Před třiceti lety automobilka Fiat oživila svoji špičkovou modelovou řadu Argenta provedením se zážehovým, kompresorem přeplňovaným čtyřválcem VX.
Fiat 132 a facelift jménem Argenta
Na sklonku sedmdesátých let koncern Fiat pod vlivem prodejně neúspěšně šestiválcové řady Fiat 130 pozastavil vývoj nové vlajkové lodi, jejíž úlohu převzal konvenční model Fiat 132. V roce 1981 tak nebyl představen nový model, ale jen důsledný facelift typu 132, jenž se dočkal zcela nové karoserie, ovšem podvozek i motory zůstaly v převážné míře zachovány. Po vzoru tehdejší praxe u Fiatu, jež velela nahrazovat nudná číselná označení jmény, obdržel facelift jméno Fiat Argenta.
Vyráběl se od roku 1981 a pro modelový rok 1984 se dočkal nové masky, větších nárazníků a o 40 mm rozšířeného rozchodu předních kol, ovšem nejvýznamnější novinkou bylo zavedení vrcholného provedení Argenta VX (Volumex). Využívalo tehdejších zkušeností značky Lancia s přeplňováním kompresorem a vynikalo zážehového čtyřválce 2,0 l DOHC. Spolu s provedením Argenta 2,5 TD šlo v té době mimochodem o jediné sériové Fiaty s přeplňovanými motory.
Sedan Fiat Argenta ve svém původním provedení z roku 1981
Model Fiat Argenta byl vyráběn výhradně s čtyřválcovými motory a stal se vůbec posledním velkosériově vyráběným Fiatem s klasickým uspořádáním pohonné soustavy, výroba Argenty byla ukončena v roce 1985, aby uvolnila místo zcela nové „čtyřjediné konstrukci“ Fiat Croma, přičemž stěžejní model Fiat 131 Mirafiori byl vyřazen již v roce 1983, když byl nahrazen moderně střiženou řadou Fiat Regata.
Nástup přeplňování
První polovina osmdesátých let se v evropské automobilové výrobě nesla ve znamení dalšího hledání způsobů zvyšování výkonů motorů, ale především jejich celkové účinnosti a redukci spotřeby paliva. Stále častěji se objevovaly systémy vstřikování paliva namísto konvenčních karburátorů, ale také přeplňování. A byla to právě tato doba, kdy bujel vývoj přeplňovaných vznětových motorů, jež byly do té doby pouze hlučné a líné. Přeplňování se postupně objevovalo ale i mezi zážehovými motory.
Nákresy motoru, dmychadla a rozměrů modelu Argenta VX
Většina výrobců se vydala směrem výfukových dmychadel. Ta vynikala zejména schopností využívat část jinak ztrácené energie výfukových plynů, ovšem také řadou neduhů v podobě opožděné reakce na sešlápnutí plynového pedálu (tzv. turboefekt) a malou účinností v nižších otáčkách. Druhý z neduhů později řešily hlavně regulační systémy na straně turbíny či dmychadla (zejména pak proměnná geometrie rozváděcích lopatek) nebo použití dvojice menších turbodmychadel.
Za této situace zůstával adekvátní alternativou mechanicky poháněný kompresor typu Roots, jenž v celkovém úhrnu vlastností sice relativně citelně zvyšoval spotřebu paliva, ovšem nabízel bleskové reakce na pokyny plynového pedálu. Tento systém je založen na opakovaných změnách objemu, z čehož plyne také označení Volumex (VX). Kompresor Roots provází spalovací motor už od počátku 20. století, ovšem koncern Fiat jej na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let probudil k novému životu.