Kapitoly článku:
Německé vozy Opel Astra navázaly počátkem devadesátých let na úspěch dlouhé tradice Kadettů. Také u nás patří tradičně k vůbec nejoblíbenějším modelům, a to především na trhu s ojetými vozy. Astry první generace si vydobyly pověst standardně spolehlivých vozů s nízkými provozními náklady. S příchodem zážehových motorů Ecotec při modernizaci v roce 1995 se Astra stala skutečně oblíbeným vozem. Například čtyřválec Ecotec 1,6i 16V/74 kW byl svého času nejhospodárnějším vozem dané kategorie s kombinovanou spotřebou jen 5,9 l/100 km. Astra úplně nové generace se pak představila v roce 1998, kdy nahradila „kulatý model“ první generace. Ten poté dostal přídomek Classic, jeho výroba byla přesunuta do polské továrny GM a probíhala souběžně s novým modelem G. Obdobná situace se později opakovala ve chvíli, kdy byla na trh uvedena současná generace Astry a Astra G Classic se začala vyrábět rovněž v Polsku.
Vozy Opel Astra první generace se vyznačují spolehlivými zážehovými motory, ale jen průměrnými vznětovými jednotkami. Ty mají objem 1,7 D a byly prostě odvozeny ze zážehového motoru. K dispozici byly ve verzích D (nízkotlaké „soft-turbo“, 50 kW) a TD (60 kW) a během let provozu nepřesvědčily ani spolehlivostí, ani provozními vlastnostmi. „Kulaté“ Astry se vyráběly jako tří nebo pětidvéřový hatchback, čtyřdveřový sedan, tří a pětidveřové kombi a dvoudveřové Cabrio, na jehož adaptaci se podílela italská firma Bertone. Právě nejvzácnější provedení Cabrio, s nímž se však v bazarech v oddělení otevřených vozů setkáte spolu s Fordem Escort Cabrio možná nejčastěji, vám nabízíme v hlavní roli našeho obvyklého testu ojetého vozu. Protože Astry první generace jsou mezi našimi motoristy dostatečně známé, zaměříme se především na zkušenosti se skládací střechou a s ní spojenými provozními vlastnostmi.
Základní specifikace testovaného vozu
Opel Astra 1,6i Cabrio
Cena: 128 000 Kč
Rok výroby: 1998
Najeto: 68 000 km
Výbava: 2x airbag, ABS, elektrické ovládání oken, posilovač řízení, al. kola, repro
Zvenčí
Astra Cabrio je dvoudveřový cestovní (nikoli sportovní) dvoumístný vůz se dvěma, svými rozměry spíše nouzovými, sedadly v zadní části a relativně rozměrným a variabilním zavazadlovým prostorem. Po stránce vnějšího vzhledu i celkové koncepce je v nejširším možném měřítku spjata se svými sourozenci. Celá příď včetně bočních dveří pochází z třídveřového hatchbacku, naopak záď byla adaptována ze čtyřdveřového sedanu. Shodné jsou také nárazníky. Při návrhu vozu nebylo možné střechu jen „uříznout“ a nahradit ji plátěnou náhražkou.
Samonosná karosérie musela být důkladně vyztužena, a to zvláště v oblasti prahů a rámu čelního skla, který převzal úlohu v podstatě jediného ochranného prvku při převrácení vozu. Bertoneho úsilí pak směřovalo především k harmonizaci bočních linií vozu.
Nutno říci, že jeho práce nevyšla vniveč a vzniklo auto s jednoduchým a příliš nestárnoucím vzhledem. Astra Cabrio díky tomu vypadá elegantně a vyváženě, i když poněkud usedle, a to jak bez střechy, tak i s ní. Linka spodní hrany oken prochází bez přerušení kolem celého vozu.
Na jednoduché nízké čelní světlomety se společnými parabolami pro potkávací i dálková světla navazují do blatníků přecházející blinkry, od roku 1995 s bílými krycími skly. U lépe vybavených verzí byly doplněny mlhovkami ve spodní části předního nárazníku.
Střecha
Nebudeme si nic nalhávat, na této Astře je tím nejzajímavějším rozhodně její skládací střecha. A nutno dodat, že jde o jeden z nejlepších a nejpropracovanějších mechanismů, se kterými jsem se na podobných autech dosud setkal. Vrstvená plátěná střecha prokázala velmi dobrou tepelnou i akustickou izolaci, k jejímu vybavení patří elektrické vyhřívání zadního plastového okénka.
