Škoda letos slaví 120 let od svého založení. Během jednoho dne jsme si vyzkoušeli, jak se auta v podstatě za celou tuto dobu změnila.
Kapitoly článku:
Mladoboleslavská automobilka vznikla v roce 1895, což znamená, že letos slaví 120 let od svého založení. Na první pohled to vypadá jako hodně dlouhá doba, ale v kontextu obrovského posunu, jaký automobily nejen této značky udělaly, to zas tak moc není.
V rámci akce Škoda Classic Experience jsme mohli vyzkoušet, jak se auta postupně měnila. Akce to sice byla relativně krátká, přesto velmi zajímavá.
Tak třeba takto vypadá vývoj v praxi. Voiturette neměla žádný rychloměr, první obrázek ukazuje rychloměr z roku 1926, následuje rok 1937, 1948, 1967, 1968 a 2015
Začalo to v roce 1905
Určitě víte, že prvním automobilem, který Škoda začala vyrábět, byla Voiturette A. Stalo se tak v roce 1905, kdy se mladoboleslavská značka jmenovala ještě Laurin & Klement. Do této chvíle produkovala jízdní kola a motocykly.
Voiturette A je v podstatě kočár s motorem. Konkrétně je zde umístěný čtyřdobý vidlicový dvouválec o objemu 1005 cm3. Jeho výkon dosahoval na 5,5 kW (7 koní) a nejvyšší rychlost byla 40 km/h. Jen si to představte, vezmete sedmikoňový motůrek (s podobným výkonem dnes třeba jezdíte na motokárách) a dáte ho do relativně velkého auta. Škoda svůj první automobil vyráběla do roku 1907, přičemž vzniklo 44 exemplářů.
Takhle to všechno začalo. Výkon sedm koní, ovládání úplně jiné, než na co jsme zvyklí dnes, maximální rychlost pouhých 40 km/h...
Stroj, který vidíte na fotkách, není originál. Ten je umístěn v mladoboleslavském muzeu a rozhodně není vzhledem ke své hodnotě určen k tomu, aby se na něm vozili novináři. V roce 2010 Škoda postavila repliku, která plní různé předváděcí úkoly. Bohužel kvůli chladnému počasí se s ní na letišti v Hoškovicích svezl snad jen jeden novinář a pak Voiturette z roku 2010 vypověděla službu.
Přesto je velmi zajímavé si tento vůz alespoň zblízka prohlédnout. Volant na druhé straně, symbolické sedadlo, symbolická světla, pouze dva pedály, různé páky a tak dále. Z dnešního pohledu je snad až trochu komické, že tomuto stroji někdo někdy říkal automobil a majitelé s ním také někam cestovali. Nicméně vývoj šel velmi rychle kupředu.
Laurin & Klement 110 (1926)
Nejstarším automobilem, se kterým jsme mohli vyrazit do běžného provozu (Voiturette měla jezdit pouze na letišti), byl Laurin & Klement 110 z roku 1926. Pouhých dvacet let stačilo Škodě k tomu, aby stvořila stroj, který už z dnešního pohledu připomíná auto mnohem více a který už dostal také několik moderních prvků. I celkový počet vyrobených kusů se výrazně zvedl.
Už skok do roku 1926 je dost výrazný. Místo kočáru Škoda vyrábí pohodlný automobil, který má třeba elektromagnetickou šipku nahrazující blinkr nebo ukazatel teploty chladící kapaliny. Ten je umístěn přímo nad chladičem
Laurin & Klement 110 je automobil pracující s řadovým čtyřválcem o objemu 1791 cm3. Výkon motoru narostl na 18,4 kW (25 koní) a vůz byl schopen maximální rychlosti 80 km/h. Na rozdíl od Voiturette, která má třístupňovou převodovku, je zde čtyřstupňová manuální převodovka. Kromě verze s plátěnou střechou, která se dostavila na škodováckou akci, se vyráběla i další provedení. Třeba limuzína, coupé, valník, sanitka nebo pohřební vůz.
Když v roce 1929 výroba tohoto modelu končila, nebylo daleko k dosažení tří tisíc vyrobených exemplářů a hlavně se na kapotě už objevil okřídlený šíp, který známe z automobilů Škoda dnes. Náš vůz z roku 1926 je posledním typem vyráběným čistě jako Laurin & Klement.
Laurin & Klement 110 je luxusní automobil, který sice nejezdí moc rychle, ale jízda s ním je opravdový zážitek. Protože ale tento vůz nebylo možné přímo řídit, musel jsem se odstěhovat do druhé řady na měkkou pohovku bez jakéhokoliv bočního vedení. Místa všude kolem je tolik, že i nejnovější Superb může závidět, jen absence bočních oken není při okolní teplotě 8 °C úplně ideální.
Zajímavější ale je, že tento vůz už má některé moderní prvky. Třeba ruční plyn, řekněme takový prehistorický tempomat, spínací skříňku s klíčem, který svou velikostí připomíná klíč od nějaké katedrály, a je zde třeba i blinkr. Elektromagneticky se má otáčet oranžová šipka. Během naší jízdy na ní ale byla moc velká zima, takže se otáčela jen velmi ztuha. Když má šipka ukazovat vlevo, musíte páčku, která je mimochodem úplně na druhé straně palubní desky, přitáhnout k sobě, takže doprava. A je tu ještě jedna zajímavá věc. Řidič může sledovat i teplotu chladící kapaliny. Ukazatel ovšem není na palubní desce, ale úplně vpředu přímo nad chladičem.