Opět zde máme jeden zapomenutý koncept, ve kterém dnes zhlížíme současnou automobilovou produkci více, než bylo možná zprvu očekáváno.
Stejně jako se dnes Volkswagen snaží s elektrickým ID.3 otevřít novou kapitolu mezi kompaktními vozy a přivést masám „Golf“ pro rostoucí věk elektromobility, dále do budoucnosti svého evergreenu se automobilka dívala rovněž v roce 1989, když na autosalonu ve Frankfurtu představila koncept Futura – kompaktní hatchback/MPV pro 21. století, proporcemi hodně blízké zmíněnému ID.3, které shodou okolností VW chystá v září odhalit na stejném místě.
Minulost se však neopakuje zas tak přesně, i když pár shodných okolností oba vozy proplétá. Tak hlavně, Futura se nakonec do sériové produkce vůbec nechystala a fungovala spíše jako předzvěst technologií, jichž teď máme o 30 let později plná auta.
Futura se navenek vyznačovala uhlazenou karoserií s ohledem na nízký odpor vzduchu a hlavně velkou prosklenou kabinou se spojenými „gullwing“ dveřmi pro obě řady sedadel. Část spodního dílu dveří se poté zasouvala do boků karoserie, podobně jako u BMW Z1. Jako ve skleníku se však posádka uvnitř cítit nemusela, prosklení bylo doplněno speciální fólií, která filtrovala 60 % UV záření slunce.
Kromě toho, dveře i zadní prosklené víko kufru byly lehce oddělitelné, takže se z Futury mohlo stát otevřené víkendové „funky“ vozítko. Nad posádkou k ochraně zůstala zbývající středová páteř karoserie a dvojice zadních sloupků. Lehká konstrukce, stejně jako dnes, byla rovněž na pořádku dne. Díky využití kompozitních materiálů se podařilo hmotnost udržet na hranici 1000 kg.
Na takovou hmotnost přitom stačil i docela hubený 1,7litrový benzinový čtyřválec, dopovaný kompresorem pro výkon 60 kW (82 koní) a točivý moment 155 N.m. Všechny základní ovládací prvky jako plyn, brzda, automatická převodovka a řízení pak uměla ovládat elektronika vozu, což bylo nutné v kombinaci s hlavní vychytávkou konceptu…
S pomyšlením na dnešní parkovací asistenty, u kterých už řidič nemusí hnout ani brvou, byl party trikem Futury autonomní parkovací systém, vysoce spoléhající na další „cool“ funkci – řízení kol zadní nápravy, a to s opravdu výrazným natočením. Jak tehdy tvrdil Volkswagen, stačilo přijet k parkovacímu místu, stisknout tlačítko v interiéru a řidič se již o zaparkování nemusel starat.
Senzory vozu měřily velikost místa, vzdálenost od překážek a další důležitosti, aby se kompaktní Volkswagen nacpal i do nejtěsnějších prostorů. Radar na přídi kromě toho sledoval provoz před vozem, tudíž bezpečnostní systémy uměly podobně jako nyní upozornit či zabránit nehodě. S blížícím se rizikem se dokonce měnila barva LED podsvícení přístrojového štítu na žlutou až krizově červenou. Samozřejmě, brzdový systém využíval tu nejvyspělejší verzi ABS.
Na digitální přístrojovce uměl systém vozu doporučovat řidiči bezpečnou rychlost s ohledem na provoz na silnici. Ve čtyřmístném interiéru s pohodlnými křesly se nakonec ukázala i praktická rozkládací zadní sedačka určená pro děti a již tehdy si inženýři pohrávali s dnes rozšířeným systémem aktivního potlačování hluku v kabině.
Předpovídání technologického vývoje a celkové budoucnosti dopravy je jednou ze samotných definic konceptuálních vozů. Vůbec tedy nepřekvapí, že britský Autocar v roce 1989 napsal následující: „Vývojoví inženýři VW jsou přesvědčeni, že všechny novinky zahrnuté ve Futuře by se mohly objevit v produkci v následujících 10 až 15 letech.“ Ne všechno vychází přesně na čas, ale jak se říká, budoucnost je nyní.