mu v něm nyní pomáhá nový motor. A je to velmi dobrý motor…
Kapitoly článku:
- Zase to UFO…, Motor z první ligy, Emoce v první linii
- Nabídka verzí, Na první pohled, Zkoušený vůz
- Na palubu, Kouzlení se sedadly, Pracoviště řidiče, Motor na jedničku
- Na silnici, A vystupujeme, Technické údaje, Naměřené hodnoty
- Fotogalerie
Zase to UFO…
Již od premiéry předchozí generace Hondy Civic v roce 2005 byste jen těžko hledali test nebo jiný článek k tomuto modelu, v jehož záhlaví by se alespoň jednou neobjevil výraz UFO. A musím se přiznat, že mi dalo dost práce alespoň tentokrát se tomuto trendu vyvarovat. Ono se ale není čemu divit, toto auto totiž vybočuje z řady jak designem karoserie a interiéru, tak soustavou kontrolních a ovládacích prvků.
Honda Civic s lehkým a živěji reagujícím motorem 1,6 i-DTEC
A že se UFO vyrábí již v druhé generaci? Máte pravdu, nový, v pořadí již devátý Civic slavil premiéru v roce 2011, ovšem po stylistické stránce jde pouze o adaptaci generace předchozí. Loni na jaře jsme vám tento vůz představili v podrobném testu verze Honda Civic 2,2 i-DTEC Sport, který nyní doplňujeme našimi zkušenostmi ze svezení s provedením Civic 1,6 i-DTEC ve zcela novém výbavovém stupni Lifestyle zavedeném pro Civic v rámci úprav pro modelový rok 2013.
Tyto vozy byly po všech stránkách prakticky stejné a jediné odlišnosti se týkají výbavového stupně a motoru, takže v následujících řádcích se budeme věnovat právě jim a zájemcům o podrobnosti k řadě Civic jako takové doporučíme výše odkazovaný test z loňska. Nejvýznamnější novinkou vozu na snímcích je jeho pohonná jednotka 1,6 i-DTEC, jež se stala dosud posledním přírůstkem do rodiny vozů Honda určené hlavně pro evropské trhy.
Motor z první ligy
První podrobnosti k motoru 1,6 i-DTEC jsme vám přinesli již na sklonku roku 2011, přičemž pod kapotu Hondy Civic doplul až letos v březnu. Zcela nově vyvinutý vznětový čtyřválec 1,6 i-DTEC je prvním z řady Earth Dreams, která postupně nahradí stávající motorizace automobilky Honda. Ta jej prezentuje jako nejlehčí mezi konkurenty, ovšem za zmínku stojí také jeho postavení v rámci ostatních motorů nabízených v současnosti pro řadu Civic.
Civic, to je tradiční důraz na detaily
Ano, Civic 1,6 i-DTEC je sice stále o rovný metrák těžší než zážehový čtyřválec 1,8 i-VTEC, ovšem zároveň o 60 kg lehčí než dosud stále nabízený větší vznětový agregát 2,2 i-DTEC. A mít před přední nápravou přes dva pytle cementu navíc, nebo nemít, to je s ohledem na jízdní vlastnosti u vozu této kategorie docela důležitou otázkou...
Tento čtyřválec patří nejen po stránce konstrukční, ale i po té provozní k nejlepším současným motorům své kategorie. Kromě nízké hmotnosti se při vývoji pracovalo také na snížení tření, které se údajně podařilo omezit o 40 %. Nový agregát Honda 1,6 i-DTEC používá systém vstřikování common-rail pracující s tlakem až 180 MPa. Součástí motoru jsou také nerezové výfukové potrubí a systém recirkulace výfukových plynů s vysokotlakým a nízkotlakým vedením.
Emoce v první linii
Honda Civic i ve své deváté generaci probouzí emoce, a my říkáme: SLÁVA! V záplavě dnešních aut svázaných vesměs sítěmi tradic, konvence a požadavků nejrůznějších administrativních limitů je až s podivem, že se najde auto (navíc v racionalitou ovládaném segmentu nižší střední třídy!), jež se nebojí vystupovat z řady. Toto auto v dohledné době vysloveně nezastará, za dalších patnáct dvacet let bude vypadat spíše jako komiksová rekvizita.
Současný Civic nenechá chladným snad žádného pozorovatele. Jeden se do něj zamiluje a druhý jej bude nenávidět, nic mezi tím neexistuje. Pokud patříte mezi ty, kterým se toto auto nelíbí, pokuste se nad to alespoň na chvíli povznést a číst dále: je to totiž auto objektivně vzato velmi dobré. A to i přesto, že snad až na nový motor, k němuž se dostaneme později, nad konkurencí vlastně žádnou svojí vlastností vysloveně neční.
Ačkoli vás to možná na první pohled překvapí, tento futuristicky střižený vůz je po technické stránce koncipován veskrze konzervativně. Systém „vše vpředu“ je samozřejmostí, ale třeba všechny zážehové motory mají jen jeden vačkový hřídel (byť v kombinaci s čtyřventilovou technikou a proměnným časováním) a zadní kola spočívají na jednoduchých vlečených ramenech spojených torzní příčkou.