Takřka vše zde ovládá elektronika. Oba páry bočních oken mají elektrické spouštění, zadní malá trojúhelníková okénka se zasouvají i s rámy, společnými také pro okna přední. Ovládání žádného z oken není „automatické“, tedy jednodotykové. Pro otevření střechy je třeba nejprve odjistit dva uzávěry, skryté normálně pod slunečními clonami. Poté nastartujete motor nebo jen zapnete zapalování a zatáhnete ruční brzdu. Tento postup, který má zabránit manipulaci se střechou za jízdy, se však spoléhá pouze na kontrolku ruční brzdy, která se zapne při sebemenším pohybu s pákou. Nijak již není ošetřeno, zda ruční brzda skutečně funguje. U zkoušeného vozu byla takřka bez účinku, po zatažení se navíc brzdové obložení v zadních kolech „kousalo“, brzdy za jízdy skřípěly a zahřívaly kola.
Ale zpět ke střeše. Uzávěry nad čelním sklem jsou povoleny, svítí kontrolka ruční brzdy a zapalování je zapnuto. Nyní už jen stačí stisknout tlačítko vedle ruční brzdy a držet je do chvíle, kdy se střecha úplně neposkládá za zadní sedadla. Tím je celý proces ukončen. Samotné skládání a rozkládání střechy trvá okolo 10 s. Ve složené poloze lze střechu ještě obložit plastikovým límcem, který se ke karosérii připíná velmi snadno pomocí druků (v jeho rozích z pevného plastu je vylisován další emblém karosárny Bertone). Ne, že by to bylo nutné, ale zlepšuje to aerodynamiku, snižuje hluk a otevřený vůz tím navíc získá na svém vzhledu. Při otevřené střeše se pozorovateli zjeví důmyslný systém několikanásobného těsnění na horní hraně masivního rámu čelního skla. Nad prostředním zpětným zrcátkem mezi slunečními clonami ještě zbylo místo pro jednoduché vnitřní osvětlení.
Proces opětovného natahování střechy je stejně jednoduchý a rychlý jako její skládání. V některých situacích ji lze dokonce natáhnout včetně sundání límce v rekordním čase okolo 20 s, což jsem byl nucen vyzkoušet při nenadálém příchodu bouřky… Když jsme u toho, střecha prokázala odolnost proti vniknutí vody do interiéru dokonce i při ručním mytí tlakovou vodou.
Uvnitř
Přístup do interiéru je pohodlný díky dlouhým a v dostatečně velkém úhlu se otevírajícím dveřím. Je však třeba připravit se na potíže při otevírání dlouhých dveří ve stísněných prostorech, navíc znesnadněným „vychozenými“ aretačními páčkami. Sklápění předních opěradel pro přístup k zadním sedadlům je snadné, a to zvláště při stažené střeše. Výbava je slušná, chybí snad jen klimatizace, elektrické ovládání zrcátek a kupodivu také centrální zamykání.
Vpředu mají cestující dostatek místa ve všech směrech, řidiči se nabízí pohled na typickou opelovskou palubní desku devadesátých let. Velký, kůží potažený volant s airbagem i přístrojový štít s dominujícím rychloměrem budou povědomé všem, kdo s vozy Opel z této doby měli již co dočinění. Celá přední část interiéru byla beze změn převzata z Aster ostatních provedení, přičemž snad jedinou odlišností jsou kolébkové tlačítko elektrického ovládání střechy a její jistící páčky. K řidiči mírně natočená středová konzole má pod středovými výdechy ventilace trojdílný displej, informující o čase, vnější teplotě, datu a v případě přítomnosti původního autorádia i o zvolené stanici. Čalounění příjemným semišem se po letech jeví jako mechanicky odolné, ale díky přímému slunečnímu záření začíná blednout.
Cestující mají na předních, rozměrných a anatomicky tvarovaných sedadlech dost místa ve všech směrech, samozřejmě hůře jsou na tom dva cestující vzadu. Také ti mají k dispozici opěrky hlav a navíjecí pásy a kratší vzdálenosti zde přetrpí i dospělé osoby.
Zavazadlový prostor je dobře přístupný. Ačkoli je jeho objem poněkud omezen prostorem pro skládání střechy, odděleným od kufru pevnou přepážkou, lze zde přepravovat i přiměřené množství zavazadel. Objem kufru lze pak zvětšit sklopením zadních opěradel, které se ale odjišťují jen ze zavazadlového prostoru. Pokud proto opouštíte auto se staženou střechou, nabízí se vám dvě uzamykatelné skrýše, které nepovolaná a patřičným klíčem nevybavená osoba žádným civilizovaným způsobem neotevře: zavazadlový prostor a objemná schránka pod airbagem spolujezdce, kam lze pohodlně uložit i dokumenty formátu A4.
