Kapitoly článku:
Cadillac to neměl s příchodem na evropský trh lehké. V roce 2003 uvedl svůj světový model, sedan CTS. Ten byl přitom ryze americkou záležitostí. Pohon zadních kol se snoubil s nedotáčivostí, benzinové motory nebyly zrovna úsporné a tvrdé plasty na palubě připomínaly korejský low-end.
V Čechách Američanům situaci komplikovala obchodní akce společnosti Mountfield, která u nás rozdávala výhry v podobě Cadillacu CTS za koupi sekaček. Takové marketingové spojení by nahánělo hrůzu i prodejcům čínských vozidel ,a tak se není čemu divit, že oficiální příchod luxusní divize koncernu General Motors byl raději spojen s nasazením nových modelů. Zatím poslední perlou v náhrdelníku je nový CTS. Vyzkoušeli jsme ho pro vás na hranici fyzikálních zákonů, abyste i vy zjistili, že se zrodila nová řidičská hvězda.
Nadšení designem
Tvary nového CTS sledují postupy ozkoušené na ostatních modelových řadách, některé detaily se přizpůsobily evropským zvyklostem, ale celek zůstává výsostně americký. Příď nového Cadillacu CTS nabízí ostře řezané rysy, daleko hranatější než většina evropských konkurentů. V případě Cadillacu se hrany snoubí s aerodynamikou, což potvrzují i naše zkušenosti ve vyšších rychlostech, kdy aerodynamický hluk posádku obtěžuje opravdu jen minimálně.
Přední nárazník je integrován do karosérie neznatelným přechodem, přední maska ctí tradice americké značky a nabízí nekompromisní gril s majestátním znakem uprostřed. Také přední světlomety s čirou optikou jsou nezvykle vysoké a dávají najevo sílu a robustnost amerického křižníku silnic.
Právě přední světlomety jsou postavené nezvykle na výšku, přičemž toto řešení připomíná nejmodernější tahače světa, například proslulý Renault Magnum. Oproti tomu přední mlhovky jsou rafinovaně skryté v chromu v rozích předního nárazníku.
Vnější zpětná zrcátka odolala evropské módě umisťovat do nich integrované ukazatele směru, zato přední blatník si neodpustil chromovanou větrací mřížku. Ta je pouze na oko, nicméně i zde se jedná o pravý chrom, nikoliv plastovou náhražku.
Silueta amerického křižníku drží hrany, masivní příď zdůrazňuje sílu pod kapotou a úzké boční prosklení dodává Cadillacu na robustnosti. Designéři vnukli Američanovi jednoduché linky, nečekejme zde tedy složité prolisy a tvary, vše se nese v přímce a vytváří složité víceúhelníky. Skvělým doplňkem jsou pak elegantní osmnáctipalcová chromovaná kola s nízkoprofilovými pneumatikami. Takovou kombinaci evropští konkurenti nenabízejí.
Záď vozu je opět zcela nepokrytě americká. Hranaté tvary, nezbytná hrana uprostřed karosérie, masivní zadní nárazník s imitací deflektoru a dvojicí nenápadných koncovek výfuku. Jejich zvuk už tak nenápadný zdaleka není.
Určujícím stylistickým prvkem zádi jsou podlouhlé koncové svítilny s LED technologií. Sada 27 vysoce svítivých diod se stará o běžná světla a blikače jsou řešeny světelnou trubicí, která prochází po celé výšce svítilny.
Hrana víka zavazadelníku nese třetí brzdové světlo ve tvaru křídla, pod ním se nachází logo a horní lišta nad registrační značkou, opět z poctivého chromu, nikoliv plastu.
Dojem mohutnosti zajišťují nejen subtilní koncové svítilny, ale také masivní C sloupky a minimalistické zadní okno. Celkově je Cadillac CTS natolik ojedinělým designérským dílem, že jej lze směle označit za neoriginálnější prémiový sedan na trzích Evropy.
Je zcela jasné, že v českých podmínkách bude mířit na pozice prémiových značek BMW a Mercedes-Benz. Zatímco u nás je představitelem vyšší střední třídy automobilů, v USA zastupuje tzv. „compact luxury sports sedan“. Tedy vozy, které jsou v Evropě brány jako velké, například BMW řady 5, ale v USA je považuje za ekvivalent evropské střední třídy, například Lexusu IS.
Lepší než BMW
Na palubě druhé generace sedanu CTS nás čeká kulturní šok. Ne, že by Američané začali vyrábět palubní desky z mahagonového dřeva s dekorem z titanové oceli, ale změna oproti předchozí generaci je strhující.
