Plné čtyři dny hostily ty největší haly moskevského výstavního centra Crocus Expo pokračování historické Sorokinovy ságy.
Kapitoly článku:
A změnily se v město minulosti. Ačkoli pravdou je, že exponáty se často opakují a hemží se to mezi nimi především vozy Volha, ZIS a Moskvič, ovšem my jsme pro vás vybrali opět to nejlepší. Ruská Oldtimer Gallery se koná každého půl roku a většina z vystavených předmětů je na prodej. A že se obchody hýbou, to pochopí každý, kdo v minulých týdnech zachytil informaci o dalším veletrhu luxusního zboží. Ten se pravidelně koná rovněž v Crocus Expo a i přes obavy související s hospodářskou krizí na něm letos ruská smetánka utratila miliardy dolarů.
Oldtimer Gallery je však poněkud jiná. Ano, samozřejmě nabízí luxusní zboží, které Rusové nakupují buď jako módní doplňky, nebo jako investiční projekty, ale jejich vydatná koncentrace umožňuje nahlédnout do světa historie a krásy i běžným návštěvníkům. V rámci Oldtimer Gallery se i letos takřka pod jednou střechou prezentovali sběratelé historických vozidel, obchodníci i renovátoři. Tato akce je jistě největší a nejvýznamnější svého druhu ve střední a východní Evropě a svojí hodnotou se může směle přirovnávat k pařížskému Retromobile či Retro Classic ve Stuttgartu. Právě delegace z Německa se stala hostem slavnostního zahajovacího ceremoniálu.
Zajp?ostí letošního ročníku byla expozice společnosti Bosch, která byla věnována třicátému výročí protiblokovacího systému brzd ABS. Ano, i ABS je již historií a Bosch významným způsobem přispěl k jeho vývoji i širokému uplatnění v současných automobilech. Na stánku Bosch se tak představil Mercedes- Benz řady S, generace W126, z roku 1978, který se stal prvním sériovým automobilem s ABS od Bosche.
Stříbrnou hvězdu na své přídi nesl i vůbec nejdražší z vystavovaných automobilů, Mercedes 500K z roku 1936, jehož hodnota byla stanovena na takřka 10 milionů Euro. Vyrobeno bylo jen 25 kusů těchto roadsterů a každý z dochovaných patří mezi nejhodnotnější historická auta současnosti. Není divu, dlouhá kapota, výkonný přeplňovaný motor a dokonalé zpracování hovoří za vše. Tento konkrétní automobil byl objeven jako torzo teprve v devadesátých letech minulého století a prošel náročnou renovací v Německu.
Letošní moskevská Oldtimer Gallery však byla tradičně také místem prezentace bohatého doplňkového programu. Zde se objevily výstavky s historickými gramofóny, nábytkem, jízdními koly, ale letos také předchůdci současných počítačových her. Zajímavě byly jistě též expozice historického oblečení, doplňků, uměleckých předmětů či produktů prastarých likérek. Pozoruhodným bylo protestní shromáždění, které mělo za úkol upozornit na tristní přístup ruské veřejnosti k odkazu předků. Za příklad si organizátoři zvolili událost, v rámci níž bylo letos 13. září na Výstavě ekonomických úspěchů exemplárně zničeno dopravní letadlo Tu-154. Ukazuje se, že Sorokinova Oldtimer Gallery v Rusech probouzí renesanci úcty k historii, ale také zdravou a vpravdě masovou reakci vůči cestě, kterou si rádobydemokratický ruský medvěd během posledních let vyšlápl...
Organizace letošní Oldtimer Gallery se opět ujala společnost Perpetum Mobile, v jejímž čele stojí duchovní vůdce Ilja Sorokin. Jeho firma si před lety vytyčila cíl vyhledávat a ochraňovat technické památky.
A jaké nejzajímavější exponáty výstava nabídla?
