Od kliky přes pedál, táhla, klíček a tlačítka až k bezdrátovému startování - uvedení auta do chodu prošlo za posledních sto let bouřlivým vývojem.
Stejně jako mnoho jiných věcí jste si kdysi dávno museli i jízdu autem pořádně zasloužit. Začínalo to už jeho samotným uvedením do chodu, což vyžadovalo nemálo zručnosti a zkušeností. Názorně nám to předvádí Škoda na svých krásných veteránech z muzea – sledujte pozorně video v článku.
Jak to tedy celé před více než sto lety probíhalo? První pomůckou budiž vůz Laurin & Klement BSC z roku 1908. Předpokladem úspěšného startu je správné seřízení. Nejdříve bylo nutné otevřít mosazný benzinový kohout, poté na volantu nastavit předstih zážehu svíčky do startovací polohy páčkou na volantu, nastavit ruční plyn a zkontrolovat, zda je zařazen neutrál. Pootočením klíčku pak došlo k sepnutí elektrického obvodu.
Teprve potom bylo možné točit klikou, což ale mělo svá jasná pravidla. Nejprve jste museli zatlačit směrem k motoru, pak podle odporu v kompresní fázi cyklu odhadnout správnou chvíli a v ní klikou škubnout. Motory tehdy měly menší kompresní poměr, takže při startu nekladly příliš velký odpor. Pokud chcete startování někdy vyzkoušet, škodováci přidávají důležitý tip, jak se nenechat zmrzačit: když zapalování hodilo špatně jiskru a motor se rozběhl opačným směrem, klika vám mohla urazit palec. Proto ji držte tak, abyste měli všechny prsty na jedné straně. Když se pohne nesprávným směrem, dlaň se vám sama otevře.
Další kapitola přichází s nástupem elektrického startéru, který vůbec poprvé použila automobilka Cadillac v roce 1912. Mladoboleslavská značka jej začala zavádět na přelomu 20. a 30. let ve formě tlačítka pro „sklopkový startér,“ jehož pastorek se přiklápěl k ozubenému kolu setrvačníku. Později se vysouval v podélné ose startéru, nejspolehlivějším dobovým řešením bylo mechanické posouvání, například pedálem na podlaze jako u předválečných Rapidů a pozdějších Tudorů. U Spartaku z poloviny let padesátých se startovalo táhlem pod volantem.
Již dříve ale existovaly i startéry samočinně zasouvané do záběru. Příkladem budiž luxusní Škoda Hispano-Suiza, kterou využíval prezident Masaryk. Ta měla dva nezávislé obvody a dvě baterie, řidič si mohl vybrat ze dvou tlačítek pro startování na palubní desce, případně při slabším stavu akumulátorů stisknout obě najednou. Klika se ale hodila ještě nějakou dobu, zkušení řidiči s ní v zimě vždy párkrát protočili motor a až poté startovali elektricky. Šikla se i pokud auto uvízlo – stačilo zařadit jedničku nebo zpátečku, vymontovat svíčky a pak klikou uvést auto do pomalého pohybu.
Moderní přístup přinesly do Boleslavi modely 1000 a 1100 MB. Otočením klíčku ve spínací skříňce se spustil i startér a mohli jste vyrazit. Vzpomenout můžeme na páčku sytiče, která se kvůli uložení motoru vzadu nacházela na podlaze mezi sedačkami a přes lanko nebo strunu byla spojena s karburátorem. Samočinný sytič měla krátce Škoda 1000 MB, znovu se vrátil až s Favoritem po roce 1987. V roce 2010 nastupuje bezklíčový systém KESSY v modelu Superb, u nějž vůz bezdrátově rozpozná klíček v kapse a nechá se nastartovat tlačítkem. U aktuálního Enyaqu iV již nepotřebujete ani tlačítko – stačí nasednout, přesunout volič do polohy D a můžete vyrazit.