Po osmnácti letech se vrátil prví díl Mafie. Je hezčí, obsáhlejší a může vás pěkně frustrovat.
Dostal se mi do ruky remake hry Mafia: The City of Lost Heaven z roku 2002 od studia Illusion Softworks. Hra s názvem Mafia: Definitive Edition, vyvinutá ve studiu Hangar 13, které je v tomto oboru předním hráčem, byla jednou z největších událostí tohoto roku. Alespoň pro komunitu českých hráčů.
Původní Mafia byla totiž jednou z mála her, která získala vysoké hodnocení od hráčů a kritiků nejen na domácím trhu, ale také ve světě. Někteří ji dokonce považují za nejlepší českou hru vůbec. Úroveň zpracování, detaily města Lost Heaven a velmi silný příběh z mafiánského prostředí si lidé jednoduše zamilovali.
Jednou z vlastností původní hry, kterou jedni milují a druzí naopak nenávidí, je vysoká obtížnost. U remaku hry to však není nutností. Mafia: Definitive Edition, postavená na základech hry Mafia III z roku 2016, vám dá zpočátku na výběr, jak těžká vaše cesta příběhem bude. Opět vás čeká 20 misí, při kterých se v roli taxikáře Tommyho Angela probojujete až na pozici jednoho z nejváženějších a nejobávanějších mafiánů ve městě.
Tvůrci si však byli vědomi toho, jaká odpovědnost na jejich bedrech stojí, a přidali do remaku i klasickou obtížnost, se kterou může být průchod hry až zdrcující. Především pokud jste jako já zvyklí na klávesnici a myš a řeknete si o verzi na Playstation 4, protože si chcete takto velkou událost užít na velké televizi.
Proč vlastně o Mafii píšeme? Velkou části gameplaye je jízda v automobilech. Silné vozy, ženy a přestřelky totiž k tomuto, v některých filmech až pohádkově pojatému životnímu stylu, jednoduše patří. Hodnocení hry jako takové tak nechám na herních recenzentech, kteří se už mimochodem vyjádřili a hodnocení hry jsou většinou vysoká.
Fairplay
V sedmé kapitole hry máte za úkol poničit auto závodního jezdce z Evropy, který by mohl ohrozit pozici vašeho domácího favorita, na nějž váš Don a jeho známý vsadili nemalou částku. Co čert nechtěl, v den závodu vašeho favorita zbijou muži druhého Dona a vaše snaha se zdá zbytečnou. Ještě je tu ale stále volné místo ve formuli a hádejte, kdo je ve vaší rodině nejlepší řidič.
Závod v kapitole Fairplay původní hry je jednou z nejhorších činností, kterou musely dvě generace hráčů počítačových her podstoupit. Původní Mafia se totiž stále aktivně hraje a závod může herní dobu v rukou nezkušeného gamera pěkně prodloužit. Vysoká obtížnost a simulační jízdní model pouze potvrzují, že důsledný Daniel Vávra, otec původní hry, myslel při navrhování opravdu na všechno.
Závod byl dokonce tak těžký, že se v pozdější aktualizaci dala zvolit obtížnost, aby jej zvládl už opravdu každý. Nebo jste mohli využít tajnou zkratku. Při mém prvním průchodu hrou ještě na základní škole jsem o nějaké aktualizaci neměl ani ponětí, takže jsem si závod protrpěl tak, jak to tvůrci od začátku chtěli.
Na remaku hry mě tak ze všeho nejvíc zajímal právě závod. A k mému překvapení je jeho absolvování stejná bolest jako před mnoha lety. Závodní auto se zmítá pod rukama, soupeři nic neprominou a neváhají do vás při první příležitosti narazit. Budu chlap a přiznám, že během prvního průchodu remaku mi trvalo hodinu, než jsem tři kola na okruhu Lost Heaven dokončil na prvním místě. Druhé ani třetí se totiž nepočítá.
Spokojený jsem tedy byl. Satisfakce po dokončení závodu se rovná té, když se vám něco povede třeba v sérii Dark Souls (mrk, mrk, From Software, kde je ten Elden Ring?). Připomínky však mám. Naprosto stupidní je systém náhlého zrychlení vozu, který se používá třeba v honičkách po městě, abyste vrazili do soupeřova vozu. V závodu by tato funkce mohla být vypnutá, protože jen odvrací pozornost od čistého gameplaye. Použítvat ji ale nemusíte.
Stejně tak mi vadilo, že jsou až příliš cítit skriptované události. Po prvních dvou pokusech už víte, že se v prvním kole vybourá tento, a v druhém zase tamten. Nejhorší mi ale přijde to, že pokud jedete poslední kolo na druhém místě, jezdec před vámi se vybourá. To máte garantované.
Závod hodnotím známkou 8 z 10. Mohlo to dopadnout hůř. Je snadné zamilovat se do krásné grafiky, perfektně zpracovaných zvuků aut a především českého dabingu, který vás celou hrou doprovází. Mafii zná i hodně lidí, kteří o hrách nikdy neslyšeli. Těch tisíc korun, které po vás vydavatel za remake chce, je tak naprosto akceptovatelná suma, už třeba jenom z čisté nostalgie.
Dostanete totiž starý příběh v novém kabátu, který za to stojí. Níže jsem si dovolil nahrát a sestříhat video celé sedmé kapitoly. Samozřejmě jde o klasickou obtížnost. Nepovedené pokusy jsem vystřihl, abych video zbytečně neprotahoval. Nicméně vám odpřísáhnu na důslednost Dana Vávry, že při natáčení padl závod na druhý pokus.