Na poslední lednovou neděli jsem dostal sedadlo v Hyundai i30 N Performance při vytrvalostním závodě 4h Most. Startoval jsem pod taktovkou závodního týmu Janík Motorsport, kterému české zastoupení Hyundaie poskytlo dva předprodukční kousky prvotiny sportovní divize N. Jak jsem dopadl, jak celý závod probíhal a na kolik by vás vyšlo zažít to na vlastní kůži?
Janíci
Závodní tým Janík Motorsport ze Šternberka je na scéně českého motorsportu velmi aktivním členem. Vedle značných aktivit na okruzích i v závodech do vrchu se věnuje i řidičské akademii, zprostředkovává zážitky za volantem, taxi jízdy, firemní akce, coaching, úpravy aut na míru či zájezdy na jízdu na sněhu.
Václav Janík, zakladatel týmu, je často vidět na startu závodů do vrchu. Jeho stručný příběh? V roce 1996 nedojel Ecce Homo Šternberk se Škodou Favorit, protože se mu propálil píst. Nyní nejen tento závod vyhrává za volantem červeno-bílé placky Norma M30 LMP3 s pětilitrovým motorem a sekvenční převodovkou.
Partnerství mezi značkou Hyundai a týmem začalo v loňském roce, společně brázdí okruhy v seriálu TCR Europe. V květnu loňského roku předala nošovická automobilka týmu také dva předprodukční kusy Hyundaie i30 N s automatem DCT, aby mohla propagace sportovní divize pokračovat i mimo seriál TCR. Právě tyto dva kousky přihlásili do závodu 4h Most.
4h Most
Nenazývejme to tak úplně motorsportem. Vytrvalostní závod 4h Most je poloprofesionální akce pro maximálně 25 aut s celkovým zabezpečením včetně traťových komisařů, hasičů i safety caru. Závod se jede několikrát ročně na Autodromu Most a za účast dáte 14.520 Kč. Není to tedy vyloženě punková akce, ale zvracet nervozitou před boxem taky nebudete.
Za zmíněnou cenu dostanete čtyři hodiny závodu, vlastní box, hodinový trénink, kvalifikaci a v případě výhry samozřejmě i nějaké ty ceny. Myšlenkou celé akce je zkusit si svět motorsportu a neutopit v tom roky času a miliony korun. Závod začíná letmým startem a vítězem je ten, kdo ujede největší počet kol.
Ne každý od mládí dře v motokáře a disponuje dostatečnými finančními prostředky k provozování skutečného motorsportu na profesionální úrovni. Jsou to ale právě takové závody a opuštěné silnice za vsí, kde lze pilovat řidičské dovednosti a užít si s partou stejně smýšlejících bláznů do řízení.
Pro úplnost se hodí dodat, že vozy jsou rozděleny do dvou kategorií - R1 a R2. Kategorie R1 je pro vozy s výkonem nad 110 kW na jednu tunu, kategorie R2 pro vozy s výkonem 109,99 kW a méně na jednu tunu. Automaticky jsme se tak zařadili do R1, a to společně třeba s BMW 135i, Nissanem 350Z či Toyotou GT86 v továrním tuningu.
Pokračování 2 / 3
Náš tým a auto
V týmu jsem byl s kolegy Martinem Machalou z Auto.cz a Jirkou Baborským a Leošem Káňou z časopisu Svět motorů. Dostali jsme šedý Hyundai i30 N Performance, který disponuje výkonem 206 kW (280 koní), na stovku se dostane pod šest sekund a umí se rozdovádět až na 250 km/h. A abych připomněl, měl osmistupňový automat DCT.
Trénink jsme odjeli na sériových kolech a zimních gumách, protože nám o nic nešlo. Spíš to bylo lehké opáčko mosteckého okruhu pro ty, kteří sem mimo sezónu nezavítají. Co mě osobně zarazilo, byly balíky z pneumatik na většině vnitřků zatáček. Po rekonstrukci části trati tu zůstaly kvůli obrubníkům, ale na závod jsem je nečekal. Naštěstí zmizely balíky na výjezdech, to byla předtím nepříjemná psychická brzda.
Na trať nás pustili v 10:00 na trénink. V autě jsme mohli být dva, což bylo dobré pro méně zkušené jezdce, kteří si tak procvičili stopu s mosteckými veterány. Každý z naší posádky měl za volantem na trénink 12 až 13 minut, tedy zhruba šest kol. Poté následovala pětiminutová pauza, během níž jsme nasadili kola Evo Corse s pneumatikami Goodyear Eagle F. A hurá na kvalifikaci!
