Vedle obligátní obrněné limuzíny Mercedes bylo (a je) v garážích různých vůdců k vidění několik zajímavých aut.
Kapitoly článku:
Prestižní a luxusní auto patřilo vždycky k veřejné demonstraci osobního úspěchu. Není tedy divu, že se nejen demokraticky zvolení politici, ale i samozvaní diktátoři a monarchové nechávali vozit tím nejluxusnějším autem, které bylo zrovna k mání.
Lenin jezdil Rolls-Roycem, Mussolini Alfou Romeo a Hitler Mercedesem. Führer ale dostal darem i několik vozů Ford. Běžní Němci pak mohli šetřit na lidového Brouka přes státem spravovaný fond, ale jejich peníze šly na zbrojení a své auto nikdy neviděli
Zatímco někteří státní představitelé dávají přednost domácím značkám a běžným modelům, zřejmě aby byli „blíže k prostému lidu“, jiní se v autech přímo vyžívají.
Za všechny jmenujme třeba sultána státu Brunej, který vlastní legendární gigantickou sbírku několika tisíc aut. Mezi jeho exponáty ale patří takové zajímavostí jako Mercedes třídy S Combi s motorem z Pagani Zonda.
Velmi oblíbené byly luxusní limuzíny Mercedesu, které se nacházely ve vládních garážích napříč různými řežimy. Mercedesy jezdili nejen nacističtí pohlaváři, ale třeba severokorejský vůdce a spousta afrických vojenských diktátorů.
Někteří vůdci také projevili při výběru vozu patřičný vkus. Třeba poslední íránský šáh Muhammad Rezá Pahlaví měl krásné Maserati GT 5000 se zakázkovou karoserií, italský diktátor Benito Mussolini zase vlastnil několik pěkných modelů Alfy Romeo a Fiat.