Minitest Volkswagen Touareg Masaj 3.0 TDI: Nesnáším loučení!

Volkswagen Touareg představuje jedno z SUV, která nejsou jenom pro parádu, ale dokážou zastat funkci velice schopného off-roadu. Vznikal v době, kdy se ještě na celkovou hmotnost tolik nehledělo, mohl mít osmiválec a poctivé železo mezi koly, které mu umožňovalo vynikající průchodnost terénem. Na světě je teprve od roku 2002, přesto jej mnozí považují za legendu. Včetně mě.

Tehdy ještě nebyly vozy SUV pouhým trendem a tablety na kolech. Uznávám, že zejména mladší generaci už archaický infotainment, množství tlačítek na přístrojové desce, nebo nutnost přikoupit si správnou redukci, abyste si mohli poslechnout hudbu z externího zařízení, nebude vyhovovat. Jenomže právě ta „neotesanost“ a je jednou z vlastností, pro které do Touaregu vždycky rád usednu.

Fotogalerie: Volkswagen Touareg na cestě z Norska do JAR

Lukáš Dittrich

Volkswagen

Tohle auto prošlo faceliftem už v roce 2014. Mimo jiné tehdy dostalo systém vstřikování močoviny, který mu umožnil splnit emisní normu Euro 6, a od té doby se vlastně vůbec nezměnilo. Důvod, proč jsme jej vzal do redakčního testu, je vlastně jenom jeden – chci se s ním rozloučit.

Jak jsme uvedli už koncem loňského roku, nástupce je za dveřmi. V polovině letošního roku už by se měl prohánět po našich silnicích, a současný „stařeček“ bude muset předat štafetu. Pro objednání kusů do výroby už zbývá jenom pár týdnů (do přelomu února a března), a až dojdou i skladovky, osm let trvající epizoda definitivně skončí.

Nic pro slečinky

Touareg je jedním z posledních zástupců osobních Volkswagenů, který nejede na aktuální vlně designového trendu (dalšími jsou up! a Beetle). Místo hran preferuje obliny, působí, jako by vážil snad pět tun a silnice se pod ním měla každou chvíli probořit. Od pohledu je to zkrátka takový malý tank. Obzvláště pak, když „napumpujete“ měchy vzduchového podvozku, který má zkoušená linie Masaj v základní výbavě.

Jak snadno či nesnadno se vám bude nastupovat za volant, záleží na tom, zda si připlatíte či nepřiplatíte za paket Terrain Tech v ceně 60.000 Kč. Bez něj má Touareg maximální světlou výšku 280 milimetrů, s ním ještě o 20 milimetrů více a zvládne brody hluboké až 580 milimetrů. Rozdíl vám možná nepřijde tak markantní, ale zeptejte se například někoho, kdo měří s bídou 160 centimetrů. Vystupování v takovém případě připomíná skok do prázdna.

V dnešní době, kdy jsou luxusní vozy plné displejů, systémů ovládání gesty a umějí promítat důležité informace o jízdě na čelní sklo, vypadá interiér druhé generace Touaregu docela archaicky. Ale víte co? Ono to vlastně ničemu nevadí. Tlačítek je spousta, jsou ale pořádně velká, abyste je mohli v zimě ovládat i v rukavicích. Vůbec nic vás tady nerozptyluje, všechna důležitá nastavení máte k dispozici na jedno kliknutí, a kdyby ani to nestačilo, hlasové ovládání funguje bez problémů.

VW Touareg: nová tvář, modernější technika a vstřikování močoviny

Lukáš Dittrich

Volkswagen

Jako v tanku se cítíte i za volantem. Tedy ne, že by bylo uvnitř málo místa a každou chvíli jste se udeřili do hlavy, myslím to spíše z pohledu bytelnosti a pocitu být takříkajíc „nad věcí“. Že tohle auto váží hodně přes dvě tuny, dokládají už docela těžké boční dveře, které jakmile zabouchnete, ocitnete se ve svém vlastním světě s minimem vnějších vlivů.

Sedíte vysoko, to si ale uvědomíte hlavně díky perfektnímu výhledu z kabiny. Pro čtyři dospělé je uvnitř místa nadbytek, tři vzadu už by se mačkali v ramenou. Potěší bohatý nástupní prostor, dlouhými dveřmi kryté prahy, a v neposlední řadě také polohovatelná zadní opěradla. Nehledě na formu Touaregu se uvnitř cítíte trochu jako v limuzíně. Však byste si za 2.328.400 Kč, na které vyšel výbavou napěchovaný testovaný kousek, nějakou klidně pořídili.

Druh na vymření?

Když jsem koncem loňského roku zkoušel na testovacím polygonu Ehra-Lessien prototypy Volkswagenů budoucnosti, posadili mně do bílého Touaregu druhé generace s tím, že má pod kapotou dvoulitrový čtyřválec TDI (140 kW), a díky mild-hybridnímu systému a elektrickému kompresoru má jezdit jako třílitrový šestiválec se 150 kilowatty (kdysi se u nás prodával v Touaregu Nomad). Výhody kompresoru z hlediska „vykrývání“ prodlevy konvenčního turba byly zjevné, ale co si budeme povídat – třílitr je třílitr.

Jde o jediný motor, který je možné v aktuálním Touaregu mít (dříve byl v nabídce hybrid i vznětový osmiválec o objemu 4,2 litru), a pasuje mu jako zadek na hrnec. I díky tomu, že má vůz vrstvená boční okna vpředu i vzadu, není téměř slyšet, na volnoběh si tiše přede a o vibracích prostupujících do kabiny nemůže být ani řeč.

