Giorgetto Giugiaro patří mezi nejvýznamnější stylisty 20. století a letos slaví sedmdesátku. Pojďme se ohlédnout za jeho životem.
Počátky u Bertoneho a Ghii
Ale letopočtů v jeho životě, jež končí osmičkou, je daleko více, ale nejen proto nám jistě stojí zato se za jeho životem ohlédnout. Málokdo se totiž může pochlubit tak výrazným vlivem na vzhled, ale i konstrukci moderních automobilů jako právě Giugiaro, současný protagonista vlastní splečnosti s poněkud sebevědomým názvem Italdesign. V roce 1999 byl v Las Vegas po zásluze ověnčen titulem Designér století, leč plejáda jeho cen je skutečně rozsáhlá a zahrnuje také uvedení do Síně slávy automobilové konstrukce (Ženeva 2001) či zařazení do Automobilové síně slávy v Dearbornu (2002).
Giugiaro se narodil 7. srpna roku 1938 v italském městečku Garessio. Jeho příklon k umění je pochopitelný, jeho otec i děd byli malíři zejména kostelních obrazů a navíc schopní muzikanti. Studium výtvarného umění zahájil ve svých dvanácti letech v Turíně a záhy se projevil jako velmi nadaný a vzděláníchtivý malíř. Jeho prvotní specializací byla figurální kresba, k níž brzy připojil studium technického kreslení, jež se mu nakonec stalo „osudným“. O tom však neměl ještě ani tušení, když když se na výstavě svých prací setkal s Dantem Giacosou. Ten tehdy šéfoval designérskému středisku automobilky Fiat, okamžitě poznal jeho talent a nabídnul mu práci v rozvíjející se továrně Mirafiori. Do práce zde nastoupil, ačkoli auta jej tehdy stále ještě příliš „nebrala“.
Z Mirafiori odcházel na sklonku roku 1959, ale i tehdy se věnoval studiu malířství. V té době jej „objevil“ Nuccio Bertone. Giugiaro neodmítnul jeho nabídku a za dvojnásobný plat nastoupil na místo šéfstylisty ve své firmě. Při tvorbě obou těchto nastupujících géniů, později ostrých rivalů, docházelo k častým emotivním sporům, nicméně Giorgetto se významným způsobem podílel na řadě velmi zdařilých kreací. Z éry u Bertoneho pochází kromě jiného Alfa Romeo 2600 Sprint, Simca Coupe 1200 S, Ferrari 250, BMW 3200CS, Aston Martin DB4 nebo Iso Rivolta. Jak je vidět, Giugiaro se u Bertoneho podílel na tvorbě dosti odlišných automobilů, jejichž kvalita se vesměs cení dodnes velmi vysoko.
Alfa Romeo 2600 Sprint --- Aston Martin DB4 --- BMW 3200CS
Iso Rivolta --- Simca Coupe 1200 S
Od Bertoneho putoval již roku 1965 k rýsovacím prknům karosárny Ghia. Později tuto kdysi mimořádně výzamnou společnost koupil Ford a její erb v modifikované podobě díky němu přežívá ve znacích jeho prestižních modelů. Ghia dala Giugiarovi dosud nepoznanou volnost a svérázný tvůrce se zde podepsal od vozy jako De Tomaso Mangusta, Maserati Ghibli či Oldsmobile Tornado. Giorgettovo sebevědomí pochopitelně rostlo, takže se v roce 1967 osamostatnil a založil společnost Ital Styling, jež však stále zůstala úzce provázaná se jménem Ghia. Přesně před čtyřiceti lety však Giugiaro vytvořil plně autonomní firmu Ital Design, tedy dnešní Italdesign. Jeho významným partnerem se stal Aldo Mantovani, jehož život byl od mládí spjat s automobily a takřka dvě desetiletí pracoval v konstrukčních kancelářích Fiatu.
