Jedni jej označují za umělecké dílo, sochu nebo designový skvost, pro jiné to je jen kýč, kýč a znovu kýč. Řada DS jednoznačně budí emoce. Kam až může touha po zajímavém designu dojít?
Kapitoly článku:
„Božská“ řada nových Citroënů v současnosti čítá už tři položky a pomalu se začíná mluvit o čtvrté. Kromě první DS3 si můžete pořídit také větší DS4 a nebo nejnovější DS5. Pro zájemce o svižné svezení je k dispozici DS3 Racing. Že to v jeho případě není zas až tak o ryzím potěšení z jízdy, to se můžete dočíst v našem testu. Tentokrát se podíváme na Citroën DS4, který shodou okolností používá stejný motor i převodovku jako zmíněný malý hot-hatch.
Asi vás nemusím dlouze přesvědčovat, že DS4 je především o designu. Designéři dostali hodně volné ruce a na výsledku to je znát. Tak jako vždy nechám i tentokrát hodnocení na každém z vás, ostatně diskuze je plně k dispozici. Osobně se mi DS4 líbí. Je netradiční, atraktivní, nikoho nenechá v klidu, ale zároveň stále do jisté míry decentní. Minimálně v porovnání se svým novým sourozencem DS5. Pravda, ten sice na fotkách také vypadá hodně dobře (je to takové automobilové zjevení), nicméně realita zas až tak slavná není. Ale na toto téma třeba někdy jindy.
Citroën DS4 je na pohled velmi zajímavý automobil. Pro někoho pěkný, pro jiného ošklivý. Hlavně že není "nijaký".
Vzpomínám si, že nám kdysi na škole jeden profesor během přednášky na téma stavby automobilů řekl zajímavou věc. Pokud začínáte vyvíjet zcela nový vůz a začnete tím, že si nakreslíte pěknou karoserii, jste ztraceni. Postupně totiž narazíte na řadu problémů souvisejících s konstrukcí podvozku, uložení motoru a hlavně s pozicí řidiče za volantem. Ve výsledku se pak může stát, že koneční uživatelé budou muset snést celou řadu kompromisů.
Přesně tato myšlenka se mi vybavila asi tak po ujetí pěti set metrů s testovaným Citroënem DS4. Ano, design je pěkný, ale jak zmíněný profesor řekl, vyžádal si řadu kompromisů. Jenže ono na tom vlastně zas až tolik nezáleží. Kdo se jednou pro řadu DS rozhodne, ten tak učiní s velkou pravděpodobností na základě všeho možného, jen ne rozumné úvahy. Tahle auta se kupují srdcem, takže veškeré kompromisy, které zde zmíním, stejně takového člověka od koupě nejspíš neodradí. Pakliže patříte mezi takové lidi, dál číst nemusíte. Speciálně pro vás napíšu (abyste nemuseli číst dál, čas jsou přece peníze...), že DS4 je kvalitní vůz s velmi dobrým podvozkem. Chybu určitě neuděláte.
Kolik toho bylo napsáno na téma zadních okének, které nelze stáhnout. Opravdu to je tak veliký problém?
Pevná okénka, no a?
Citroën DS4 se od základní C4 liší kromě jiného designu také rozměrově. Má vyšší podvozek a je o pár centimetrů kratší. Protože už na trhu figuruje poměrně dlouho, není problém najít k tomuto modelu řadu článků a recenzí, kde se velmi často dočtete, kterak DS4 neumí stahovat zadní okénka. Odpovědí je samozřejmě design. Auto se tváří jako kupé a ctí čisté linie. Vzhledem k tvaru zadních dveří by kvůli stahování musela být skleněná plocha rozdělena tak, aby stahovací část dostala nějaký jednoduchý tvar, ovšem to by samozřejmě rozbilo koncept designu a přidalo další linky navíc.
Absence stahování zadních oken je autu hodně často vytýkána, takže mám tak nějak touhu se k tomuto tématu vyjádřit více. Podle mého názoru to totiž žádná nevýhoda není. Za celou dobu, co dělám svou práci, jsem snad ještě nepotřeboval v autě stahovat zadní okna, což platí jak pro případy, kdy jezdím v autě sám, tak v momentě, kdy vzadu někoho vezu. V zimě si kvůli topení asi okno neotevřete a v létě si ho necháte zavřené kvůli klimatizaci. A mimochodem zákazník, kterému je tohle auto určeno, obvykle vzadu nikoho vozit stejně nebude.
Z dálky dvojitá koncovka výfuku, ve skutečnosti kus plastu. Škoda, že se i u řady DS musí šetřit.
Ze stejného důvodu pak můžeme omluvit trochu zběsilý tvar zadních dveří. Opět dostali designéři a jejich čisté linie přednost, takže na dveřích vznikl poměrně zajímavý zub. Až se na něj někdo nabodne, můžete mu s klidným svědomím říci ono známé „pro krásu se musí trpět“.
Poslední věc, která souvisí s vnějším designem a která stojí za zmínku, je zadní nárazník. Opravdu mě mrzí, že ten jakoby difuzor s těmi jakoby výfuky je pouze plastová imitace. Přesně o tomhle jsem mluvil v případě DS5 a bohužel týká se to obecně celé řady DS. Na obrázcích vše působí dobře a celek se vám bude líbit, ale v praxi zjistíte, že je občas použit místo očekávaných částí pouze plast - náhražka. Příplatek za písmenka DS není malý, takže by neškodilo dotáhnout všechny detaily. Právě zpracování drobností nejlépe poukáže na to, jak je ten který produkt kvalitní.
