Model Moke byl představen v roce 1964 a vycházel z armádního prototypu, který však byl pro službu v ozbrojených složkách díky své malé světlosti a drobným kolům nakonec shledán nezpůsobilým.
Po svém uvedení do sériové výroby však Moke zaznamenal u veřejnosti ohlas jako levné, kompaktní vozidlo pro rekreační účely a vyráběl se po celém světě. Jméno Moke je vlastně archaickým výrazem pro osla, což je v daném případě označení jednoznačně navozující dojem nezničitelné užitečnosti vozu. Model Moke připravil pro koncern British Motor Corporation (BMC) Sir Alec Issigonis, tvůrce legendárního Mini, z jehož konstrukčních celků Moke také vycházel.
Moke v prvních, ještě vojenských verzích
Původně se mělo jednat o jakýsi „malý Jeep“ (vyvíjen byl v roce 1959 pod označením Buckboard) určený k přepravě čtyř vojáků, jemuž ale setnuly vaz slabá průchodnost terénem a nízký výkon motoru, ačkoli měl oslnit třeba schopností snadných výsadků z letadel. Alespoň vlahý zájem projevilo o Moke Královské námořnictvo, jež zvažovalo použití strojů Buckboard coby manipulačních vozidel na svých letadlových lodích.
Po technické stránce Moke vycházel z Mini, otce mají totiž oba modely společného
Issigonis se nevzdával a záhy připravil několik upravených prototypů s označením Twini a pohonem všech kol. Jednalo se však o technicky příliš komplikovaná monstra s druhým kompletním pohonným ústrojím uloženým v zadní části vozu, jež disponovala vzájemně propojenými ovládacími segmenty spojek a převodovek. To však ani v nejmenším neřešilo potíže s nízkou světlostí a úspěch nepřinesla ani prezentace zástupcům americké armády.
Mini Moke na záběrech z dobových italských prospektů. V horní řadě ve společnosti kombíčku Mini Traveller, ve spodní řadě vlevo pak snímek z prospektu připraveného ve spolupráci se zbrojařskou firmou Beretta.
Mimořádné popularity se tomuto stroji dostalo teprve jakožto plážovému vozidlu v Austrálii a USA, a právě na tuto tradici v roce 2009 navázal koncept Mini Beachcomber. Původní Moke používal kompletní mechanický spodek včetně motoru, čtyřstupňové převodovky a závěsů kol z běžných Mini. Rozvor náprav činil 2 020 mm, vůz široký byl 1 300 mm a vysoký nejvýše 1 400 mm, a to při vzpřímeném čelním skle a natažené střeše. Palivová nádrž pojala necelých 29 litrů benzínu, pohotovostní hmotnost prvních vozů činila pouhých 406 kg, ale i u pozdějších a lépe vybavených strojů dosahovala stále velmi příznivých 578 kg.
Vlevo a uprostřed přebírání vozů pro hasičské sbory, vpravo jedna z armádních adaptací
Jeho výroba byla zahájena v oxfordské továrně Morris, aby byla záhy přesunuta do závodu BMC v Longbridge a řady továren po celém světě. Ve Velké Británii se Moke vyráběl v letech 1964 až 1968, kde vzniklo celkem 14 500 těchto vozů, přičemž pouhá desetina z nich zůstala na území ostrovního království. V australském Zetlandu (Nový Jižní Wales) byl Moke produkován mezi roky 1966 a 1981 (vyrobilo se zde 26 000 aut) a v Portugalsku v letech 1980 až 1993, kde výroba skončila na hranici 10 000 kusů.
Několik z vozů určených pro USA
Není bez zajímavosti, že Issigonis plánoval podobnou, zjednodušenou variantu již ve chvíli, kdy vyvíjel svůj stěžejní model Mini, přičemž jej vábil zejména úspěch Land Roverů v armádních zakázkách. Issigonis před tím pracoval na projektu Nuffield Guppy, který však skončil jednoznačným nezdarem. Teprve v roce 1963 nabylo BMC přesvědčení, že v armádních složkách novému stroji pšenka nepokvete a rozhodla se připravit jeho sériové provedení určené pro běžnou silniční službu.
Unikátní snímky raritně řešených prototypů s motorem vpředu i vzadu
Ještě toho roku tak vzniklo několik prototypů, přičemž jeden z těch prvních se prý do dnešních dnů zachoval kdesi v Pinneru poblíž Londýna. Moke se na britském trhu představil v roce 1964, když jej homologační úřady k překvapení automobilky označily spíše za osobní než užitkový automobil. Britské provedení Mini Moke disponovalo základní pohonnou jednotkou v podobě čtyřválce s objemem 850 ccm naladěného na provoz s nízkooktanovým benzínem.
Standardní výbava byla velmi spartánská (a tomu odpovídala základní cena pouhých 405 liber), ale za příplatek ji bylo možno obohatit o sedadla pro cestující vzadu, interiérová madla, topení, ostřikovač čelního skla nebo snímatelnou plátěnou střechu, přičemž majitelé museli tyto prvky instalovat osobně. První série Mini Moke disponovala jedním stěračem, nožním spínačem dálkových světlometů a jediným odstínem laku „zelená Spruce“.
Moke sázel hlavně na svoji lehkou konstrukci a nízkou cenu
Modernizované provedení z roku 1967 disponovalo i druhým stěračem a ovladače houkačky a vnějšího osvětlení se přesunuly blíže k rukám řidiče, navíc bylo možno Moke objednat i v bílé barvě. Postupem času se v nabídce objevovaly i větší motory s objemem 998 a 1 098 ccm. Během sezóny 1968 nasazoval upravené vozy Moke cigaretový tým John Player v autokrosovém seriálu. Tyto stroje se vyznačovaly ochrannými klecemi a výkonnějšími motory 1 275 ccm z Mini Cooperu S.
Původní Mini byla britská ikona 60. let. V osmdesátých letech byla výroba originálních Mini ukončena, v roce 1994 se pak značka patřící k Rover Group dostala pod BMW.
V roce 2001 se objevila nová generace v podobě Mini One a sportovních verzí Cooper.
Mini Cooper • Mini Cabrio • Mini Clubman • Mini Countryman