V Anglii nedají na Mini dodnes dopustit, každý nový model zde poměřují s vozy ze 60. let. Jakýkoli následovník legendárního „mrňouse“ pak nevyhnutelně budí vášně. Toto napsal nedávno o novince jménem Paceman motoristický novinář Chris Evans: „Kdy Mini už není Mini? Když je velké jako náklaďák.“
Hodně drsný odsudek. Jenže s kolegou musím souhlasit. Podobný pocit jsem měl i já, když jsem poprvé usedl do nového třídveřového vozu, kterému se přezdívá „kupé od Countrymana“. Bylo to opravdu mega Mini.
Sportovnější vzhled
Countryman je největší vůz značky Mini, má pětidveřovou karoserii a byl představený v roce 2010 na ženevském autosalonu. Paceman, jeho mladší sourozenec, se dostal do výroby o dva roky později. Nesjíždí z výrobních pásů ve Velké Británii, jako většina vozů značky Mini, ale v rakouském Grazu. (Stejně tak i Countryman.)
Paceman toho sdílí s Countrymanem mnoho – platformu, motory. Také stejně vyhlíží v interiéru a zvenku až po sloupek A. Na rozdíl od Countrymana má ale dvojici dlouhých bočních dveří, klesající linii střechy a stoupající linii boků.
Sportovec od přírody - tak inzeruje vůz automobilka Mini. Já bych jen dodal, trochu přerostlý atlet...
Tvůrci snížili u Pacemana výšku střechy (o 39 mm), novinka má i snížený podvozek (o 10 mm). V interiéru odstranili zadní „lavici“ pro tři cestující, nyní tam jsou dvě samostatná sedadla, a zmenšili zavazadlový prostor o 20 litrů na 330 litrů.
Hlavně zaujmout!
Výsledkem je vcelku nepraktický drahý vůz. Auto sázející na výjimečný vzhled, na exkluzivitu. Na to, že zaplní pomyslnou díru na trhu a prorazí. Podobně jako hodně úspěšný Range Rover Evoque.
Od roku 2001, kdy se Mini znovu objevilo pod taktovkou BMW na scéně, byl každý nový model britské značky větší a větší.
Více než čtyři metry dlouhý (4115 x 1786 x 1522 mm) třídveřový rychlík jménem Paceman, který „dá“ s automatickou převodovkou stovku za 7,8 sekundy a dosahuje maximální rychlosti 212 km/h, tomu nyní obrazně řečeno „nasadil korunu“.
V dešti zrozený
Paceman jsem řídil v čase povodní, stále pršelo. Bylo znát, že DNA vozu pocházela z britských ostrovů. Na mokru to byl držák. Nejezdil sice jako motokára, jak se zvykne o vozech Mini psát, ale choval se hodně stabilně a předvídatelně.
Sympatické mi bylo tužší řízení a silný přeplňovaný motor - 184 koní bylo cítit. Skvělá byla šestistupňová automatická převodovka. Také dobře tvarovaná sedadla se zvýrazněnými bočnicemi mi dodávala pocit jistoty. A ostré, lehce předimenzované brzdy. Jenže tady výčet pozitiv pomalu končí…
Méně nadšený už jsem byl z tvrdého naladění sportovního podvozku a ze 17palcových kol Black Star z lehké slitiny s nízkoprofilovými pneumatikami. Na severočeských okreskách jsem společně s vozem dost trpěl, pro ně tedy módní Paceman stavěn nebyl. Na každé roletě poskakoval jako zdivočely janek.
A co se mi už vůbec nelíbilo, byla žíznivost řadového zážehového čtyřválce se zdvihovým objemem 1598 cm³. Na dálnici při konstantní rychlosti 130 km/h se spotřeba nedostala pod 10 litrů. Při rychlosti 90 km/h a klidnější jízdě po okreskách se pohybovala stále nad 8 l/100 km.
Když se mrknete na hodnoty udávané výrobcem (kombinovaná spotřeba 6,1 l/100km), nebudete se stačit divit. Asi to auto netestovali na mokru. A možná ani na silnici, spíše někde v laboratoři, mám chuť dodat zlomyslně…
Velké plus - design
Pakliže už se někdo rozhodne pro koupi tohoto vozu, vsadím se, že z 99,9 procent to bude kvůli jeho vzhledu. Paceman je unikát. Leckdy nepraktický, ale vždy osobitý. Stačí jen několik příkladů. Třeba centrálně umístěný rychloměr se zabudovaným informačním systémem.
Tříramenný sportovní kožený volant je standardní výbavou.
Ten narostl v Pacemenu do obřích rozměrů, připomíná téměř terč pro lučištníky. Jenže na něm za jízdy stejně nic nepřečtete. Sledovat rafičku rychloměru obíhající po vnější straně oválu při vysoké rychlosti, pro kterou byl Paceman předurčen? Čiré bláznovství…
Jako kontrapunkt pak konstruktéři umístili směšně malý digitální ukazatel do prostoru před řidiče… Ten je ovšem při vyšší rychlosti také nečitelný.
Stejně tak nepraktická je i páka ruční brzdy, co vyhlíží, jak kdyby v Pacemanu přistála omylem z kokpitu tryskového dopravního letounu. Ale co na tom záleží, když to dobře vypadá, že? A je to trendy…
Vůz je originální i zvenku, Paceman kráčí srdnatě v patách Countrymanu a vše posunul ještě dále. Neliší se od svého staršího sourozence jen z profilu, jak jsem zmínil, ale i zezadu. Má třeba jiné zadní svítilny.
Králem na karoserii je detail. Potvrzují to třeba světlomety s chromovými rámečky. Nebo samostatné otvory pro přívod vzduchu k brzdám. Maska s mega otvory přivádějícími vzduch k pohonné jednotce.
Paceman je vskutku svébytný. A potvrzovalo to i chování lidí, kolem kterých jsem projížděl. Ani se nepamatuji, kdy se za vozem, který jsem testoval, otáčelo hlavně v menších městech a vesnicích tolik lidí…
Cena to završuje
Mini Cooper S Paceman stojí 702 500 korun. Mini Cooper S Countryman stojí 672 500 korun.
Zdá se vám to divné? I mně… Platit více za méně.
Ale jak už jsem řekl, je to všechno jen o emocích. Na rozum v tomto případě zapomeňte.
Více v připravovaném testu…
Původní Mini byla britská ikona 60. let. V osmdesátých letech byla výroba originálních Mini ukončena, v roce 1994 se pak značka patřící k Rover Group dostala pod BMW.
V roce 2001 se objevila nová generace v podobě Mini One a sportovních verzí Cooper.
Mini Cooper • Mini Cabrio • Mini Clubman • Mini Countryman