Alfa Romeo 6C 2500S Villa d’Este, 1947
Série 6C se vyráběla takřka tři desetiletí a dnes představuje jedny z nejhodnotnějších klasických italských automobilů. Začínalo se s řadami 1500 a 1750, nicméně tou nejúspěšnější byla 6C 2500. Tato Alfa se vyráběla na podvozcích o dvou rozvorech, corto a lungo, a mezi její majitele patřili třeba egyptský král Farouk, íránský šáh nebo monacký princ Rainier. Vyobrazený vůz pochází z karosárny Touring.
Lacroix – De Laville, 1898
Tato malá továrna sídlila na jihu Francie a patřila mezi první evropské producenty, kteří se zabývali stavbou „lidového vozu“. Disponoval dřevěným rámem, drátovými koly, řemenovým pohonem a jednoválcem De Dion o výkonu tří koní. Velmi dlouhá řídící tyč umožňovala pouze obtížnou pilotáž, ale použitý motor beztak příliš divokosti nenabízel. Vyrobeno bylo několik stovek těchto tříkolek, ta vystavená je mimořádně vzácnou díky své čtyřmístné stavbě.
Aero 1000, 1933
Pozornosti ruského obecenstva neuniknul ani československý vozík Aero v provedení 1000. Roadster tohoto typu byl vystaven v blízkosti Austinu Seven a s přesvědčivostí vyspělé konstruktérské školy reprezentoval zlatý věk československých automobilů. Pouze připomenu, že model 1000 se v továrně Aero vyráběl od roku 1929 a jeho litrový dvouválec mu umožnil překračovat rychlost 100 km/h.
Studebaker-Garford Model 25, 1908
Značka Studebaker se Rusům dostala pod kůži teprve v rámci spojenecké pomoci během druhé světové války, kdy do země proudily americké dodávky nákladních automobilů. Ale Studebaker opíral svoji historii hlavně o osobní automobily, z nichž posledním v řadě byl jedinečný Avanti. Příkladem budiž vystavený model 25.
NSU-Kettenkrad HK-101, 1944
Polopásový tažný motocykl vyvinuli v NSU roku 1940 na zakázku oddělení technické podpory německé armády. Záhy si však tento stroj oblíbila řada útvarů včetně protiletecké obrany a spojařů. V zásadě se jednalo o koncept používaný již od první světové války, ale společnost NSU svému produktu vtiskla vyváženou porci výkonu a spolehlivosti. Po válce byly tyto motocykly ještě řadu let používány v lese, na poli či ve službách pošty v nepřístupných horských oblastech.
ZIL-41047, 1986
Vůz nepříliš starý, zato velmi zajímavý. Tento model vznikal v době studené války a vše kolem něho bylo a zůstává oběstřeno důkladným utajením. Všechny tovární plány tak jsou dodnes označeny jako „top secret“, v dokumentaci každého z vyrobených vozů byla uvedena jména každého, kdo se v továrně vozu jen dotkl, a to včetně hlídačů na vrátnici. Jakmile některý z automobilů tohoto typu ujel více než 100 000 km, byl sešrotován, takže dochované vozy jsou ze všech nejtajemnější. Vůz na délku měří takřka 6,5 m a osmiválec s výkonem 315 koní mu uděluje zrychlení z 0 na 100 km/h za 13 s a dosažení nejvyšší rychlostí 190 km/h. Dle dostupných informací pokračuje výroba tohoto imperiálního dinosaura do dnešních dnů.
Chrysler New Yorker, 1956
Pohled na tento vůz nás utvrzuje v myšlence, že i te nejkvalitnější renovace zůstává jen renovací a že originál je zkrátka originál. Světe div se, tento vůz má na svém tachometru pouhých 37 ujetých mil! Netřeba dodávat, že se nachází ve zcela původním stavu, a to ať již jde o podvozek, lak nebo čalounění. Vystavený vůz patří soukromému sběrateli a není na prodej. Kupodivu...
