Německá automobilka ležící na dohled od českých hranic, se celá desetiletí specializovala na výrobu užitkových vozů. Před 22 lety však zanikla.
Potkat v současnosti na silnici auto značky Robur je už docela velká vzácnost. Některé exempláře ale stále ještě parkují například ve vesnických hasičských zbrojnicích.
Tyto vozy se vyráběly v německé automobilce, která se nacházela v německém městě Zittau (Žitava), které leží těsně za česko-německou hranicí jen třicet kilometrů od Liberce. Zakladatelem závodu byl podnikatel Karl Gustav Hiller.
Robur však není tradiční historický název. Nejprve se od počátku minulého století v bývalé továrně na výrobu textilních strojů vyráběla jízdní kola, později motocykly a v letech 1912 až 1927 také osobní auta se jménem Phänomen. Ta si ovšem velkou popularitu nezískala, a proto bylo rozhodnuto věnovat se produkci lehčích nákladních vozů. Po těch naopak poptávka byla.
Po druhé světové válce byl podnik ležící na území bývalé NDR samozřejmě znárodněn, a nejdříve vyráběl stacionární motory. Od roku 1950 ale byla obnovena výroba předválečného náklaďáku, což byl Phänoman Granit. Existovaly dva různé rozvory, nabízela se také skříňová, sanitní nebo hasičská verze. Jednou z variant byl rovněž čtrnáctimístný autobus. K dispozici byl dokonce pohon všech kol.
Při průběžných modernizacích se vyvíjela zejména pohonná jednotka, což byl vzduchem chlazený řadový čtyřválec s objemem nejprve 2,7 litru, později tři litry. Od roku 1952 se dostal do výroby také dieselová verze s označením Granit 32.
V roce 1955 se ale název Phänomen Granit musel přestat používat. Šlo o důsledek sporu s potomky původních vlastníků firmy - rodiny Hillerů. Tudíž nejprve se název vozu změnil na IFA Garant a na počátku roku 1957 došlo k přejmenování celé továrny. Původní továrna Phänomen Werke měla od té doby na vývěsním štítu nápis VER Robur-Werke Zittau, DDR.
Jméno Robur nebylo odvozeno od slavné postavy románu Julese Verna, nýbrž od latinského názvu dubu letního (Quercus Robur). Koho, a proč to napadlo, už se dá asi jen stěží zjistit.
Kromě jména se změnil i vzhled vozu. Například světlomety už byly oválné, blatníky se více zaoblily a nový byl i čelní panel vozu.
Garant, který se dovážel také k nám a zde sloužil především jako rozvážkový vůz pro pekárny, mlékárny a zásobování prodejen Jednoty, vydržel ve výrobě až do roku 1961, kdy ho nahradil nový typ Robur LO 2500 s trambusovou kabinou.
Provedení bylo v nabídce několik
Označení lze rozklíčovat takto: L je lastkraftwagen (německy nákladní automobil), O označovalo Ottův, tedy benzinový motor a číslo 2500 značí nosnost v kilogramech. Pro východoněmeckou armádu se vyráběla varianta s pohonem 4x4 a se sníženou nosností LO1800A.
Původní motor byl zážehový vzduchem chlazený čtyřválec s maximálním výkonem 51,5 kW, později navýšeným na 55 kW. Až po dvaceti letech výroby (v roce 1982) dostal Robur také dieselový agregát.
Robury často využívali hasiči. Autor: Garbe Ronny, wikipedia.de
Nosnost vozu se v posledních letech navýšila až na tři tuny.
I když zejména v šedesátých letech byl Robur LO hojně dovážen i do socialistického Československa ve variantách valník, skříň, furgon nebo autobus pro 21 osob, později ho z vozového parku firem vytlačily přece jen modernější domácí Avie.
V Žitavě Robury montovali i po pádu komunistického režimu. Na počátku devadesátých let ale byla pro nezájem produkce bez náhrady ukončena.