Jak bude vypadat letošní zima, můžeme s ohledem na dosavadní úspěšnost dlouhodobých předpovědí počasí klidně hádat z věštecké koule nebo se spolehnout na lidovou pranostiku, každopádně jen stěží lze doufat, že v naší zeměpisné šířce nebude padat sníh, respektive že se budou teploty pohybovat až do jara nad nulou.
Takže pokud nemáte ve zvyku s příchodem října své auto zaparkovat a uskladnit podobným způsobem, jako to obvykle dělají motorkáři se svými jednostopými stroji, dá se říci se skoro stoprocentní jistotou, že dříve nebo později někde na mokrou silnici, náledí, sníh či břečku narazíte.
Proč o tom píšu ve vztahu ke korozi, jistě není těžké uhodnout. Právě nadcházející období dává automobilům zabrat více než kdykoli jindy nejen zvýšenou vlhkostí, ale především kvůli ošetřování povrchu silnic solí či inertními posypy.
Nepochybně víte, že ty mají primárně za cíl omezit tvorbu souvislé vrstvy sněhu a námrazy nebo zvýšit adhezi mezi pneumatikou a povrchem, jenže na druhé straně fungují také jako velmi účinný katalyzátor podporující korozi, případně to dělají nepřímo tím, že mechanicky rozrušují lak, ochranné nátěry či nástřiky a dovolují solím a vodě proniknout přímo k oceli.
Koroze stále aktuální
Pokud máte pocit, že si od zavedení zinkování plechů a kataforézy může rez nechat zajít na moderní auta chuť, doporučoval bych vám podívat se někdy zespodu na podvozky i zánovních aut. Protikorozní ochrana je u jednotlivých výrobců různá, možná byste ale byli překvapeni, jak brzy mohou začít rezivět třeba výfukové systémy, ramena zavěšení, různé spoje, šrouby, pomocné rámy náprav ale také samotná podlaha, ačkoli vůz navenek vypadá netknutě.
Těch důvodů, proč tomu tak je, existuje spousta, prvotní příčinou je ale fakt, že i automobilky nutně musí vydělávat, a aby vydělávaly v dnešní době různých restrikcí, rozsáhlých nařízení a třeba i emisních pokut, nevyhýbají se úsporám. Jinak řečeno, auta zdaleka nejsou tak odolná, jak by mohla být.
Životnost a spolehlivost součástek v rámci automobilového průmyslu by bylo na hodně dlouhé, samostatné povídání, abych ale neodbíhal od tématu – jen málokdo si kupříkladu uvědomuje, že šesti až dvanáctileté záruky na prorezavění karoserie jsou sice hezká věc, má to ale dva poměrně závažné háčky.
Tím prvním je skutečnost, že uvedenou záruku lze uplatnit pouze v případě, že po celou dobu přesně dodržujete předepsané servisní úkony výrobce bez ohledu na to, jestli navštěvujete značkové nebo neznačkové autoopravny, což se ale prakticky téměř neděje.
Jednak platí, že část zcela zmizí ze silnic relativně brzy a skončí na vrakovištích, rozebrána na součástky či opět v hutích, a většina ostatních přestane jezdit do značkových servisů z různých důvodů, především ale těch ekonomických. Tím záruka v podstatě zaniká, protože o vůz se sice můžou oficiálně starat i neautorizované opravny, nicméně aby automobilka danou údržbu akceptovala, musí dílna dodržovat zmíněné oficiální postupy. A to nejen na zvedáku, ale i formálně tím, že si od konkrétního výrobce tyto postupy vyžádá, tedy že je zakoupí.
Na druhý detail se zapomíná v zásadě úplně. Záruka skutečně kryje výskyt rzi na karoserii, jenže pouze té, která vzniká takzvaně zevnitř ven (proto s kapotou poškozenou kvůli odletujícím kamínkům neuspějete), a navíc na pomocné rámy či nápravy se odpovědnost automobilky nevztahuje. Takže asi ve výsledku nepřekvapí, že právě tyto komponenty korodují ve většině případů jako první.
Když je rez už nebezpečná
Pokud na podvozku nebo kdekoli jinde objevíte povrchovou oxidaci, důvod k panice určitě nemáte, na druhou stranu ale není ani nejrozumnější mávnout nad tím rukou. Předně proto, že v takovém případě je proniknutí rzi hlouběji pod povrch už jen otázkou času, což může být nebezpečné. A zadruhé – to, co laikovi připadá jako povrchová koroze, může být ve skutečnosti pouze vnějším projevem rozsáhlého hlodání hnědého moru uvnitř konstrukce, a tím pádem jsme se opět dostali k hazardu.
Nechci zbytečně strašit, ale masivní koroze v místech, kde jsou ramena zavěšení ukotvená k nezávislému rámu, respektive podvozku samonosné karoserie, představuje značné riziko. Takovému automobilu může při větším zatížení kupříkladu při jízdě v zatáčce nebo nouzovém brzdění klidně upadnout kolo a umíte si asi představit, co se v takových situacích může stát. Že přeháním?
