251
Fotogalerie

Lada Niva (1977-dosud): Terénní nezmar z Ruska

Lada Niva alias 4x4 měla neoficiální premiéru před čtyřiceti lety. Vyrábí se dodnes a do důchodu se rozhodně ještě nechystá.

Kapitoly článku:


Mladá sovětská automobilka se VAZem 2121, jak zněl původní název vozu, trefila přesně do mezery na trhu, a to nejen místního, případně východních zemí. Malý automobil s trvalým pohonem všech kol, který by se nebál jízdy v náročném terénu a přitom měl samonosnou karoserii, totiž nenabízel v 70. letech minulého věku celosvětově vůbec nikdo. Rozhodně nejde o SUV, jak píší mnozí „odborníci“, navoněné moderní pseudoteréňáky, které se zahrabou na mokré louce. Ty totiž nemají uzávěrku diferenciálu ani redukci. Na počátku stál pochopitelně vládní úkol, v centrálně řízené ekonomice Sovětského svazu to ani jinak nešlo.

Prototypy

Označení 2121 nesly už první dva experimentální prototypy Krokodil z roku 1972, ale jednalo se ještě o rustikální hranaté off-roady s plátěnou střechou a sklopným čelním sklem. Pozdější Niva se začala rýsovat ve třiasedmdesátém v podobě čtyř prototypů 2E2121 postavených od dubna do srpna. Ty už nesly na bocích vzadu nápis Niva, měly ale ještě kulaté reflektory včetně směrovek umístěných nad těmi hlavními. Sezóna 1974 přinesla další trojici s předčíslím 3E, podoba i s černou maskou chladiče a koncovými světly z osobních modelů 2103 byla mnohem bližší pozdějšímu sériovému vozu, ten ale nakonec dostal zadní „lampy“ z „nulašestky“. V pětasedmdesátém vyjely dva prototypy M a ještě několik dalších.

1972VAZ E2121 Krokodil prototype (1972) -01.jpg1973 VAZ 2E2121 prototype (1973) -01.jpg1974VAZ 3E2121 prototype (1974) -01.jpg
19745VAZ 2121M (1975) -06.jpg1975 121 Niva predseriynyiy (1975) -04.jpg1976 VAZ 2121 Niva prototype (opytnyj) (1976) -01.jpg
Zrod Nivy: od prototypu Krokodil přes 2E, 3E a M až po předprodukční vozy, ten poslední už je z padesátikusové série z roku 1976

Za konstrukcí vozu stáli Vladimir Solovjov a Petr Prusov, tvary karoserie nakreslil Valerij Semuškin. Předsériová Niva se představila v únoru 1976 při příležitosti XV. sjezdu sovětských komunistů, tak velela doba. Následovala padesátka ověřovacích kusů. Sériová výroba byla zahájena v Togliatti 5. dubna 1977. Mezinárodní premiéru si Niva odbyla na lednovém autosalonu v Bruselu 1978 a Evropa byla nadšena, následně sovětský teréňák získal několik ocenění na výstavách.

Technika z žigulíků

Nivu poháněl zážehový čtyřválec s rozvodem OHC, původně ze sedanu VAZ 2106. Z objemu 1569 cm3 dával největší výkon 56 kW (76 k)/5400 min-1. Pohonná jednotka byla na svou dobu moderní konstrukce s litinovým blokem a hliníkovou hlavou, klikový hřídel se nacházel v pěti ložiskách a vačkový poháněl řetěz. O palivo se staral ještě dvojitý spádový karburátor. Výrobce udával točivý moment 122 N.m/3000 min-1.

1977 p.ru_vaz_2121__niva__1.jpg1977 121 - Lada Niva (1977-1994) -10.jpg1980 Niva Limited Edition DE-spec (1980) -03.jpg
Charakteristickým znakem Nivy se staly směrovky originálně umístěné nad hlavními světly, terénu se díky stálé čtyřkolkce a uzávěrce mezinápravového diferenciálu nebojí, i když má samonosnou karoserii

Nivy měly zpočátku přímo řazené převodovky s čtveřicí rychlostí, dvoustupňová redukce se řadí dodnes pákou na podlaze, ta třetí slouží k uzamykání mezinápravového diferenciálu. Stálý pohon přední i zadní nápravy obstarávají hnací hřídele, dále dva spojovací kloubové a dvojice hypoidních rozvodovek. Podvozek s kratičkým rozvorem náprav 2200 mm je bezrámové konstrukce, což představovalo v polovině 70. let u terénního auta opravdu unikátní řešení.

Vpředu bychom našli nezávislé zavěšení s příčnými lichoběžníky, zadní náprava byla klasická tuhá, podepřená dvojicemi podélných ramen a příčně ustavená panhardskou tyčí. Komfort zajišťovaly vinuté pružiny a teleskopické tlumiče, vpředu pomáhal příčný zkrutný stabilizátor. Deceleraci zajišťovaly kotoučové a bubnové brzdy, řízení bylo šnekové.

Kompakt do terénu

Auta byla 3,72 m dlouhá, 1,68 m široká a 1,64 m vysoká, i zatížená disponovala dostatečnou 22cm světlostí. Vážila pouhých 1150 kg a jezdila na šestnáctipalcových kolech. Přístup do zavazadelníku byl jednoduchý, Niva měla již od začátku výklopnou zadní stěnu, ta ale ani zdaleka nekončila až u zadního nárazníku. Zadní lavice se dala sklopit. U prvních modelů bychom našli v základní výbavě otáčkoměr, stejně jako vyhřívané zadní okno. Jedenadvacetikusová sada nářadí je její součástí dodnes. Za stěrač a ostřikovač zadního okna ovšem bylo nutné z kapsy vytáhnout peníze navíc, stejně jako za halogenové světlomety.

1979 Lada Niva De Luxe SE-spec (1979-1992) -01.jpg1977 121 - Lada Niva (1977-1994) -19.jpg1977 121 - Lada Niva (1977-1994) -22.jpg
Zadní víko končilo nejdříve až nad světly, ty spolu s palubní deskou, volantem a pohonnou jednotkou daroval VAZ 2106

Pětačtyřicetilitrová benzinová nádrž rozhodně nebyla předimenzovaná, na 100 km Niva běžně spálila přes 10 l benzinu, ve městě i čtrnáct a v terénu mnohdy ještě více. Zato vyjela prudký svah až do 58 %, nezalekla se půlmetrového brodu a utáhla šestisetkilový brzděný přívěs. Největší rychlost na silnici (132 km/h) a zrychlení z klidu na stovku za 23 s vlastně ani nejsou důležité. Do útrob si našly cestu i menší čtyřválce 1,3 a 1,5 l. Od poloviny 80. let se v převodovce začala objevovat pětka.

Niva ve světě

Niva byla opravdu populární, až 80 % produkce se zpočátku vyváželo. VAZ musel zvýšit výrobu z původních 25 až na 70 tisíc aut ročně. Západní importéři do nich montovali diesely Indénor 1,9 l/51 kW z Peugeotů, existovaly polokabriolety s pevným předním dílem střechy a zadním plátěným. V tomto ohledu byl hodně agilní francouzský Poch (dovážel i škodovky) a Deutsche Lada. Jean-Jacques Poch nasazoval závodní vozy dokonce do pouštních maratonů, slavný Dakar nevyjímaje. Benzinovou šestnáctistovku pak vybavoval turbem!

1977 iva_2.jpg1980 niva_4x4_ca-spec_1.jpeg1978 Niva FI-spec (1978-1994) -02.jpg1985 autowp.ru_lada_niva__kosak__1.jpg1990 Niva St. Tropez Serie 2 (1990-1992) -01.jpg1980_4x4_niva_poch_3.jpg
Nejagilnějšími úpravci byla německá filiálka Lady a Francouz Poch, který Nivy nasazoval i na Dakar. Kabriolety si klienti v v západní části Evropy oblíbili 

Objevilo se neuvěřitelné množství akčních modelů a speciálních verzí, které vznikají stále. Nivy se exportovaly nejen do západní Evropy a Skandinávie, ale i do Kanady, Brazílie, Afriky, na Blízký východ, do Austrálie a Japonska, v Zemi vycházejícího slunce se jiný ruský, potažmo sovětský vůz nikdy oficiálně neprodával.

Na různých trzích nesla odlišné názvy (Taiga, Cossack, Sport atd.), už v novém tisíciletí se montovala dokonce v uruguayském Montevideu u Bognor S.A. jako Diva. Stavebnice se vozily kromě států SNS také do Řecka a Ekvádoru.

Lada

Lada je značka ruského výrobce AvtoVAZ, dnes jediná. Vznikla v roce 1970 a byla velmi populární v celém sovětském bloku.

AvtoVAZ je od roku 2008 součástí skupiny Renault-Nissan-Lada a Lada je v Rusku stále nejoblíbenější značkou.

Lada Niva • Lada 4x4 • Lada Vesta Cross

Doporučujeme

Články odjinud