Opakování dělá mistra, říká se. Někteří řidiči ale jako by se chtěli stát mistry špatných návyků. Přitom platí, že stejně jako každá lidská činnost má i řízení auta svoji technologii – soubor postupů, které vedou k optimálnímu výsledku. V novém volném seriálu se postupně zaměříme na ty, které jsou pro správné ovládání auta zásadní a přitom patří k nejčastěji opomíjeným. Začít nemůžeme pochopitelně ničím jiným než samotným sezením.
Některé autoškoly se snaží své žáky ke správnému sezení vést, ale jen málokdy si dají záležet, aby dostatečně osvětlily význam správné pozice za volantem a důsledně vyžadovali její dodržování. Navíc chybí jakákoliv motivace: U závěrečné zkoušky pro skupinu B se na ovládání vozidla klade menší důraz než třeba na znalost maximální povolené šířky návěsu.
Výsledkem jsou řidiči, kteří brzy rezignují na zdokonalování se a postupem času si upevňují špatné návyky.
Proč není jedno, jak v autě sedíte
Správné sezení za volantem nevymyslel z plezíru nějaký úředník. Není definováno zákonem, ale pouze zdravým rozumem a zkušenostmi těch, kteří zasvětili život nepřetržitému rozvoji svých řidičských dovedností.
Pokud chce někdo své auto ovládat precizně, přesně a jistě, musí si nejprve v autě správně sednout. O tom není sporu. Existuje ovšem i další důvod, proč si sedačku i volant nastavit správně: bezpečnost. „Správná poloha za volantem určitě snižuje následky nehod,“ říká Petr Kraus, vedoucí bezpečnosti a zkoušek vozu ze Škoda Auto.
Nejčastější chyby
Zřejmě nejrozšířenějším nešvarem je chybně nastavená vzdálenost sedačky a sklon opěradla, s čímž pak souvisí i naprosto špatné držení volantu. Nelze si nevšímat obrovského počtu řidičů, kteří v autě doslova leží.
Příliš položené opěradlo znamená, že se řidič nemůže zapřít zády, takže se přidržuje volantu, aby z auta v zatáčkách nevypadl. Veškeré síly, které na jeho tělo při jízdě (hlavně při zatáčení) působí, se pak přenášejí právě do volantu a tím pádem i do řízení.
Typické chyby: přílišný sklon opěradla a různé způsoby „přidržování se“ volantu
Takový řidič nemá nad autem vůbec žádnou kontrolu, neboť je vlastně jen pasažér. Řídí cukavě, jeho jízda je neplynulá a reakce opožděné. Vedlejším produktem takového sezení-ležení jsou i bolavá záda a křeče.
Právě opřená záda zaručují stabilitu těla řidiče, ovšem s příliš položeným opěradlem je nemožné toho dosáhnout. Řidič to pak kompenzuje vykloněním se doprostřed auta a opřením se loktem o středovou opěrku. Tím si zajistí aspoň částečnou stabilitu, avšak výsledná poloha není jen příšerně komická, ale také bohužel nebezpečná pro něj a všechny okolo.
Nos nepatří na čelní okno
Opačným extrémem jsou řidiči doslova nalepení na čelní sklo. Obvykle se takového posazu dočkáte od čerstvé držitelky řidičského oprávnění. Některé ženy mají pocit, že když jsou drobnější postavy, musí sedět nalepené na volant.
Největší problém posazu na krátké ruce a nohy je omezený výhled z auta. Zrcátka se tím řidiči přesouvají mimo zorné pole a je nucen pro jejich kontrolu otáčet hlavou. To je nepohodlné a brzy ho to omrzí, takže do nich pro jistotu přestane koukat úplně.
Z hlediska bezpečnosti je častou chybou špatné nastavení hlavové opěrky a horního úchytu bezpečnostního pásu. „Tyto chyby nacházíme jak na straně řidiče, tak i na straně spolujezdce. Ale nejzávažnější chybou u řidičů a hlavně řidiček je nedodržení vzdálenosti hrudníku od volantu. Ta by měla být okolo 25 cm,“ říká Petr Kraus.
