Hvězda autosalonu v Paříži před sedmnácti lety se stal stříbrný koncept šestiválcového Clia. Vyráběl se nakonec u Alpine v Dieppe a svého času šlo o nejvýkonnější hot-hatch světa.
Kapitoly článku:
Renault v metropoli nad Seinou v září 1998 doslova šokoval. Na jeho stánku se skvěla tehdy ještě novotou vonící, teprve půl roku stará druhá generace Clia X65 v trochu jiném hávu, než byli klienti doposud zvyklí. Stříbrný prototyp Sport V6 24V dával už svým názvem tušit, co má v útrobách. Jenže byl pouze dvoumístný, takže nikoli pod kapotou, nýbrž za zadními sedadly...
Přesně tam se napříč nastěhoval vidlicový šestiválec z Laguny, který dával 184 kW (250 koní) a 300 N.m. Při pohledu na auto si mnozí vzpomněli na legendární R5 Turbo. Jistě, nápadně ho připomínalo, byť klasika měla opravdu hodně široké blatníky, ty zadní se vstupy vzduchu. A pouze čtyřválcovou čtrnáctistovku, zase navíc dopovanou. Agregát v Cliu přeplňování postrádal.
Renault Clio V6 se nejprve představil jako koncept; 250koňový šestiválec pocházel z Laguny, zde byl však uložen před poháněnou zadní nápravou
Jenže jako v případě ideového předchůdce, ani tady toho z původního hatchbacku vlastně moc nezbylo, „nákupní taška“ se opět proměnila k nepoznání. Agresivní sporťák každým coulem měl znovu chladicí díry za jediným párem dveří, přepracované oba nárazníky, v tom zadním se nacházela dvojice centrálně umístěných koncovek výfuku. Všechny blatníky, jak jinak, značně nabobtnaly.
Renault sliboval značkový pohár závodních variant, který také v sezóně 1999 poprvé vypsal. Ovšem vývojáři pilně pracovali i na produkční variantě.
Studie realitou
Boční žábry byly u sériovky z jara roku 2000 lehce přepracovány a původnímu prototypu chyběly mlhovky, jinak byste zvenku rozdíly hledali lupou. Třílitrová (přesně měla 2946 cm3) čtyřventilová zážehová V6 se šedesátistupňovým úhlem dosahovala o dvacet koní menšího maximálního výkonu, tedy 166 kW v 6000 min-1. Točivý moment 300 N.m se nezměnil, maximum bylo k mání při 3750 otáčkách.
Prototyp z r. 1998 (nahoře) a produkční Clio V6 z jara 2000: na pohled k nerozeznání
O dodávku paliva se starala sekvenční vstřikovací jednotka Bosch Motronic ME 7.4 a o přenos síly na zadní poháněnou nápravu šestistupňová manuální převodovka. Doba poloautomatů a dvouspojek byla ještě v nedohlednu, vše záleželo jen na rychlé ruce řidiče.
3,8 m dlouhé, 1,8 m široké a 1,37 m vysoké Clio V6 upalovalo po dálnicích rychlostí až 235 km/h. Rovněž akcelerace byla na svou dobu impozantní: z klidu na stovku vystřelilo během 6,4 s, 400 metrů s pevným startem zvládlo za 14 sekund a na jeden kilometr mu stačilo 26,5 s. Za tyto velmi slušné jízdní výkony si šestiválec nárokoval v průměru 11,2 litru bezolovnatého benzinu na každých sto kilometrů, při městském poskakování, které představovalo spíše utrpení, bylo nutné počítat s patnáctilitrovou spotřebou. Mimo město pak s necelými 9 litry, samozřejmě ve všech případech normovanými.
Palubní deska se v podstatě nelišila od běžného Clia; sportovní sedačky byly čalouněné kůží a Alcantarou
Podvozek tvořily vpředu vzpěry McPherson, vzadu byla víceprvková náprava. Sedmnáctipalcová litá kola Superturismo od OZ Racing obouvala pneumatiky Michelin Pilot Sport o rozměru 205/50 vpředu a 235/45 vzadu. Za nimi se skvěla čtveřice docela velkých vnitřně chlazených kotoučů, ty přední měly průměr 330 mm, zadní 300 mm. Zakusovaly se do nich čtyř-, respektive dvoupístkové třmeny. Výkon motoru krotily dostatečně, kdyby ne, ještě nad nimi bdělo ABS spolu s EBD.
Dvoučlenná posádka si hověla v anatomických sedačkách potažených kůží a Alcantarou, tou byl pokryt také tříramenný volant. O její bezpečnost se starala čtveřice airbagů. Budíky v jinak nepříliš změněné šedé palubní desce měly bílé pozadí, k zaměření stroje se hodily i hliníkové pedály a hlavice řadicí páky. Středová konzola byla částečně stříbrná stejně jako výplně dveří.
Zavazadelníky byly dva, ale miniaturní
Okna ovládaly elektromotorky, rádio se šesticí reproduktorů mělo kromě tehdy ještě obvyklého přehrávače kazet i měnič cédéček a standardní klimatizace byla manuální. Jenomže na cestu si pilot a půvabná spolujezdkyně mohli vzít jen pár drobností. Dopředu místo motoru se vešlo 67 l, za sedadla pak ještě méně: 45 l. Alespoň byly jištěny ochrannou sítí. Praktičnost konstruktéři a návrháři odsunuli na vedlejší kolej, tohle auto zkrátka stvořili za úplně jiným účelem.
První Clio V6 akcelerovalo z nuly na 100 km/h za 6,4 s a vyvinulo rychlost až 235 km/h
Kusová výroba se rozjela až v listopadu 2000. Produkci samonosných karoserií zajišťoval externí partner, finský Valmet. Konečnou montáž měla pak na starosti britská firma TWR Toma Walkinshawa, která pomáhala i s vývojem podvozku. Ovšem nikoli v Albionu, nýbrž ve švédské Uddevalle.
Za nadupané Clio si český dovozce před takřka čtrnácti lety účtoval 1,33 milionu korun, oproti dvoulitrovému Sportu s motorem na běžném místě v přídi to představovalo skoro dvojnásobek (ze 680 tisíc). Čekal snad někdo, že bude levné?