Shodou okolností se mi před pár dny stala zajímavá věc. Cestou na nákup jsem před sebou náhodou zaregistroval starší Mondeo. Nebylo na něm nic zvláštního až na to, že jeho zadní zavěšení vypadalo poněkud jinak, než mělo. Ve dne bych si toho pravděpodobně nevšiml, ale v záři předních světlometů se zdálo, že Ford má zlomené levé příčné rameno. Jak je možné, že stále jel, jsem sám nechápal…
Zdržel jsem se chvíli před závorou při vjezdu, takže když jsem parkoval, dvojice z Mondea právě vcházela do obchodu. Nedalo mi to a šel jsem se podívat. Co jsem našel, mě trochu zaskočilo. Levý závěs byl v pravé polovině skutečně (podle vzhledu čerstvě) zlomený a držel pouze na kousku materiálu. Nemůžu to tvrdit stoprocentně, ale podle stavu podvozku, což na fotografii v galerii není dobře vidět, bylo zjevné, že i tady úřadovala koroze.
Asi po půlhodině se mi se štěstím podařilo najít a upozornit majitele, který byl překvapen stejně jako já. Přesněji řečeno, údiv na jeho straně byl jistě větší. Prozradil mi totiž, že jeho auto bylo před pár dny na zvedáku kvůli opravě přední nápravy a zadní zavěšení prý bylo v pořádku. Co na to říct? Asi bych mu doporučil kromě jiného i vyměnu mechanika, pokud neviděl to, co vidět měl a nenapadlo ho nahradit evidentně hodně opotřebená ramena novými.
Rizikové nicméně není pouze samotné zavěšení, nápravnice, podélné nosníky karoserie či rámy u offroadů, ale nebezpečné můžou být i zrezivělé brzdové trubky. Opět není nutné mít velkou představivost, abyste si domysleli, co se může stát většinou při nouzovém zpomalení, kdy dojde po prudkém a intenzivním sešlápnutí brzdového pedálu k nárůstu tlaku v systému a prasknutí takové trubky.
Pokud je koroze auta opravdu rozsáhlá, neměli byste zapomínat ani na to, že jedním z dalších důležitých úkolů podvozku a celé platformy je rovněž pohlcování nárazové energie při dopravné nehodě. V takových případech se karoserie deformuje nekontrolovaně a úměrně tomu se zvyšuje i pravděpodobnost poranění posádky.
Chraňte podvozek i dutiny
Jak chránit auto před zimou, a především agresivní solí i odletujícími kamínky, jsme si řekli už v minulém souhrnu s pracovním názvem, „co všechno před nadcházející sezónou zkontrolovat a následně dát do pořádku“. Pouze telegraficky jsem psal, že byste si měli nechat auto pořádně zespodu vyčistit, navoskovat a opravit případné vady laku. Pokud to ale s ochranou svého auta myslíte skutečně vážně, asi tušíte, že tak snadné to nebude.
Neříkám, že základní ošetření spodku auta spočívající v mechanickém odstranění rzi a následné aplikaci účinných chemických prostředků a ochranných nástřiků podvozku a dutin nezvládnete v domácích podmínkách i sami. Rozhodně vás v tomto nechci podceňovat. Je ale jednodušší a pohodlnější přenechat tuto docela špinavou práci profesionálům, kteří s ní mají nepoměrně více zkušenosti, a ti lepší mají navíc od výrobců přesné informace kudy a kam konzervační látky nanášet.
Rovnou připomínám, že to není levné. Kompletní ochrana zahrnující stříkání podvozku a dutin nosníků, blatníků a dalších částí se podle velikosti automobilu pohybuje přibližně od šesti do patnácti tisíc korun a po třech čtyřech letech, respektive v závislosti na podmínkách provozu vozidla je nutné takový nástřik nutné obnovit.
Majitelé nových aut na podobné „podružnosti“ jako je ochrana netknutého podvozku právě zakoupeného miláčka obvykle nemyslí, skutečně účinné je ale začít s ošetřováním co nejdříve. Že se tak příliš často neděje, je vcelku pochopitelné. Vlastník vozu řeší jen málokdy, co se s jeho chloubou stane v budoucnu, když je navíc dost pravděpodobné, že ji po čtyřech nebo pěti letech stejně vymění za novou. Dalším důvodem je přesvědčení, že ochrana moderních vozů je perfektní, a pokud by i nebyla, pomůže přeci záruka. Jak jsme si ale řekli o pár odstavců výš, tak snadné to není.
Samozřejmě netvrdím, že se vám bez aplikace uvedené chemie nebo alespoň základní pravidelné kontroly a ošetřování začne auto rozpadat před očima podobně, jako tomu bylo u vozů vyrobených do osmdesátých let. Od té doby jsme přeci jenom pokročili. Stejně tak ale neplatí, že dnes stačí měnit pouze olej, filtry a brzdové obložení. A především majitelé starších aut by na to měli pamatovat.