Nejde jenom o řidiče
Škodovácký odborník zároveň připomíná, že otázka správného sezení se týká všech cestujících ve voze. Spolujezdci se podle Krause často drží madla dveří. „V okamžiku nárazu může dojít k poranění kloubů na prstech, nebo až k jejich zlomeninám,“ předkládá argumenty, proč to nedělat.
„K dalším zbytečným zraněním horních končetin spolujezdců u vozidel vybavených čelním airbagem spolujezdce dochází v případech, kdy čekají náraz a v reakci na něj dají před sebe ruce. U spolujezdců vpředu je také při delších cestách oblíbené sklopení opěry sedačky téměř do vodorovné polohy nebo položení si nohou na palubní desku. O následcích při nehodě je zbytečné cokoliv říkat,“ dodává Kraus.
Jak správně sedět
Nastavit si sedačku správně je ve skutečnosti velmi jednoduché. Vhodnou vzdálenost zjistíte poměrně jednoduše. Stiskněte spojku (u vozu s automatem brzdu) a sedačkou hněte tak, abyse měli nohu na sešlápnutém pedálu volně pokrčenou. Po pedálu se nesmíte natahovat, to už sedíte moc daleko. Tohle natahování také způsobuje, že nemáte nikdy pořádně opřená bedra.
Na fotografii vlevo sedí figurant příliš daleko od volantu i pedálů; prostřední a pravá fotografie ukazují optimální polohu za volantem
Opěradlo uveďte do téměř svislé polohy, ať se můžete pořádně opřít zády. Vlevo od pedálů máte ve většině aut opěrku na nohu, od které se nebojte pravidelně odtlačovat, abyste se pořádně v sedačce usadili. Zvláště v zatáčkách má tahle opěrka sloužit ke stabilizování těla řidiče v sedačce, aby nevypadával. Upevnění těla pak zaručí, že se nebudete křečovitě držet volantu a vaše ruce budou moci velmi jemně a citlivě řídit.
Správná pozice za volantem:
- opěradlo v téměř svislé poloze
- volně pokrčená noha na spojce či brzdě (u vozu s automatem)
- uvolněné ruce na volantu
- pevně opřená záda v oblasti beder a lopatek
Význam správného úhlu opěradla zdůrazňuje i Petr Kraus: „Opěru sedačky seřídíme skoro do pravého úhlu a podélnou polohu volíme tak, aby při prošlápnutí pedálů byly nohy stále pokrčené v kolenou. Dále upravíme výškovou polohu. A to tak, abychom měli dobrý výhled. Pokud možno, aby mezi hlavou a stropem byla mezera velká minimálně na výšku pěsti. “
I když to tak nevypadá, i naprosto obyčejná nesportovní auta bez anatomických sedaček poskytují solidní oporu tělu, jen se musíte pevně zapřít. Pokud v autě ležíte a nejste zapřeni, vypadnete i z anatomických sedaček Recaro v Porsche. Stabilita musí vycházet z levého chodidla, hýždí a oblasti lopatek. Ruce mají zůstat uvolněné.
Domácí úkol
Až zase pojedete autem, zkuste si sedačkou hnout do správné polohy. Pokud máte opěradlo moc položené a sedačku moc daleko (nebo naopak moc blízko), zkuste si před každou jízdou hnout ovládáním aspoň o jeden stupeň směrem ku správné poloze, ať se do toho dostáváte postupně.
Nebojte se používat opěrku na nohu pravidelně. V zatáčce se do ní zapřete a hned uvidíte ten rozdíl, jak je vaše tělo stabilnější a vy můžete najednou volně řídit a vnímat víc informací skrze volant. Drží vás totiž záda, nikoli ruce. Budete také uvolnění a ve výsledku i méně unavení.
Umění sedět za volantem vyžaduje trénink a především zvykání si na něco nového. Může vás ale těšit, že se učíte správnou a dobrou věc, která pomůže nejen vám, ale i všem okolo. V pokračování se budeme věnovat samotnému držení volantu, protože to je velmi rozsáhlá kapitola, která nejde odbýt pouze konstatováním „tři čtvrtě na tři“.