Kvalifikace proběhla časově velmi podobně, každý jsme si dali jedno zahřívací kolo, tři až čtyři ostrá kola a jedno vychlazovací. Nutno podotknout, že na trati byli při kvalifikaci všichni účastníci, takže když vás někdo zdržoval, měli jste prostě smůlu. V našem týmu ovládl kvalifikaci motorsportem ošlehaný Martin Machala s časem 1:59. Můj čas 2:03 tak sice nebyl nejlepší, ale udělal mi velkou radost.
Jdeme na to!
Martinův čas nám zajistil start z druhého místa hned za BMW M135i. Ve zpětném zrcátku jsme měli Caterham s šestnáctistovkou. Právě Martin šel na řadu jako první. Ve 12:00 odstartoval závod letmým startem - první kolo auta objela za safety carem, ten pak zajel do boxů, a po projetí cílové čáry se mohlo jet na plný plyn a předjíždět. Hned první zatáčku Martin prodal, s mnohem výkonnějším BMW nemělo smysl bojovat.
Všichni jsme taky tušili, že nás Caterham dříve či později udělá. Na rovinkách sice neměl šanci, ale na mosteckém okruhu je to záležitost pár zatáček, maximálně kol. Po chvíli jsme tak drželi třetí příčku. Plán byl takový, že každý z nás odjede za volantem jednu hodinu, respektive padesát minut s tankováním (mimo boxy) a výměnou řidiče. Pokud by se nic nestalo, určitě by nám zůstala třetí pozice a pro mě by to byla první bedna v životě.
Byl jsem to já, kdo klukům říkal, abychom nedrtili auto těsně ke dvěma minutám, ale jeli víc volně, s časy okolo 2:05 až 2:06. Ne, že bych měl s motorsportem nějaké velké zkušenosti, ale přišlo mi logické se držet na 80 až 90 % schopnostech auta, aby nám vydrželo až do konce. Nejsem sice závodník, ale vím, co je to Le Mans. Tohle ale víme všichni. Víme, jak se na okruhu při takovém závodu chovat. Nicméně tváří v tvář realitě se to často vytrácelo.
Martin se při kole bez předjíždění držel časů 2:00 až 2:02. Hyundai i30 N nám také rychle připomněl, že je v sériovém stavu. Brzdy začaly po pár kolech vadnout. Bylo tak třeba být občas trochu něžnější, víc chladit a klidně pustit nohu z plynu už za boxovou uličkou, abychom se do první šikany nepřiřítili na plných brzdách.
Dalším aspektem bylo i negativum korejského hot-hatche, a sice malá nádrž na benzin. 50 litrů je na ostré auto prostě málo a v kombinaci s tak žíznivým motorem vás to štve, i když máte eNko třeba jen na okresky. A co teprve na okruhu. Když se Martinovi rozsvítila rezerva pod Matadorem, v předposlední zatáčce už mu auto začalo cukat. To není ani kilometr.
Druhý na řadě byl Jirka Baborský, který se svůj čas očividně snažil stlačit pod dvě minuty. Avizovaný čas pro udržení techniky do konce závodu bez závad měl zřejmě pouze v případech, že ho někdo brzdil. Na čerpací stanici se pak zdržel o dvě minuty déle, protože kluci s pumpou ještě nebyli na místě.
Já byl třetí na řadě. S Jirkou jsme si podali dveře, já nasedl, začal si štelovat sedačku a Václav Janík se ke mě nahnul s tím, že mi ještě nazují semi-slick, konkrétně Federal 595 RS-R. No super, tak tohle je pro mě premiéra. Vím jenom, že tyhle gumy před zahřátím pěkně kloužou. Říkal jsem si, že to bude tak na dvě až tři kola. No, prý tak šest. Mezitím, co jsem na heveru, mě Jirka upozorňuje na nizoučký Caterham, který prý není ve zpětných zrcátkách pomalu ani vidět a málem ho v jedné zatáčce trefil.
Pokračování 3 / 3
Díky za ty gumy
Na trať jsem vyjel krátce po 14:00, na palubním počítači svítila spotřeba přes 40 l/100 km a já si hned při dobržďování k vracáku v zadní pasáži trati všímám, že brzdy už začnou za chvilku mlít z posledního. Gumy se zdají být v pořádku, zatím se ale jenom zahřívám a jen tak orientačně si pouštím při vjezdu do druhého kola stopky, abych se držel avizovaného času.