Výkon 193 kW ve 4000 otáčkách a točivý moment 580 N.m v rozmezí 1750-2500 otáček má už od faceliftu v roce 2014, využívá nízko- i vysokotlaké recirkulace výfukových plynů a vstřikování močoviny. Škoda jen, že hrdlo nádrže na AdBlue najdete neprakticky pod podlážkou v kufru. Dnes je obvyklejší umístění u víčka palivové nádrže.

Navzdory 2,3 tunám hmotnosti dokáže těch 193 kW Touareg rozhoupat opravdu svižně. Jeho krédem je v podstatě okamžitý nástup síly. Šestiválec můžete utápět ve velmi nízkých otáčkách a on se vždycky sebere, popřípadě promluví velejemná automatická osmistupňová převodovka Tiptronic.

Nový motor 3.0 TDI pro Volkswagen Touareg má spotřebu jen 6,6 l/100 km

Dalibor Žák

Technika

Cukání, poskakování nebo nelogické kroky tohle auto prostě nezná, komfort jízdy je pro něj prvořadým cílem vlastně za všech situací. Mohlo by se zdát, že dvacetipalcová kola za nesmyslný příplatek 134.400 korun nadělají na ostrých nerovnostech pořádnou paseku, jenže chyba lávky. Pneumatický podvozek, díky kterému se auto při dálničních rychlostech automaticky přikrčí, aby regulovalo obtékání vzduchu, funguje božsky, jízda je měkoučká, plavná, a díky pohodlným sedadlům také v podstatě odpočinková.

Na Touaregu se mi vždycky líbila jeho otevřenost. Dnešní luxusní SUV dělají všechno proto, abyste se za volantem cítili jako v kompaktu, což má rozhodně svoje výhody, jenomže kvůli všem těm posilovačům a elektronickým „fičurám“ se hůře odhaduje, jak daleko ještě můžete při rychlejší jízdě zajít. Někomu může Touareg připadat velký a těžký, ale to protože je velký a těžký a s tímto vědomím už do něj řidič usedá. Máte v něm naprostou důvěru, je čitelný, a že by mohlo jít do tuhého, dává vědět s více než dostatečnou rezervou.

Vzhůru dolů!

Touareg nicméně není pouze o pohodlné jízdě po silnici, na to vám stačí Tiguan. Jsou v něm hluboko zakořeněny geny off-roadu, a to už i v základní konfiguraci se systémem 4Motion využívajícím diferenciál Torsen. Paket Terrain Tech za zmíněných 60.000 korun mění klasiku používanou v koncernu Volkswagen u vozů s podélnou zástavbou motorů za uzavíratelný planetový diferenciál, navrch dostanete i uzávěrku zadního diferenciálu a redukci. Všechno ovládáte chlapáckými ovladači u voliče automatu a v nejdrsnějším nastavení vás mohou omezit snad jenom použité pneumatiky.

Test ojetiny Volkswagen Touareg 2,5 TDI: docela zvláštní SUV

Jiří Duchoň

Ojetiny

Mně se naskytla příležitosti protáhnout „náš“ Touareg terénním polygonem mosteckého autodromu, navíc s obutými pneumatikami BFGoodrich All-Terrain T/A. Bylo relativně sucho a moje snaha nachytat jej na švestkách byla vlastně předem prohnaná. S podvozkem zvýšeným na maximum si nelámete hlavu s hlubokými kolejemi, ohromná masa plechu a kůže díky redukci vyšplhala šnečím tempem všechny kopce, aby je následně „slanila“ bez zásahu řidiče díky asistentu pro sjíždění kopců. Problém nenastal ani při křížení náprav, tohle auto prostě jede tam, kam jej pošlete.

V potaz je potřeba vzít i fakt, jak moc vlastně dostalo auto v terénu zabrat. Jezdilo po dva víkendy od rána do večera pořád dokola po těch stejných překážkách, což vlastně představuje opravdu brutální cyklické namáhání, uvnitř byste ale neslyšeli vrznout jediný plastík. Až tak dobře je vyrobené! Se správným obutím a znalostí zásad jízdy v terénu v podstatě nemá běžný uživatel šanci dosáhnout na jeho rezervy. Přestože situace kolikrát mohou vypadat dost krkolomně, on prostě jede dál.

Tak sbohem, kámo!

Existují auta, jejichž odchodu do důchodu si ani nevšimnete, a pak jsou auta, u kterých totéž skoro oplakáváte. Jenom s Touaregem druhé generace jsem za dobu mé „aktivní novinářské služby“ najel snad deset tisíc kilometrů a nedokážu si vzpomenout, jestli mě někdy zklamal. Je docela dost možné, že tato situace v našem dlouholetém vztahu nikdy nenastala.

V dnešní době už v některých ohledech působí zastarale, je ale třeba si uvědomit, že se stále najdou lidé, a není jich málo, kteří na digitální přístrojové štíty, head-up displeje a všemožnou konektivitu kašlou a místo smartphonu na kolech zůstanou věrní osvědčenému tlačítkovému komunikátoru. Je fajn si vyzkoušet nejnovější technologie, otevřeně se ale přiznám, že se mi na dnešní poměry „analogový“ Touareg vryl pod kůži opravdu hodně hluboko.

Obecně vzato nemá moc chyb, snad jenom brzdy už jsou ve srovnání s dnešními velkými SUV trochu slabší a je třeba si na ně zvyknout. Jako cesťák pro každý den ale funguje báječně, je pohodlný, silný a není problém se držet okolo 10 l/100 km, i když na to občas šlápnete.

Motor má síly tak akorát, převodovka je jako z říše snů, auto se vám ale na druhou stranu nesnaží namluvit, že se udrží na silnici snad v jakékoliv rychlosti. Musíte ho řídit, a to mě na něm tolik baví. Zbývá už jenom doufat, že nástupce v klíčových ohledech nebude jiný.