Po otevření dveří nás vítají jemná černá kůže, měkčené plasty a dekor v imitaci karbonu. Tvarování výplní dveří je fantasticky hravé a také palubní deska svou elegancí a nápadem překonává evropské konkurenty BMW řady 5 a Mercedes-Benz třídy E. Oba němečtí konkurenti nabízejí nudný interiér bez nápadu, zatímco Cadillac se vyžívá v detailech s japonskou precizností a italskou hravostí.
Horní část palubní desky vtipně kryje obšití z pravé kůže, další části jsou z tvrdších, ale na pohled a dotek kvalitních plastů. Přístrojový štít nabízí klasické ciferníky s displejem palubního počítače, zvolit si lze evropské nebo americké míry. Tříramenný volant omezil masu plastů a nabízí kožené obšití a ovládání audiosoustavy a tempomatu.
Středový panel začíná výsuvnou obrazovkou navigace, která v zasunutém stavu slouží audiosoustavě a při vysunutí se změní v hbitého navigátora. Středový panel v imitaci matného hliníku nepůsobí tuctově jako u předchozí generace, jen si zachoval neergonomickou změť tlačítek, kterou je třeba se naučit. Sympatický je ciferník tradičních kulatých hodin, které nechybějí v žádném pořádném americkém voze.
Středový panel přechází nezbytným popelníkem ve středový tunel s voličem automatické převodovky, držákem nápojů a loketní opěrkou s úložným boxem.
Audiosoustava Bose si zaslouží samostatný odstavec pro své výkony. Těmi je plně srovnatelná s nejlepšími audiosoustavami značky Dynaudio. Kromě CD, MP3 a klasického FM rádia umí také digitální televizi a disponuje USB konektorem. Koho by ani tato konfigurace neuspokojila, bude se zřejmě za volantem nebo při jízdě hodně nudit. To ovšem u Cadillacu rozhodně nehrozí.
Přední sedadla nabízejí perfektní ergonomii převzatou z vozů značky Saab. Sedí se v nich pohodlně, boční vedení je dost tvrdé na to, abyste se v ostře řezaných zatáčkách nevypadli ven, zatímco měkké sedáky a opěradla se starají o vaši páteř. Za zmínku stojí také hlavová opěrka, díky které nás nebolela páteř ani na skutečně dlouhých cestách.
Cadillac na zadních sedadlech nabízí dvojici plnohodnotných míst s perfektní ergonomií, místa je dost i pro dvoumetrové pasažéry, kterých je v USA více než v Evropě. Místo pro třetího uprostřed je spíše symbolické vzhledem k tvarování opěradel, sedáku a dozadu sahajícímu středovému tunelu.
Zamrzí drobný detail, kterým je absence úložného boxu a ovládání audia ve středové loketní opěrce vzadu. To opět souvisí s americkým původem modelu CTS. V USA je tento model považován za řidičské auto, nikoliv limuzínu s řidičem. Proto také hlavní přednost dostal řidič a s ředitelem na zadních sedadlech se moc nepočítá.
Zavazadlový prostor má základní objem 373 litrů, který tak akorát stačí pro manažerovu rodinku, její golfové hole a sadu nezbytného oblečení. Vše ostatní se vejde do zlaté kreditní karty.
Oproti evropským konkurentům nabízí ovšem vyšší nákladovou hranu a také vstup do zavazadlového prostoru je víceméně skromný. Tudy ale nikdo z pasažérů nenastupuje a proto berme tuto výtku jako nepodstatnou vzhledem ke kvalitám vozu. Nebytností je umístění autobaterie v rohu za pravým podběhem, vše je kryto čalouněním.
Také průchod do kabiny je dosti skromný a Cadillac tak opět nepřeje stěhování národů. Opět s tedy položme spíše symbolickou otázku, zda od prémiového sedanu čekáme stěhování národů, nebo spíše dynamickou jízdu a komfort na palubě. Interiér Cadillacu nám přijde prémiovější než u pětkového BMW. Zdá se, že Američané konečně pochopili touhu evropských zákazníků po luxusních materiálech a vyšli jim vstříc. To je pro evropské značky špatná zpráva a pro nás jako zákazníky vítězství marketingu nad neznalostí. Třešničkou na dortu je inovativní diodové osvětlení interiéru, které v noci z Cadillacu vytvoří VIP klub pro ty nejvybranější.