Kapitoly článku:
Dokonalý jízdní komfort
Nízká spotřeba
Palubní technika
Agilita v zatáčkách
Nulová zpětná vazba řidiči
Horší výhled ven
Vysoké ceny příplatkové výbavy
Málo odkládacích prostor
10 /10
Na minulou generaci Audi A8, která se prodávala od roku 2009 až do loňska, mám opravdu hezké vzpomínky. Budou tomu už pomalu dva roky, co jsem se naposledy projel s kouskem osazeným vidlicovým osmiválcem TDI o objemu 4,2 litru a na konci testovacího týdne mě z něj málem páčili heverem. Ne proto, že bych měl nutnou potřebu si vozit zadek luxusní limuzínou, ale právě kvůli osmiválci, který mě svým charakterem a spojením s velejemnou osmistupňovou automatickou převodovkou naprosto uchvátil.
V té době už měla třetí generace Audi A8 svá nejlepší léta za sebou a zejména v porovnání s konkurencí vypadala poměrně zastarale. Jenže na cestě byl nástupce, který chce poměry ve třídě luxusních sedanů otočit ve svůj prospěch. Všechny nabízené verze jsou mild-hybridy s hlavní elektrickou sítí o napětí 48 voltů, ve standardu je vzduchový podvozek a můžete mít i aktivní řízení zadních kol. Dnes tedy pobavíme o autě, které prostě v člověku musí zanechat spoustu dojmů. Otázkou zůstává, zda pozitivních, nebo negativních.
Je přítomen hliník?
Nová generace A8 sice ve srovnání s předchůdcem natáhla pouze o 37 milimetrů a s 1945 milimetry je o neznatelné 4 milimetry užší, působí ale neuvěřitelně štíhle a tak nějak kosmicky. Skoro jako by za sebou pálila všechny mosty a chtěla zapomenout na minulost, až takhle dokážou tvary karoserie na člověka zapůsobit. Neříkám, že BMW řady 7 a Mercedes-Benz S tohle nedokážou, za ty roky na trhu už je ale bereme jako součást každodenního koloritu českých silnic, zatímco na A8 všichni hledí jako zjevení z daleké budoucnosti.
Že si novinka zachovává výraz bytelného a pocitově snad nezničitelného auta, dokládá už chod bočních dveří. Stačí sice milimetrové zatáhnutí za kliku a dveře se otevřou, následně za ně ale musíte pořádně zabrat, protože přece jenom něco váží. Možná jste nyní čekali, že budu psát o výrazném mezigeneračním úbytku hmotnosti daném rozsáhlým využitím hliníku, jenže ten je naopak v případě nové A8 na ústupu. Důvodem je bezpečnost.
Černý lak a dvacetipalcová kola Audi Sport jdou jednoznačně k době. Nová A8 vypadá, jako by dorazila z daleké budoucnosti!
Zatímco dříve se Audi u A8 holedbalo hliníkovou karoserií, u té současné je zastoupen pouze necelými šedesáti procenty. Důvodem jsou rostoucí nároky na bezpečnost související s elektrifikací, respektive dopady, které mohou mít těžké komponenty hybridního systému při nárazu. Hliník musel ustoupit, třinácti různými technologiemi došlo k napojení i zdánlivě nesourodých materiálů a výsledek na sebe nenechal dlouho čekat.
Karoserie vykazuje o 24 procent vyšší torzní tuhost, zároveň ale vzrostla její hmotnost z 231 na 282 kilogramů. I přesto zkoušené Audi A8 50 TDI quattro váží relativně rozumných 2050 kilogramů a je tedy jenom o 105 kilogramů těžší než Audi SQ5. A to máme co dočinění s téměř 5,2 metru dlouhou limuzínou o bezmála třímetrovém rozvoru!
Ale teď už dovnitř!
Po usednutí za volant se najednou ocitáte v naprosto jiné dimenzi. Tohle není Audi A8, jak jsem ho znával, všechno je krystalicky čisté, uklizené a opravdu hi-tech. Přiznám se, že jsem byl zprvu trochu jako Alenka v říši divů. Před sebou velký volant a dvojicí vodorovných ramen a standardně dodávaný digitální přístrojový štít, a uprostřed dvojice displejů, z nichž ten horní patří infotainmentu a spodní klimatizaci a elektronickým systémům.
S výjimkou volantu a dveří jsou uvnitř vlastně jenom čtyři hlavní hardwarová tlačítka. Jedním startujete motor, druhým vypínáte rádio a regulujete hlasitost, a dalšími dvěma ovládáte parkovací brzdu (zapnout, vypnout a Auto Hold). Zbytek je výhradně dotykový, včetně ovládání ventilačních průduchů, které dokonce při úplném zavření překryje dřevěný dekor.
