V automobilovém průmyslu je zvykem vozy dělit do různých segmentů. Je to tak pro účely jak marketingové, tak statistické a třeba i bezpečnostní. A jak už to v automotive bývá, existuje hned několik způsobů, jakým se dá produkt dělit.
V našich testech, ale i běžných novinkách, často užíváme pojmů jako "segment C", "kompakt" či například "nižší střední třída". A symbolem toho, jak moc štěpené dělení aut může být, je fakt, že zmíněné tři pojmy znamenají úplně tu samou třídu. Pojďme se podívat na jednotlivé segmenty a pro pořádek se držme tomu u nás nejčastěji užívanému označení, které razí Evropská unie. To dál čeří segmentace organizace Euro NCAP, která má na starost nárazové zkoušky. Známé a podrobnější je dělení dle britské školy.
Striktní segmentace pak některé automobilky využívají k nacházení skulin a tlačení vozů do tříd vyšších, než do kterých by měly svou technikou i rozměry spadat. Tady už ale narážíme na faktory, které auta do jednotlivých segmentů zařazují. Jedná se především o zaměření modelu, rozměry v čele s délkou, rozvorem náprav, rozchodem kol či použité pohonné jednotky.
Prckové třikrát jinak
Orgány a zastupující organizace Evropské unie i respektované agentury v automotive na starém kontinentu označují auta písmeny od A po F plus S. Začínají segmentem A. Jde o nejmenší vozy na trhu, jejichž typickými reprezentanty jsou trojčata z Kolína a Bratislavy. Tedy auta jako Citroën C1 či Volkswagen Up!, ale třeba i Kia Picanto nebo Renault Twingo. Mají často litrové motory, jednoduchou konstrukci a spíše základní komfortní výbavu. Délkou se nejčastěji drží do 3,5 metru.
Britové by ovšem těmto vozům řekli City car. Rozlišují totiž ještě kategorii pod ním, takzvané Micro car či Bubble car, tedy úplná vozítka na hranici pojmenování "automobil". Spadá sem například elektromobil Renault Twizy.
To naopak na větší kategorii se s ostrovany shodneme. Segment B je totiž synonymem pro Supermini. U nás tato auta často nazýváme prostě malými vozy. Jde o nabitý segment se zástupci typu Škody Fabia, Renaultu Clio, Volkswagenu Polo či Kie Rio. Zejména v posledních generacích už se jedná o poměrně dospělé, byť primárně do města cílené vozy s délkou do přibližně 3,8 či 3,9 metru a typicky tříválcovými motory do 1,5 litru zdvihového objemu.
Do celého cirkusu kolem menších aut pak ještě větší zmatek vnáší Euro NCAP. To britské Bubble cary označuje jako Quadricycle, ovšem potom segment A i B shrnuje jako Supermini. Ano, označením, které je v britské škole řazeno jen k segmentu B...
Když už jdete po třídách
V českém názvosloví se posléze pouštíme do třídních značení. Naštěstí již ne politicky, ale technicky zaměřených. Evropský segment C označujeme jako nižší střední třídu či coby "kompakty", což se váže k americkému značení "compact cars".
Jedná se o segment vozů jako je Volkswagen Golf, Peugeot 308 či Renault Mégane. Tedy kompaktních pětidveřových hatchbacků, již malých rodinných aut. Mají už přes čtyři metry a výkonnější motory s vrcholnými verzemi přes 200 koňských i u běžných, "nesportovních" variant.
O stupeň výš se řadí střední třída neboli segment D, v Británii či podle Euro NCAP "Large family cars", v USA "Mid-size cars". Typickými představiteli jsou auta jako Ford Mondeo, Volkswagen Passat či Opel Insignia. Jedná se o vozy jak rodinné, tak i pro střední management. Reprezentativní auta se ve vrcholných verzích šplhají s cenou značně přes milion korun, mají délku přes čtyři a půl metru a velký podíl je ještě i dnes u dieselových verzí. Zároveň se jedná o segment těžce poškozený módou SUV, podíl takových vozů na trhu tak dlouhodobě klesá.
Do vyššího managementu se šplháme v rámci kategorie vyšší střední třídy, nebo také segmentu E či "Small executive cars". Organizace Euro NCAP je opět spojuje se střední třídou pod pojmem "Large family cars". Auta v tomto odvětví už sahají délkou k pěti metrům. Zde už je na současném trhu těžké vyhnout se takzvaným prémiovým automobilkám. Typickým představitelem vyšší střední třídy je totiž Mercedes-Benz třídy E či pětková řada od BMW. Mainstreamové automobilky tento segment opustily například s Hondou Legend či Citroënem C6.
