Příznivci „reprezentativnosti v malém” mají další alternativu. Je Astra sedan menší Vectrou, nebo vyšší ambice jen předstírá?
Kapitoly článku:
Opel si dal se sedanem v nižší střední třídě načas. Čekání ale stálo za to a zákazníci toužící po reprezentativním voze stojí před zajímavou volbou: proč utrácet za větší Vectru, když ostudu neudělají ani s menší Astrou? Pojďme se jí společně podívat na zoubek.
Dvacet let tradice
Sedany byly u Opelu vyhrazeny střední třídě. A tak si v sedmdesátých letech minulého století mohli příznivci rüselsheimských sedanů koupit buď Opel Ascona ve střední třídě, případně vlajkou loď, model Rekord.
Teprve v roce 1984 se představil Opel Kadett v provedení Sedan. Ten důvěrně znají i českoslovenští motoristé, protože se k nám jeho nástupce dovážel pod obchodním označením Daewoo Racer, v pozdější reinkarnaci i jako Daewoo Nexia.
Faceliftovaný Kadett Sedan se vyráběl do roku 1991 a v roce 1992 jej nahradil Opel Astra Sedan první generace. Po faceliftu v roce 1994 vydržel ve výrobě do roku 1998, kdy na trh přišla béčková Astra, která se v provedení sedan udržela ve výrobě do roku 2004. Po dvaceti letech tradice výroby kompaktních sedanů ale jako když utnulo a nová generace Astry se na trhu objevila pouze jako hatchback a kombi. Letošní úroda ale vrátila Astru mezi kompaktní sedany a zřejmě zamotá hlavu marketérům u Opelu, protože majestátní vzhled třetí generace kompaktního sedanu je v kombinaci s rozměry kompaktu smrtícím úderem pro pozice Vectry.
Americký sen
Opel představuje od třicátých let minulého století americký sen v evropském balení. A na své tradici si zakládá. Kdo pohlédne na příď a je znalcem automobilové klasiky, ten spatří jediné auto. Dodnes krásný Opel Rekord E. Z něho si berou inspiraci nové modely značky Opel stejně jako Mercedesy čerpají ze svého tradičního grilu. Nezbytným prvkem je také zlom v polovině karosérie, který si pamatuji na otcově Opelu Ascona z počátku sedmdesátých let minulého století. Opel je prostě klasika a nejinak tomu bude i u nové Astry Sedan.
Pohled zboku nedá spát hledačům antické klasiky. Nejtěžším konkurentem Astry Sedan nebude ani tak tradiční Volkswagen Jetta, ale spíše novinka ze slunné Itálie, totiž Fiat Linea, jakkoli míří o půl třídy níže. Linea vypadá hravěji, Opel pro změnu smrtelně vážně.
Klenutí karosérie je skvostné a klame tělem. Astra tak spíše připomíná nástupkyni Vectry z devadesátých let. Zakulacená střecha má díky masivnímu C sloupku dost času ubíhat dolů, aby zbylo místo nad hlavami cestujících na zadních sedadlech, To bývá nejčastější problém dnešních sedanů s mimikrami kupé.
Záď nové Astry nese společné designérské rysy automobilů značek koncernu GM – tím hlavním je chromovaná lišta a v půli ostře zlomená záď. Pak tedy i v roce 2008 dokáží být hrany neméně krásné jako jako před třiceti lety. Oproti například Cadillacu ale nedisponuje svislými koncovými svítilnami, ale ponechává si tradiční tvary dost podobné koncovým svítilnám v novém Volkswagenu Golf Variant.
Dynamický a ke skoku připravený Opel Astra Sedan nás příjemně potěšil sladěním batohu na zádech se zbytkem karosérie. Troufnu si dokonce tvrdit, že sedan je daleko hezčí než původní hatchback, ale to už je na vkusu každého jednotlivce.
Na palubě šeď
Když už jsme okouzleni vynikajícím designem karosérie, vstupujeme na palubě s očekáváním vysokých kvalit. Vždy rád vzpomínám na béčkovou Vectru s měkčenými plasty a kulatými tvary v interiéru. Otevřením dveří začíná souboj mezi logikou a očekáváním. Astra Sedan je nesmírně prostorná a vzdušná a její konstruktéři si zaslouží potlesk. O to více pak zamrzí použití tvrdých plastů, které se daleko více hodí do Corsy nebo Agily. Vždyť kdyby Opel nešetřil na plastech, interiér Astry by byl dokonalý.
Kompozice palubní desky je příkladná, snoubí se v ní jednoduchost a praktičnost s tradičními rysy. Lišta z imitace matného hliníku masiv opticke rozděluje na polovinu, horní část náleží přístrojovému štítu a kapličce palubního počítače nad středovým panelem. Jeho zapuštění odpovídá řešení u Cadillacu. Praktickým detailem je přepážka rozdělující úložnou schránu před spolujezdcem na dvě poloviny, na středovém tunelu nám v námi testované verzi scházela loketní opěrka. Středový panel je proveden v imitaci matného hliníku a působí vzhledově luxusně, čímž zachraňuje tmavý plast. Rovněž tříramenný volant s bleskem ve znaku působí majestátně a dává svému vlastníkovi pocit převahy na silnici.
Ovládání Astry je intuitivní, jen jsme si zvykali na elektronické páčky ukazatelů směru, které občas pozlobí nechutí přestat blikat na své okolí. Přední sedadla jsou měkká a pohodlná, nabízejí oporu pro ztrápená česká těla, ale dokonalou ergonomii sedaček Cadillacu nebo Saabu zde nehledejte. Právě tyto detaily oddělují Astru od Vectry, protože prostorově si nemají co vyčítat. Prostorově je přední část kabiny na úrovni střední třídy a deklasuje konkurenty v rozměrech i pocitu za volantem.
Cestující vzadu ocení vzdušný a prostorný interiér, který snese srovnání s etalonem v nižší střední třídě, jakým je například dnešní Škoda Octavia. I při dvou metrech jsem měl dost místa nad hlavou i v oblasti kolen a nártů. A to se mi v nižší střední třídě často nestává.
Zavazadlový prostor má dvě mínus společná s většinou konkurentů. V zájmu tuhosti karosérie nabízí omezený vstup do zavazadelníku a rovněž průchod mezi kabinou a nákladovým prostorem je vskutku minimalistický. Zůstává tak velkorysá hloubka a plnohodnotné rezervní kolo na ocelovém ráfku.
Jaký objem zavazadlového prostoru očekáváte? Nás 490 litrů objemu ani nešokovalo, ani nezklamalo. Opel s ním patří ke své třídě a rozměry se zkrátka hatchbackům jako je Škoda Octavie nemůže rovnat. Také po sklopení opěradel zadních sedadel nabízí „jen“ 870 litrů. Kdo chce ale sedan, hledá jistě jiné hodnoty než maximální objem zavazadelníku. Na ten je zde Opel Astra Caravan.
