Výdobytek socialistického průmyslu tříkolka pro invalidy značky Velorex je dnes už jen předmětem sběratelského zájmu. Levné vozítko pro držitele průkazu ZTP však stále láká konstruktéry a designery. Josef Ludvík Böhm, student Ústavu umění a designu Západočeské univerzity v Plzni, jednu takovou studii připravil. A není špatná.
Škola pořádá již několik let společně s univerzitou v německém Deggendorfu pro studenty soutěž Design na druhou. Její součástí je i navrhování pomůcek pro handicapované. Josef Ludvík v rámci soutěže už dvakrát pracoval na vozidlech pro tuto kategorii.
Jednoduché, hezké, levné (a nehadrové)
Jednou z jeho studií byla verze tříkolky pro lidi na vozíku a ty, kteří se špatně pohybují. Iniciátorem Velorexu pro 21. století byl zadavatel Vilém Dostál, podnikatel, který se zaměřuje právě na pomůcky pro tělesně handicapované. Ten se ideou původního Velorexu inspiroval.
S Vilémem Dostálem, Čechem podnikajícím v Německu, a jeho konstrukční kanceláří plzeňská škola spolupracuje dlouhodobě.
Autor návrhů Vilém Dostál.
„Pro mě to byla možnost vyzkoušet si návrh vozítka pro vymezený okruh uživatelů,“ říká Josef Ludvík Böhm. „Vím, že pomůcky tohoto druhu bývají drahé, neboť se vyrábějí v malých sériích.“
Při koncipování návrhu u tohoto „auta“ i další tříkolky vycházel z jednoduché stavby, která by umožnila jednak levnější výrobu a jednak variabilitu. Vozidlo by mohlo bez větších úprav sloužit zdravým i handicapovaným.
Velorex pro 21. století.
U tohoto „Velorexu“ by se prý raději držel čtyřkolové varianty, ale přání zadavatele byla tři kola. Nakonec se také ukázalo, že ani textilní potah karoserie by už nevyhovoval. Na studii spolupracoval se spolužačkou Markétou Brávkovou.
Princip novodobého Velorexu je podle autorů postaven na tom, že vozíčkář najede dovnitř kabiny po sklopné plošině i s vozíčkem, který připevní k podlaze. Řízení tříkolky je pomocí ručního ovládání.
Během zkoušek, kdy ověřovali sklon plošiny, si proto student vyzkoušel i jízdu na vozíku. „Byl jsem překvapen, že to není nijak snadné, když se na tom ocitnete poprvé.“
Tato tříkolka je samozřejmě jen studií, existuje pouze v nákresech a praktické realizace se asi nedočká. Není snadné vyhovět mnoha bezpečnostním předpisům, například ukotvení vozíku, aby odpovídalo uchycení klasických autosedaček, nastavení systémů airbagů a další detaily.
Dálník pro vozíčkáře i zdravé
Další studií, kterou se v soutěžích designérů Josef Ludvík Böhm zabýval, byl dálník, zastřešená tříkolka, jež by sloužila jak zdravým řidičům, tak lidem se ztíženým pohybem. Dálník jako druh vozidla vznikl původně už ve 40. letech jako zastřešená motorka i do nepohody a na dlouhé cesty. Jeho autorem byl Čech Jan Anderle.
Dvojí využitelnost Josefova dálníku s částečnou kapotáží by podle něho vedla k nižším výrobním nákladům. „Cena by se mohla blížit k levnějším čtyřkolkám,“ říká. Ty začínají na 40 tisících korunách.
Josefovův dálník je 150 cm dlouhý, vysoký asi 2 metry a má oboustranně otevřený prostor pro nastupování.
„Sedák jsem koncipoval tak, aby se na něj dalo relativně pohodlně dostat z vozíku a aby uživatel neměl žádné překážky v oblasti nohou.“
Přiznává, že bez konzultace s vozíčkáři se dopustil několika chyb, které by handicapovaným například nástup na dvojkolku znesnadňovaly, ale bere to jako další dobré zkušenosti, které by možná jednou v práci na reálném projektu pro tuto kategorii lidí využil.