Když se řekne luxusní terénní vůz, většina z nás si zřejmě vybaví Range Rover. V sedmdesátých letech ale podobná auta vznikala i ve Švýcarsku…
Kapitoly článku:
V roce 1967 ve švýcarském Binningenu založil Peter Monteverdi automobilku, jež se v následujících letech proslavila především svými exkluzivními sportovními automobily. Méně je už známa historie jejích luxusních off-roadů Safari. Model Monteverdi Safari byl světu představen na ženevském autosalonu v roce 1976 a jeho malosériová výroba probíhala v letech 1977 až 1982.
Monteverdi Safari, jedno z nejvýkonnějších terénních aut své doby
Na domácím trhu se vozy Safari prodávaly v době jejich uvedení na trh za 39 000 švýcarských franků, což bylo přibližně o 5 000 franků více, než tam stál Range Rover. Podobně jako první Range Rovery, také Monteverdi Safari bylo dodáváno výhradně s třídveřovou karoserií. Safari stálo na samostatném skříňovém rámu s našroubovanou konstrukcí karoserie.
Vůz vynikal samostatným rámem, tuhými nápravami a velkými americkými osmiválci
Technika byla skutečně „klasická“. Obě tuhé nápravy byly zavěšeny na půleliptických listových perech a doplněny zkrutnými stabilizátory a teleskopickými tlumiči. Dvouokruhová kapalinová brzdová soustava s podtlakovým posilovačem měla vpředu chlazené kotouče o průměru 300 mm a vzadu bubny, na něž působila také mechanická ruční brzda. Kapalinový posilovač řízení měl progresivní účinek v závislosti na otáčkách motoru.
Posádku rozmazlovala pohodlná sedadla s hlavovými opěrkami a ve výbavě nechyběly ani klimatizace, zatmavená a elektricky ovládaná okna, centrální zamykání či chromované ráfky. Připlácet bylo možno například za kožené čalounění, střešní okno, do terénu určené závěsy kol, chladničku nebo televizi.
O pohon se staraly výhradně americké zážehové velkoobjemové osmiválce. „Základem“ byl v roce premiéry agregát Chrysler 318 CID s objemem 5,2 l a výkonem 152 koní (112 kW), větší 360 CID dával pak z objemu 5,9 l výkon 182 koní (134 kW). Motory měly stupeň komprese 8,5, resp. 8,14:1, což umožňovalo spalování i benzínu s nižším oktanovým číslem (u nás tehdy i Speciálu).
Interiér byl komfortní a prostorný
V obou případech šlo o osvědčené, kapalinou chlazené pětiložiskové agregáty s centrálně uloženým, řetězem hnaným vačkovým hřídelem a tyčkovými rozvody OHV s hydraulickými vymezovači vůle, spádovými karburátory a vzduchovými filtry s papírovými vložkami. Standardem byla třístupňová samočinná převodovka s kapalinovým měničem, na přání se dodávala čtyřstupňová, manuálně řazená skříň.
Mezinápravová rozvodovka umožňovala k zadnímu náhonu připojit pohon předních kol, přičemž přední náprava byla navíc doplněna ručně zasouvatelnou uzávěrou diferenciálu. Další převodovka umožňovala jízdu na převod redukovaný v poměru 2,03. V interiéru se nacházela dvojice samostatně stavitelných sedadel vpředu a třímístná lavice vzadu s jednodílným opěrákem sklopným pro zvětšení objemu zavazadlového prostoru na sedák, takže vůz uvezl až 1 260 l nákladu.
Safari se neztratilo ani v náročnějším terénu, světlá výška standardních verzí činila 220 mm
Model Monteverdi Safari bez ohledu na použité pohonné ústrojí vykazoval pohotovostní hmotnost 1 860 kg a celkovou hmotnost až 3 200 kg (!). Nároky na údržbu Safari byly na úrovni běžných aut jeho doby, olej se měnil po 5 000 km a s větším servisem se počítalo každých 15 000 km. Jízdní výkony tohoto mastodontu byly působivé, například verze 5,9 l zrychlovala z 0 na 100 km/h za 13,5 s a dosahovala rychlosti až 180 km/h, to vše při průměrné spotřebě 16 až 24 l/100 km.
Cenově dostupnější verze Sahara s omezenou výbavou
Výkonem i dynamickými parametry tedy Safari konkurenční Range Rover výrazně překonávalo. Později se ve vozech Monteverdi Safari objevily i další zážehové osmiválce International Harvester SV 345 (5,7 l) a špičkou byly jednotky Chrysler 440 (7,2 l), s nimiž prý Safari jezdilo přes 200 km/h.