Co vám budu povídat, byl to zprvu trochu nezvyk a já byl upřímně docela rád, že jsem k autu před začátkem testování dostal pořádnou instruktáž. Jinak bych totiž možná nezjistil, že si na spodní displej můžete přetahovat zástupce funkcí jinak obsažených v horním menu, abyste je měli po ruce, nebo že při aktivaci panoramatického parkovacího systému můžete pohledy na vůz měnit pouhým tažením prstu po obrazovce a nikoliv pouze přepínáním mezi jednotlivými kamerami, případně gesty jako u BMW řady 7.
Na ovládání funkcí si musíte zvyknout, netrvá to však moc dlouho. Potěší fakt, že ani po hodinách strávených za volantech nejsou displeje příliš "upatlané".
Audi má ovládání vozu opravdu vychytané, a tak vlastně nevadí to naprosté minimum klasických tlačítek. Všechny ovladače na displejích se skleněným designem totiž na doteky prstů odpovídají haptickou zpětnou vazbou a jediný rozdíl oproti konvenčnímu řešení představuje nutnost se prstem správně trefit tam, kam potřebujete. Netrvalo dlouho a na palubě A8 jsem byl jako doma, navíc potěší, že ani po stovkách ujetých kilometrů a bezpočtu doteků displeje nijak zvlášť „nezaneřádíte“.
V autě jako je Audi A8 si na nějaký nedostatek místa stěžovat nelze, rozdíl mezi „základní“ verzí s třímetrovým rozvorem náprav a provedením Long se 130 milimetry mezi koly navíc tkví pouze v tom, jak velký prostor bude dělit přední a zadní cestující. Vpředu můžete sedět hodně nízko, což pro mě bylo vzhledem k nikterak zásadně velké mezeře mezi hlavy a střechou ideální, i když ale měřím 190 centimetrů, občas nastal problém s výhledem z kabiny. Typicky při vyjíždění ze stísněných podzemních garáží, kdy jsem si div nevykroutil krk, abych auto neodřel.
Mírná nejistota je ale z části dána i tím, kolik kolem sebe uvnitř máte místa. Běžně se nikde nezapíráte lokty, v podstatě nemáte šanci se „nedopatřením“ dotknout spolujezdce, až tak široká tahle limuzína uvnitř je (vpředu 1600 a vzadu 1580 milimetrů). Zkrátka chvíli trvá, než si na to zvyknete na vnímání velikosti takového mastodonta, auto vám v tom naštěstí dost pomáhá. Ale o tom až později.
Dokonce i „krátké“ Audi A8 můžete vybavit komfortními, nezávisle na sobě ovládanými zadními sedadla (provedení 2+1 stojí 130.500 Kč, pro Long 101.800 Kč), což sice nebyl případ zkoušeného vozu, to ovšem neznamená, že byste se měli cítit nepohodlně. Nástupní prostor je obrovský, nasedáte a vysedáte zcela přirozeně, a když si připlatíte 14.200 korun, najdete ve středové loketní opěrce zabudovaný tablet s 5,7palcovým OLED displejem.
Audi vám prodá i provedení zadní části v konfiguraci 2+1, ani základ ale nevypadá špatně. Tablet je za příplatek a najdete jej ve středové loketní opěrce.
Jeho prostřednictvím můžete ovládat přední infotainment, vnitřní osvětlení, vyhřívání sedadel nebo elektricky výsuvné rolety. K dokonalosti už tak chybí jenom zábavní systém se dvěma 10,1 palcovými displeji, za který se připlácí necelých devadesát tisíc korun.
V podstatě všechno je v Audi A8 navrženo tak, aby ovládání vyžadovalo co nejméně námahy, přičemž asi nejkrásnějším důkazem jsou vnitřní kliky dveří. Stačí nepatrné zatáhnutí a dveře okamžitě „odskočí“. I to chtělo zprvu zvyk, na druhou stranu stále existuje možnost za kliku zabrat pořádně, pravděpodobně z důvodu bezpečnosti.
Ostatně, že jsou elektronikou doslova nacpané i samotné dveře, svědčí i fakt, že při nastartovaném motoru po manuálním uzamčení dveří nezazní onen charakteristický zvuk, který třeba v případě Mercedesu třídy G slyší i lidé ve vedlejší ulici. V A8 jenom zrudne příslušné tlačítko a je hotovo.