Kdo ví, možná by oslavné paměti historiků na 24hodinovku v Le Mans v roce 1967 vypadaly trochu jinak. Na startu se měl tehdy objevit i jeden kuriózně vypadající závoďák, jehož ambice na úspěch nebyly zrovna malé.
Účast ve vytrvalostních závodech, pokusy o rychlostní rekordy nebo prodej v malé sérii vyvoleným zákazníkům... Italská karosárna OSI měla pro tento netradičně vypadající vůz celou řadu scénářů možného využití. Bohužel, OSI Silver Fox (stříbrná liška) se do historie nakonec zapsalo pouze jako nedokončený projekt, který se nikdy nedočkal reálného využití v žádné ze zmiňovaných oblastí.
Jakožto prémiová karosárna vytvářející koncepty a malosériové speciály si studio Officine Stampaggi Industriali vytvořilo v 60. letech poměrně silné jméno na poli automobilového designu. Mezi zákazníky se objevilo i několik velkých automobilek jako třeba Alfa Romeo, Innocenti nebo dokonce Ford.
Firmu založil a zprvu vedl bývalý šéf karosárny Ghia Luigi Segre a v týmu designéru se objevil třeba i Sergio Sartorelli, tvůrce křivek Fiatu 2300 S Coupé, Karmannu-Ghia Type 34, Fordu 20M TS OSI či později například malého Fiatu 126. Chytré a kreativní hlavy ve studiu OSI jednoduše nechyběly. Právě z myšlenek Sartorelliho vzniklo v roce 1967 také OSI Silver Fox – závoďák/sporťák se dvěma trupy namísto klasicky řešené karoserie.
Těžko říct, zda se Sartorelli inspiroval starším výtvorem z Itálie, obdobný nápad radikálního snížení odporu vzduchu však už v 50. letech uvedl inženýr a pilot Piero Taruffi na svém rychlostním speciálu, takzvaném „dvojitém torpédu“ Tarf. Podrobněji jsme o něm psali nedávno, viz odkaz níže. Sartorelliho vize nicméně kombinovala, jak rozdělenou karoserii pro snížení aerodynamického odporu, tak i nastavitelná křídla a pochopitelně mnohem sofistikovanější dvoumístnou uzavřenou kabinu.
Řádným otestováním schopností této konstrukce měl být start v nadcházející 24hodinovce v Le Mans, kde se měla „stříbrná liška“ pokusit o překonání rychlostního rekordu na rovince Mulsanne. Ještě předtím ovšem vůz toho roku zaskočil svým designem a technikou nejednoho návštěvníka na autosalonu v Turíně.
Mezi oběma trupy se nacházela trojice spoilerů. Všechny díly pak byly různými způsoby nastavitelné pro možnou úpravu proudění vzduchu „skrze“ auto, například při využití na různých tratích. Přes křídlo vepředu samozřejmě vedl i mechanismus řízení předních kol, zadním křídlem zase část rozvodového ústrojí pro pohon zadních kol.
Že Sartorelli hodlal dosáhnout vysokých rychlostí za pomocí aerodynamiky a nízké hmotnosti, namísto hrubé síly, dokazuje i použitá pohonná jednotka. Nalevo za místem spolujezdce tak byl šikmo umístěn litrový řadový čtyřválec původem od Alpine, který produkoval jen 59 kW (80 koní) a byl spojen se čtyřstupňovou manuální převodovkou. Přesné informace o pohotovostní hmotnosti se zřejmě nedochovaly, určitě však mluvíme o lehkém stroji s hmotností hluboko pod tunu.
OSI pochopitelně mířilo v Le Mans spíše na kategorii nízkoobjemových závodních strojů. Ještě před nastoupením do závodu měla „liška“ otestovanou maximální rychlost až 250 km/h, což ostatně nebylo na roky 1967/1968 vůbec špatné, s přihlédnutím na fakt, že mluvíme o vozu s litrovým motorem a 80 koníky. Pro kontext doby, následující rok se už vrcholná Porsche 908 nebo Fordy GT40 na okruhu pohybovaly v rychlostech okolo 300 km/h, přičemž světem produkčních vozů otřáslo i Lamborghini Miura s tehdy neuvěřitelnou maximálkou 276 km/h.
Celý plán s nasazením kuriózně vypadajícího auta do závodu v Le Mans se ovšem velice kvapně rozplynul, když karosárnu OSI po změně vedení zasáhly finanční problémy, ze kterých se už nikdy plně nezotavila. Automobilová produkce byla v roce 1968 nadobro ukončena, další vývoj aerodynamického závoďáku definitivně zastaven a firma zůstala aktivní pouze v oboru kovoobrábění a výroby průmyslových nástrojů.
Takto náhle byl osud Silver Foxu zpečetěn a na světě zůstal pouze jediný vyrobený exemplář. Vizuálně zachovalý kus dnes vlastní francouzský sběratel a závodník Paul-Emile Bessade, který s vozem nadále uchvacuje návštěvníky automobilových výstav a jiných motoristických událostí. Ač v nepojízdném stavu, veřejnosti se OSI Silver Fox ukázalo před pár lety také na Festivalu rychlosti v Goodwoodu.
Značka Alpine vznikla v roce 1955 rukou Jeana Rédélé, syna francouzského dealera automobilky Renault. První vůz, model A106, byl představen téhož roku a během šesti let výroby údajně vzniklo 251 kusů.
Značka slavila úspěchy především v motorsportu, v roce 1996 však zanikla. Podařilo se ji oživit až v roce 2012 konceptem A110-50. Produkční model A110 platí za jeden z nejřidičtějších sportovních vozů druhé dekády jednadvacátého století.
Alpine A110