Vznikla počátkem padesátých let, v rukou nadšenců jezdí dodnes. Víte, jak přišla ke svým vtipným přezdívkám?
Základní požadavky na nový lehký nákladní automobil definovala československá armáda už v roce 1947. Souběžně s vývojem náklaďáku běžely i práce na osobním terénním vozu, který vyvíjela jak Tatra, tak Škoda. V Kopřivnici vznikly prototypy T 803 a T 804, ty se ale do sériové výroby nedostaly, posloužily však jako základ při stavbě T 805.
Ta byla úhledným náklaďáčkem s trambusovou kabinou. Na délku měla 4720 mm, rozvor měřil 2700 mm. Stála na tradičním páteřovém rámu s výkyvnými polonápravami, které byly opatřeny koncovými redukcemi pro lepší průchodnost terénem a nižší namáhání motoru. Tím byl dvouapůllitrový vidlicový osmiválec typu 603 A, osazený jedním karburátorem Solex 30 UAAIP. Pro armádní použití dostal nižší kompresi 6,5:1 a výkon omezený na 55 kW (75 k), pro zajištění správného chodu i v těžkém terénu měl suchou klikovou skříň a zdvojené olejové čerpadlo. Standardně byla poháněna zadní kola, přední se dala připojit pákou. Čtyřstupňová manuální převodovka měla redukci a diferenciály se daly uzamykat.
Díky redukcím v kolech měla T 805 vynikající průchodnost terénem, světlá výška činila 400 milimetrů. A s odpružením torzními tyčemi se chovala dobře i ve vyšších rychlostech, maximem bylo až 80 km/h. Ale trpěla také několika problémy. Kolébavé chování v zatáčkách jí vyneslo přezdívku „kačena,“ kvůli hluku od tlačných chladících ventilátorů se jí zase říkalo „kvíčala“ nebo „píšťala.“ Pamětníci také vzpomínají na malou, nepohodlnou a netěsnící kabinu. Bolístkou byly také málo účinné jednookruhové bubnové brzdy. I spotřeba byla nezanedbatelné, na silnici se pohybovala okolo 30 l/100 km a v terénu si osmiválec pochopitelně bral ještě více.
Nejrozšířenější verzí byl valník, mnoho T 805 ale jezdilo i se skříňovými nástavbami, existovaly také cisterny, hasičské či rozvážkové vozy a sloužily i u filmových atelierů Barrandov. Nejslavnějším provedením byla dvojice expedičních speciálů cestovatelů Zikmunda a Hanzelky. Tyto vozy dostaly světlý lak, odrážející teplo, tepelnou izolaci, vyztužené volanty, vyšší čelní skla a také přívěsné vozíky.
Dvojice Z+H s nimi najela mnoho tisíc kilometrů a provedla v nich svou poslední velkou výpravu předtím, než je kvůli politickým názorům a tzv. tajné zprávě číslo 4 (realistickému popisu stavu v Sovětském svazu, který se měl dostat pouze k rukám Brežněva, ale nakonec byl označen za protisovětský pamflet) režim vyřadil z veškerého života. Jeden vůz patří muzeu v Kopřivnici, druhý nechal zrekonstruovat Karel Loprais.
Řadu kusů udržují nadšenci v chodu dodnes, můžete je vídat na vojenských či historických akcích nebo na truck trialových závodech. T 805 se vyráběla v letech 1952 až 1960, vznikala nejen v Kopřivnici, ale také v Mladé Boleslavi, Plzni nebo v Praze – u těchto vozů prý byla poněkud kolísavá kvalita. Vzniklo přes třináct tisíc exemplářů.