A jsme u F! Nebo také "Executive cars". Osobně tuto kategorii pětimetrových limuzín označuji prostě jako luxusní třídu. Zde už o lidovou značku nezavadíte, byť Volkswagen Phaeton byl svého času vzácnou výjimkou. Typickými představiteli jsou Mercedes-Benz třídy S či BMW řady 7. V této sortě se často nosí i prodloužené varianty a jedná se o výkladní skříň automobilek a jejich nových technologií. Nad touto kategorií už se bavíme jen o palácích na kolech - tedy o Rolls-Royce Phantom či Bentley Mulsanne.
V běžných segmentech se někdy míchá
Ať už jde o čichání konkurenční výhody, zlevnění výroby či pouhou strategii cílení na zákazníka, v některých případech dochází ke sporu ohledně zařazení jednotlivých modelů. Specialistou je v tomto oboru například Škoda.
Vždyť kolikrát už se řešilo, jestli je Octavia, stavěná na základech Volkswagenu Golf, tedy tak typického kompaktu segmentu C, spíše přerostlou nižší střední třídou nebo už patří do té střední. A pokud tedy patří do střední, co Superb? Opravdu jej máme řadit do segmentu E, vedle pětkového BMW?
Inu, evropské organizace tak často činí, i Svaz dovozců automobilů či celoevropské JATO ve svých statistikách Octavii řadí do střední třídy. Ovšem novinářská obec se často neshoduje. Právě na tomto případu je důležité říci, jak proměnlivé některé segmenty mohou být. A není to jen v Mladé Boleslavi. Je Suzuki Ignis skutečně "áčkovým", nebo už "béčkovým" autem? Nebo je to SUV?
Není sporťák jako sporťák
Pod pojmem sportovní automobil si představíme kde co, a evropské značení je v tomto docela laxní. Pod segmentem S si představuje cokoli od Mazdy MX-5 po Lexus LC500. To Britové jsou exaktnější. Právě zmíněný Lexus LC tak spadá do kategorie Gran Turismo - sportovních, avšak plně komfortních a elegantních kupé odvozených od luxusních vozů. Stejně jako například Aston Martin Vantage a další.
Další kategorií sportovních vozů, která řeší britská metodika a evropská ji spojuje do jednoho, jsou superauta typu Ferrari 488. Do poměrně široké kategorie pak patří i "convertible", tedy kabriolety ať už s plátěnou či pevnou skládací střechou. Třeba jako BMW řady 2 Cabrio. Poslední kategorií jsou roadstery, tedy striktně dvousedadlové, kompaktní sportovní automobily se skládací střechou - typicky Mazda MX-5. Právě ty odděluje i Euro NCAP.
Ne všude se kříží
Samostatnou kategorií jsou vozy MPV (Multi Purpose Vehicle) a SUV (Sport Utility Vehicle). Novináři je často přidružují ke klasickým segmentům. Nabízí se například o takovém BMW X3 hovořit jako o SUV střední třídy, protože vychází z trojkové řady. Ovšem evropská metodika na tyto vozy pohlíží jinak. Opět je totiž spojuje do jedné obří kategorie - M segmentu pro rodinná MPV a J segmentu pro vozy SUV a off-roady, tedy od Suzuki Jimny po Mercedes-Benz GLS...
Britská metodika na to nahlíží odlišně. Rozlišuje kompaktní MPV typu Fordu C-Max, "minivany" jako je Citroën C4 Spacetourer a "passanger vany" jako Volkswagen Multivan. SUV jsou pak řazena do kategorie "mini", kterou reprezentuje třeba Peugeot 2008, kompaktní, jako je Nissan Qashqai, "mid-size" typu Volva XC90 a ve finále "full-size" typu Toyoty Land Cruiser V8 či Cadillacu Escalade.
Rovněž pick-upy, které si na starém kontinentu budují své jméno razantněji než v letech minulých, evropské a americké tabulky řadí do jedné kupy. Britové je dělí na "mini" typu Fiatu Strada, "mid-size" jako Toyota Hilux, "full-size" jako Ford F-150 a konečně obří "heavy-duty", které zasahují do nákladního segmentu. Patří sem třeba Ram Heavy Duty.