Když jsem se dozvěděla, že se mi do rukou dostane Toyota Aygo druhé generace, byla jsem nadšená. Malé, krásné a roztomilé autíčko v nádherné barvě Magenta. To je prostě sen!
Kapitoly článku:
Výrazný vnější design
Jednoduchý kokpit, snadné ovládání
Pohodlný posaz za volantem
Pohodlný podvozek, solidní spotřeba
Pouze jediný přední stírač
Ovládání palubního počítače
Vyklápění zadních oken
Slabý výkon světlometů
8 /10
Nebudu vám lhát – před tímto testováním jsem byla opravdu netrpělivá a natěšená. Od objednání jsem čekala snad měsíc, než se mi Toyota Aygo po modernizaci dostala do rukou, navíc na mě neustále vyskakovaly reklamy a několikrát jsem dokonce na dálnici potkala plný kamion těchto krásek. Pak ale konečně stála přede mnou, v dlani jsem tiskla klíček, a vás možná napadne, co ze mě jako první vypadlo: Tak ta je boží!
Aygo je stylovka do města a musí zaujmout na první pohled. A už barva Magenta v kombinaci s černou střechou vypadá dokonale. Příď, jejímž hlavním poznávacím prvkem oproti sourozencům z Kolína (tam se společně s Citroënem C1 a Peugeotem 108 vyrábí) je písmeno X, působí nezvykle a výjimečně. Světla, jež nově podtrhuje designová mřížka, jsou stále výrazně protáhlá, a když si je prohlédnete zblízka, uvnitř najdete malý nápis Aygo, který mě doslova uchvátil. Pro některé je to možná bezvýznamný prvek, ale i takový nepatrný detail pro mě dělá auto zajímavějším.
Ani zadní část s výraznými svislými svítilnami nemůže uniknout vašemu oku. Než jsem si ale zvykla, že víko kufru tvoří pouze sklo, chvíli to trvalo. I minulé Aygo to tak mělo, jenže já s ním bohužel neměla tu čest. Při otevírání jsem proto tahala za nárazník a to teda musel být pohled. Pak jsem si všimla nadskočeného skla, s úsměvem nad tím mávla rukou a řekla si, že to prostě stává. Teda alespoň mně…
Kufr má objem 168 litrů, já do něj ale nakonec naložila vše potřebné. I když s pěti taškami a kosmetickým kufříkem jsem si vzpomněla na hru jménem Tetris. I na běžné nákupy je objem dostačující, a kdyby náhodou nebyl, můžete sklopit zadní opěradla. Pak sice vznikne malý schůdek, ale pokud nutně potřebujete převézt něco většího, řešení existuje.
Růžový plecháček
Pokud vás nové Aygo zaujalo už na první pohled, co teprve, až uvidíte interiér. Třeba já byla nadšená snad ještě víc než doteď. Nejdříve mě zaujalo okolí oken, které je tvořeno odhalenými plechy a výdechy ventilace, vše v barvě vozu. Možná to na některé bude působit přeslazeně, ale přesně to jsem od Ayga očekávala. Růžová je uvnitř zastoupena tak akorát, aby celek nepůsobil přeplácaně.
Tohle je auto přesně pro mě. Nastavení sedačky mi zabralo jen chvíli, což nebývá pravidlem. Většinou musím sedět hodně vysoko a blízko volantu, abych vůbec viděla na cestu a dosáhla na pedály. Prostě věčně nalepená na předním skle. Tady jsem se ale konečně cítila pohodlně. Uvítala jsem dostatečný prostor ve dveřích na odkládání věcí a držák na kafe na středovém tunelu. To my holky prostě potřebujeme!
Látkové černé sedačky s růžovým prošíváním jsou velmi příjemné i na dotek. Tyhle drobné detaily v autě miluju, protože stačí málo a interiér oživí. Ostatně hlavice řadicí páky je stejný případ. A černo-růžové koberečky? Tady se myslelo snad na všechno. Je to stejné, jako když si my holky volíme doplňky k outfitům – jsou to drobnosti, ale teprve s nimi je to opravdu ono.
Přístrojovka je nejen hezká na pohled, ale i jednoduchá, což oceňuji. Ukazatel rychlosti je dostatečně velký a čitelný, po levé straně najdete svislý digitální otáčkoměr, který ukazuje otáčky zvyšováním dílků. Jenom kdyby se palubní počítač neovládal kolíčky, ke kterým se skrze kůží potažený volant těžko dostává. Vadilo mi i řešení ukazatele paliva. Šest dílků mi přišlo málo a nikdy jsem si nebyla dostatečně jistá, kolik benzinu ještě zbývá v nádrži. Ve městě to tak nevadilo, jenže já se s růžovým Aygem často vydávala i na dlouhé trasy po republice.
Na středové konzole najdete displej s multimediálním systémem a pod ním tlačítka ovládání klimatizace. No, tlačítka. Spíše kolečka jako u sporáku, ale to mi svým způsobem vyhovovalo. Nikde totiž nemusíte nic složitě hledat, a proto je ovládání o dost rychlejší. A co mi vždycky udělá radost, a bylo to tak i v tomhle případě, je multifunkční volant, protože s ním je pro mě všechno snadnější a během jízdy nemusíte při přepínání rádia koukat někde na displej. Tadym chci mít ovládání palubního počítače!
Ne všechno je ale s Aygem úplně růžové, a teď nemyslím přímo barvu. Zarazila jsem se třeba u zavírání auta. Stačilo lehce šťouchnout do dveří a v momentě, kdy se zavřely, jsem poskočila leknutím. Aygo je hold plechové autíčko, což dává zvukem dovírání jasně najevo. Je zkrátka levně vyrobené auto, byť základní cena by mohla být nižší než 230.900 Kč, a přestože to byl od té doby „můj plecháček“, údiv z něj mi to nesebralo.
Aygo asi nikdo nebude používat jako rodinné auto, a kdyby ano, narazí na problémy s prostorem vzadu. Člověk většího vzrůstu už má problém se sem vejít, a když už, není to žádný med. V zadní části vozu jsou navíc pouze výklopná boční okýnka, přičemž jsem měla co dělat, abych si při každém zavírání do titěrného plastového mechanismu nepřiskřípla prst. Další důkaz toho, jak se při návrhu hledělo na náklady.