Měla to být náhrada užrané Volhy 24, ve skutečnosti však byla Škoda Oficiál spíše zoufalá snaha továrny BAZ vyrábět v podmínkách reálného socialismu alespoň nějaký vlastní osobní automobil.
Pamětníkům asi není nutné nějak zvlášť zdůrazňovat, že pod zkratkou BAZ se ukrývají někdejší Bratislavské Automobilové Závody. Tato automobilka oficiálně vznikla 1. července 1971 na základě rozhodnutí ministerstva hutnictví, strojírenství a elektrotechniky č. 19/1971, přičemž její prostory v Děvínské Nové Vsi stojící na okraji Bratislavy jsou dnes součástí tamní pobočky koncernu Volkswagen.
První dekáda státního podniku připomínala bezcílné bloudění, a i kvůli sérii nekoncepčních rozhodnutí tehdejší vlády postupně padaly všechny naděje a šance na výrobu. Snad jediné, co v BAZ opravdu fungovalo a snažilo se bojovat s větrnými mlýny, bylo vývojové oddělení, které na počátku osmdesátých let dostalo na základě požadavku nadřízeného ministerstva zajímavý úkol.
Cílem bylo zpracovat návrh a postavit funkční vzorek automobilu, který by mohl postupně nahradit služební vůz vhodný k přepravě nižších státních funkcionářů. Ti se do té doby vozili převážně ve Volhách 24, případě ještě starších Tatrách 603, jenže obě auta měla poměrně daleko k tomu, co bychom mohli nazvat hospodárným provozem.
Ruská Volha se svým čtyřválcem o objemu necelých 2,5 litru brala podle způsobu jízdy od deset do čtrnáct litrů a Tatra na tom nebyla o nic lépe, a to bylo zkrátka příliš. Jenže co dělat, když nemáte k dispozici prostředky na vývoj zcela nového vozu a musíte si poradit pouze s tím, co je v regálech mladoboleslavské centrály? Řešení bylo docela zajímavé.
Bratislavští konstruktéři vzali karoserii automobilu Š 742, přesněji Škody 120, rozřízli ji v podélném směru a rozšířili o 120 mm. Některé zdroje odvolávající se na fotografie a měření tvrdí, že to bylo dokonce o 200 mm.
K výrobě oken použili vždy dva kusy předního a zadního okna, zatímco u zbytku auta, tedy na podlaze, střeše i obou kapotách jednoduše použili pruh plechu o příslušné šířce. Na voze, který dostal jméno Oficiál, se objevila kompletně novou mohutnou přední mřížku vyrobenou z černého plastu se čtyřmi kruhovými světlomety a hranaté nárazníky ze stejného materiálu.
Co se výrazně změnilo, byla koncepce. Místo techniky vše vzadu měl Oficiál pohonnou jednotku vpředu a poháněná kola zadní nápravy. Právě přední náprava se kvůli uvedené změně posunula celá dopředu o deset centimetrů, čímž došlo k prodloužení rozvoru na rovných 2500 milimetrů.
Místo původní dvanáctistovky se pod přední kapotou objevil čtyřválec Š 776.14 z dodávky TAZ 1500, tedy jen lehce přepracovaná patnáctistovka z letité dodávky Škoda 1203, vyráběné v Trnavě. Kapalinou chlazený zážehový agregát měl dvouventilové rozvody OHV, zdvihový objem 1433 cm3 a při kompresním poměru 8,7:1 produkoval skromný maximální výkon 42 kW, tedy 57 koní při 4500 otáčkách za minutu.
Nejvyšší točivý moment vrcholil hodnotou 105 newtonmetrů při 3000 otáčkách za minutu a přenos síly na zadní kola zajištovala čtyřstupňová manuální převodovka. Také spojka, spojovací hřídel a diferenciál pocházely ze Škody 1203.
Moc rádi bychom vám poskytli alespoň částečné údaje o dynamických parametrech auta, potíž je ale v tom, že ty se nedochovaly, přesněji řečeno, netušíme, jestli byla Škoda Oficiál podrobena nějakému přesnějšímu měření. Některé prameny uvádějí výslednou hmotnost 950 kg a maximální rychlost 140 kilometrů v hodině, ty jsou ale bez záruky.
Co naopak víme spolehlivě, je to, že se Škoda 742 Oficiál nikdy nedostala ani do malosériové výroby. Dobové informace chválí její prostorný interiér, a dokonce i velký zavazadlový prostor přístupný široký ale velmi krátkým víkem. Tím však pokus o návrh a případnou produkci luxusní bratislavské škodovky končí.