Osamostatnění a Italdesign
Mantovani se na rozdíl od Giugiara zaměřoval spíše na konstrukci automobilů a technologii jejich výroby, pod jeho vedením tedy například díky poválečnému Marshallovu plánu vzniknul první zcela nový Fiat, a sice model 1400. Spojení Giugiara s Mantovanim se nakonec ukázalo jako velmi prozíravé: oproti většině svých, převážně italských konkurentů mohl Italdesign nabídnout kromě stylistického ztvárněné nového modelu také komplexní přípravu sériové výroby od prvotních předvýrobních etap až po plné rozpracování výrobních procedur nutných k produkci ve velkém množství. Vývojová oddělení Italdesignu proto patřila vždy k nejmoderněji vybaveným na světě, Giugiarův tým byl proto schopen radit v oblastech aurodynamiky, bezpečnosti, technologii či zavádění nových materiálů řadě světových koncernů včetně společností Alfa Romeo, karmann, American Motors, Hyundai, Maserati, Lotus, Mitsubishi či Volkswagen, ale také, v samém počátku dějina Italdesignu, i mladoboleslavské Škodovce. Jen samotný podíl na vývoji automobilové konstrukce lze vyjádřit dvacítkou vlastních patentů. Giugiarova invence a touha po nových řešeních vedla k mohutné produkci koncepčních studií. Jen namátkou z nich vyjmenujeme Bizzarrini Manta (1968), Maserati Boomerang (1972), malé Lamborghnini Calá (1995) či VW W12 (1997).
Bizzarrini Manta --- Maserati Boomerang --- VW W12
Italdesign auta nevyrábí, jednou z mála výjimek byla produkce necelých pěti stovek výjimečných vozů BMW M1, které letos slaví třicáté výročí. Kromě podobně exkluzivních „malosériovek“ či studii se Giugiaro již ve své vlastní firmě podepsal pod pěknou řádku vozů, které důvěrně známe z běžného silničního provozu. Jedná se třeba o Alfa Romeo Alfasud (1971), Lotus Esprit (1972), první Volkswagen Passat (1973), Volkswagen Golf (1974), Audi 80 (1978), Lancia Delta, Prisma a Thema (1979, 1982 a 1984)), Seat Ibiza (1984), Renault 21 (1986), Fiat Punto, Grande Punto (1993 a 2005) a obě generace Cromy (1985 a 2005) nebo Daewoo Leganza, Matiz, Kalos a Lacetti (1997, 1998, 2002 a 2004). Giugiaro patřil k nejúspěšnějším designérům, kteří od sedmdesátých let úspěšně aplikovali novou generaci tvarů s ostrými hranami a často peněkud „krabiciózní“ siluetou.
Od roku 1981 funguje zvláštní divize Giugiaro Design, kterou vede Giugiarova dcera Laura. Pod jejím vedením vzniká řada produktů spotřebního charakteru. Toto odělení pracuje na fotoaparátech (Nikon, Kodak), telefonech (Telecom, Swatch), nábytku (Cinova, Del Tongo), počítačích (Apple), hodinkách (Seiko) nebo kosmetice (L´oreal).
Alfa Romeo Alfasud --- Maserati Ghibli --- Lotus Esprit
Audi 80 --- De Tomaso Mangusta --- BMW M1
Giorgetto Giugiaro dnes
Současná doba již nezávislým designérským společnostem příliš nepřeje. V rámci finančních úspor a koncentrace na extrémně tržně vyhraněné modely si automobilky vozy vyvíjí samy a slavní italští mistři fungují na hranici přežití. Giugiaro se svým Italdesignem je však díky svému komplexnímu přístupu dobře připraven. Obléká se dle svých slov stále extravagantně, ale nesouhlasí se současnými trendy. Když řídí, soustředí se na tuto činnost a rádio má vypnuté, jedinou výjimkou je stanice Radio Maria. Stále dokola čte spisy Aristotela či Platóna, nepovažuje se za vynálezce, ale tvůrce krásných a dokonale funkčních předmětů denní potřeby. O „požadavcích trhu“ tvrdí, že veřejnost si v podstatě nic nežádá a všechny marketingové studie nemají praktický význam. Designér se musí při vzniku svého produktu na něj od počátku dívat očima budoucího uživatele. Současné snahy o vývoj a aplikaci materiálů citlivých vůči životnímu prostředí pozoruje s úsměvem, protože nepřicházejí s ničím, co by tu již dávno nebylo. Rád by navrhoval vesmírné stanice a další objekty, které nejsou příliš zatíženy současným hektickým vývojem mračen lidí. Ale třeba k internetu nepřistupuje nijak rezervovaně. Bere jej pouze jako nástroj pro sdílení informací, ačkoli si uvědomuje, že někteří lidé jsou na něm závislí. V současné době se v Itálii nebojí ani tak hrozící nezaměstnanosti, kriminality či devastace životního prostředí, ale spíše odosobnění mezilidské komunikace. Lidé se podle Giugiara sobě navzájem již nedívají do očí, osobní kontakt slábne a lídé si z pochopitelných důvodů přestávají důvěřovat. Dokonce ani prodavači v samoobsluze již nemůžete věřit, že vám doporučuje skutečně ten pro vás nejlepší výrobek...