Všechno šlo perfektně až do lehkého zádrhelu v pátém kole, kdy jsem v táhlé levotočivé zatáčce za Matadorem ochutnal kousavost pořádně nezahřátých pneumatik semi-slick při přetáčivosti vyvolané odstavením plynu (lift-off oversteer, chcete-li), když jsem chtěl přední nápravě trochu ulevit pro utažení stopy. Chtěl jsem si auto navést ještě trochu na vnitřek zatáčky, ale ono se mi takříkajíc spakovalo a vypadalo to na solidní „zához“.
Kontra jsem stihl dát včas, úhel to byl sice už solidní, a pro diváky to muselo být vzrůšo, ale dalo se to vybrat bez ztráty kytičky. Tedy až na pár ztracených vteřin, nicméně pak už se mi nic podobného nestalo. Dařilo se mi pak držet se na určených časech až do doby, kdy si za volant sedlo ego... protože přece mě nepředjede patnáct let starý Nissan, že jo.
Podle výsledků jsem se tímto způsobem, tedy kočkováním se soupeři, párkrát dostal na čas 2:02. Odjel jsem celkem 22 kol a vedle zmíněné krizovky byl závod velmi klidný. Benzin jsem po zmíněných kolech ještě měl, ale s brzdami už to dál prostě nešlo. Poslední dvě kola jsem dojel s rozechvěným autem a časy 2:14 a 2:16. Po tankování jsme v boxech sundali kola a…
Tak já i griloval!
Zjistili jsme, že už jsem v podstatě zapekl destičky do kotoučů. Výměna brzd nás stála 19 minut a 36 sekund. To nám ti nejlepší nasekali dalších pár kol a z hrdě držené třetí pozice jsme padali a padali. Kolega Leoš Káňa měl na starost závod dojet, nicméně zbývala ještě hodina a pár minut. Situaci jsme odlehčovali vtípky, že to má Leoš dojet na Eco režim, ale všichni jsme moc dobře věděli, že to už bedna nebude.
Závod skončil krátce po čtvrté hodině. Leoš zaparkoval v boxech a ukazoval na palubní počítač, který uváděl dojezd 14 kilometrů. Náš nejlepší čas v závodě činil 2:00 (Martinova práce). Nebýt výměny brzd, fakt by to ta bedna asi byla. Takhle jsme ale skončili šestí v kategorii a jedenáctí celkově. Naši soukmenovci s černým Hyundaiem dojeli na čtvrtém místě. Jeli sice pomaleji, ale vydržely jim brzdy.
Absolutním vítězem se stala posádka černého BMW 135i s výkonem 370 koní, proti které jsme si ani chvilku nedělali naděje, když během závodu zajela čas 1:54.114. Stejně tak jsme se necítili ani na Caterham, který dal 1:57.744. Kdyby se jelo na čas, je to pro nás třetí místo, ale kdyby jsou chyby, ego je ego a brzdy jsou prostě brzdy.
Zkušenost je ale nepřenositelná. Akce 4h Most se ukázala jako skvělá odreagovačka, do které když se pustíte s partou kamarádů, není ani nijak výrazně finančně náročná. Náš tým Janík Motorsport ke všemu přistupoval profesionálně, za což jsme mu neskonale vděční a děkujeme za svatou trpělivost.
Skvělý byl i Hyundai i30 N Performance. Neměl problém s přehříváním a letěl jako splašený. Osobně mě rozčiloval jen indikátor zařazeného stupně na přístrojovém štítu. Aktuální stupeň je totiž psaný jen malým číslem. Velkým číslem je pak zobrazený stupeň, který byste podle Eco režimu měli mít. Platí to bohužel i v režimech sportovní jízdy. Když ale nemáte auto naposlouchané a pořádně naučené, bylo by dobré hned vidět, který stupeň tam je.
Další čtyřhodinovka v Mostě se jede v březnu. Jen zopakuji, že se můžete účastnit pouze se sériovou technikou a povinná je helma. Paradoxně tu největší řežbu jsem viděl v zadní části roštu mezi starými Fordy, Hondami a podobnými ostrými auty, která dnes koupíte za pár korun. Troufnete si? Tak přijeďte. Dost možná se tam uvidíme, s kamarády už ladíme auto.