Typ 301 stojí tak trochu mimo současnou modelovou řadu automobilky se lvem v logu. Nejen proto, že na konci jeho označení stojí číslovka 1 a ne obvyklý osmička, ale i kvůli klasické tříprostorové karosérii.
I když v České republice není Peugeot 301 příliš rozšířeným automobilem, ve světě se ho od uvedení na trh v roce 2012 prodalo již přes 400 000 kusů. Tedy, ne úplně v celém světě, protože tento model se například v Německu vůbec neprodává a je nabízen především v zemích, které zahrnují Českou republiku a území na východ od ní.
Na video, které zachycuje současnou vnější podobu vozu, se můžete podívat zde:
Původně šlo o opravdu velký kus za malé peníze. Základní cena byla svého času 220 000 Kč. Nyní už má tento 444,5 centimetrů dlouhý vůz oficiální cenovku 275 000 Kč. Pravdou ale je, že má vcelku solidní výbavu. Například čtyři airbagy, mlhovky, klimatizaci, centrální zamykání s dálkovým ovládáním, elektrické ovládání předních oken a zrcátek, palubní počítač a rovněž rádio s CD a MP3.
Původní design vozu byla tak trošku nuda a šeď. Nyní auto zvenčí působí vyváženě a elegantně. Přitom stačilo docela málo. Horní část masky chladiče je teď nižší, ale se silnějším chromovým orámováním, navíc se do její středu z kapoty přestěhovala kočkovitá šelma, kterou má Peugeot ve svém logu. LED světla pro denní svícení se elegantně zapasovaly nad mlhovky a hlavní světlomety na svém spodním okraji získaly působivé "vykousnutí". Vzadu se v grafice sdružené svítilny objevily tradiční tři lví drápy a změny lze zaznamenat rovněž uvnitř.
Volant s tradičním umístěním a velikostí (zatím nedošlo na Peugeotem prosazovaný trend s jeho zmenšením a polohou pod přístrojovými ukazateli) se sice nezměnil, ale na palubní desce přibyly lesklé černé plasty. navíc lze získat i sedmipalcový displej s navigací a parkovací kamerou. Nové jsou také hlavice řadící páky. Díky tomu působí interiér hodnotněji, i když ho na druhou stranu srážejí některá vyloženě levná řešení. Na mysli máme třeba elektrické ovládání okének umístěné na středovém panelu nebo ovládání nastavení zrcátek pro změnu vlevo pod volantem. Ten se dá navíc nastavovat pouze výškově, nikoli podélně.
Levná řešení zůstala
Když už jsme narazili na záležitosti, které se nám při prvním svezení během jízdní prezentace na jihu Moravy nelíbily, musíme zmínit ještě víko kufru. Jednak jeho vzpěry zasahují do prostoru pro zavazadla, druhak není jeho vnitřní plechová strana nijak zakryta a konečně - lze ho otevřít pouze po stisku tlačítka uvnitř vozu nebo na dálkovém ovládači centrálního zamykání. Prostor je ale naprosto dostatečný. Charakterizuje ho číslo 505 litrů. Pod podlahou přitom naleznete ještě dojezdové kolo.
Auto se nyní bude nabízet se třemi motorizacemi. Základním agregátem je atmosférický tříválec 1,2 s výkonem 60 kW, na vrcholu nabídky stojí opět atmosférická šestnáctistovka (85 kW) a pro zájemce je k dispozici i turbodiesel 1,6 s výkonem 73 kW.
My jsme v členitém terénu mezi vinicemi v okolí Znojma a Mikulova vyzkoušeli oba silnější motory. Ten benzinový byl navíc spojený se šestistupňovou automatickou převodovkou. Lze ji dokoupit za solidní příplatek 30 000 Kč. Po prvním svezení můžeme konstatovat, že plně vyhovuje charakteru vozu a dělá ho uživatelsky opravdu příjemným. Při snaze o vyšší akceleraci ale nechá motor vytočit až na šest tisíc otáček, což znamená i docela velký příval decibelů do interiéru. Na druhou stranu, řadí poměrně rychle a ve správný okamžik. Spotřeba s ní činila při svižném charakteru jízdy a při obsazení dvěma urostlými muži podle palubního počítače 7,5 litru na sto kilometrů.
Druhou část jízdy jsme pak absolvovali se vznětovou pohonnou jednotkou. Připadalo nám, že odhlučnění je o něco lepší. Škoda, že se s agregátem pojí pouze pětistupňová převodovka. Na rovinatých úsecích a na dálnici by šestka určitě přišla vhod. Palubní počítač po ujetí více než stovky kilometrů ukázal spotřebu 5,4 litru.
Konstruktéři nastavili podvozek především směrem ke komfortu. To nesmírně oceníte, pokud se pohybujete ve městě po kostkách, tramvajových kolejích a kanalizačních poklopech. Také při kochání se krajinou na hodně rozbitých jihomoravských silnicích. Pokud však budete spěchat a trochu přišlápnete na plynový pedál, vůz se v zatáčce nakloní více než se vám bude líbit a hrozí ztráta kontaktu kol s vozovkou. Také řízení se rozhodně nedá označit jako strmé a přesné. Kolem středové polohy je docela velká vůle.
Jednoznačně velkým trumfem tohoto vozu je ale vnitřní prostor. O kufru již byla řeč, dobře si pohoví také cestující za zadních sedadlech. Redaktor vysoký 186 centimetrů měl po usednutí na zadní lavici před svými koleny ještě devíticentimetrovou rezervu, nad hlavou pak zhruba dva centimetry. To si přitom předtím nastavil sedačku řidiče do polohy ideální pro řízení.
Komentovanou fotogalerii vozu po faceliftu si projděte níže:
