Koncepty a studie jsou dnes běžnou praxí ve věci prezentace schopností automobilek. Před sedmdesáti lety tomu tak ale zdaleka nebylo.
Více či méně smyslupné koncepty dnes na autosalonech ohromují veřejnost i konkurenci svými technickými a stylistickými finesami, jež v řadě případů naznačují charakter budoucích sériových produktů dané značky. Ale nebylo tomu tak vždy a dnes za první koncepční studii v dějinách automobilu považujeme Buick Y-Job z roku 1938.
Otcem tohoto projektu se stal designérský šéf koncernu General Motors a pozdější viceprezident GM slavný Harley Earl, jenž významným a novým způsobem promluvil do povahy amerických automobilů. Harleyův otec stavěl v Los Angeles karosérie pro kočáry od roku 1899. Společnost Earl Automobile Works se záhy proslavila propracovanými karosériemi a jejich služeb využívala řada z hollywoodských umělců a od roku 1918 se zde pustili do výroby celých automobilů. O rok později však celou společnost koupil Don Lee, prominentní prodejce vozů Cadillac, jenž patřil k pravidelným odběratelům Earlových karosérií.
Harley Earl se svým slavným dítkem
Alfred Sloan, tehdejší prezident GM, záhy rozpoznal talent a aktivní přístup „juniora“, tedy Harleye Earla. V roce 1926 jej angažoval jako konzultanta v karosárně Fisher, jež náležela značce Cadillac. Zde Harley navrhnul vůz La Sale, jenž se představil již v březnu roku 1928. Jednalo se o vůbec první vůz dílčí značky La Sale (podobným vozem s karosérií Sodomka jezdil i britský král Jiří VI.), ale podle Sloana též o „... první stylisticky ohromivý automobil, jenž se prosadil ve velkosériové produkci.“
Pod vlivem tohoto úspěchu založil Alfred Sloan ještě v roce 1927 zvláštní „umělecké a barevné oddělení“ s padesátkou zaměstnanců (záhy jich však bylo půl druhého tisíce) a do jeho čela jmenoval Harleye Earla. Vzápětí se naplno projevila hospodářská krize, jež vyústila v zuřivý boj mezi karosáři, kteří napjali své síly k tomu vydolovat poslední dolar z každého, kdo ještě na auto měl. V designu nových vozů se začaly objevovat extravagantní prvky, ale Sloan správně soudil, že veřejnost je třeba na radikálnější změny připravovat postupně. V roce 1937 pak Hearley Earla pověřil úkolem otestovat reakce publika novým konceptem, tedy studií automobilu, jenž nebude vyráběn sériově. Earl tak dostal volnou ruku a jeho oddělení bylo přejmenováno na Styling Department. Dnes si jen těžko dokážeme představit dobu, kdy „koncepční studii“ automobilový svět neznal...
Projekt Y-Job odstartoval, aby se představil v roce 1938. A proč dostal zrovna toto označení? Harley považoval každý nový model za práci, tedy job, písmeno Y mělo být dalším krokem za prozaickým X používaným pro konstrukci každého nového modelu vozu. Kromě toho písmeno Y tehdy používaly pro své prototypy také letecké továrny.
K rýsovacímu prknu zasedl George Snyder, šéfinženýr Buicku Charlie Chayne se jal modifikovat sériový podvozek řady Century a Harley Earl vše korigoval a ladil. Jejich společným úsilím vzniklo skutečné auto snů, jež ovlivnilo několik nastupujících generací. Prodloužený rozvor a pouze dvoumístný kokpit umožnily enormní protáhnutí aerodynamicky tvarovaných ploch. Vůz byl sportovní, ale elegantní, do automobilového světa přinesl několik nových prvků včetně zapuštěných dveřních klik, elektrického ovládání oken a plátěné střechy a výklopných světlometů, jež ale rok před tím použil poprvé v sériové produkci konkurenční Cord.
Buick Y-Job se do dnešních dnů dochoval
Buick Y-Job vycházel z dobových zvyklostí, přesto však působil jako pozdrav z budoucnosti. Stupačky zmizely, blatníky byly vystouplé, ale usazené v jediném celku s kapotami, což naznačilo jejich brzké splynutí s karosérií u sériových vozů, na to si však zákazníci museli počkat až hluboko do padesátých let (prvním náznakem byla karosářská řada Futuramic, již General Motors představil v roce 1949). Rozměrné jednodílné nárazníky zabíhaly až do boků karosérie, blatníky zdobila řada horizontálních chromovaných pásů, jež kontrastovaly s pro Buick typickým svislým žebrováním masky chladiče, tyto prvky se však v běžné americké produlci začaly objevovat teprve v šedesátých letech. Zatímco dobové vozy jezdily běžně na šestnáctipalcových ráfcích, Y-Job dostal nižší „třináctky“, použity byly zvláštní bubnové brzdy leteckého typu, jež spolehlivě krotily 141 koní pětilitrového osmiválce.
Díky studii Buick Y-Job se v následujících dvaceti letech stal General Motors vůdčí silou v otázce designu amerických automobilů. Následovala jej totiž škála dalších podobných prací, jež byly z estetického hlediska často významnější a zajímavější, ale projektu Y-Job zůstává označení „ten první“.
Buick LeSabre 1951 / Buick XP300 1951 / Buick Centurion 1956