Před padesáti lety se odehrál pokus o vybudování automobilového průmyslu v tehdejším socialistickém Bulharsku. Své investice tu realizovaly výrobci vozů jak ze západu, tak i ze Sovětského svazu.
V současné době se v zemi na pobřeží Černého moře vyrábějí pouze automobily čínské firmy Great Wall. V šedesátých letech se ovšem věhlasné automobilové značky předháněly v úsilí vyrábět zde své aktuální modely. Jak ve své knize Auta východního bloku vzpomíná publicista Jan Tuček byla mezi třeba i Alfa Romeo. Nicméně, bulharští soudruzi si nakonec vybrali francouzský Renault.
Dohoda o spolupráci byla podepsána v červenci roku 1966 a v Plovdivu se začal stavět montážní závod. Je ovšem pravda, že se vždy počítalo s tím, že v Bulharsku se budou pouze skládat z takzvaných stavebnic CKD již vyrobená a následně opět rozložená auta.
Jen o pár měsíců odstartoval další projekt. Tentokrát byl ke spolupráci přizván italský Fiat, který společně s místní firmou Balcancar vybudoval ve městě Loveč montážní závod na modely Fiat 850 tudor a kupé, a rovněž tehdejší Evropské auto roku - Fiat 124. Označení zde vyráběných aut bylo Pirin Fiat. Dělaly se jak sedany, tak i kombíky. Těch ale smontovali bulharští dělníci jen pomálu.
Třetím do party se stala na podzim 1966 sovětská značka Moskvič. Její vozy se nakonec v Loveči kompletovaly až do roku 1990.
Nejméně úspěšná byla nakonec spolupráce s Italy. První vůz řady 850 vyrobený v Bulharsku sice vyjel na silnici už v červnu 1967, ale roční produkce činila jen několik desítek kusů. O mnoho více se nevyrobilo ani aut řady 124. Sedanů sjelo z linky kolem tří stovek, kombíků označovaných jako Pirin Fiat 124 Familiare jen přibližně třicet. V roce 1971 se výroba zastavila a kontrakt s Fiatem již nebyl nikdy obnoven.
Projekt jen na tři roky...
Dokonce již na počátku roku 1970 skončila spolupráce Bulharů s Renaultem. Tam však produkce přece jen dosáhla o řád vyššího čísla. Modelů Renault 8 a Renault 10 se pod jménem Bulgarrenault celkem smontovalo přibližně 3,5 tisíce a několik stovek z nich dokonce putovalo na export do dalších zemí. Konkrétně například do Jugoslávie a zemí Blízkého východu.
Nejzajímavějším projektem ovšem byla výroba sportovního kupé Alpine A 110. Tato Bulgaralpine vznikla díky vzájemným sympatiím bulharského soutěžního jezdce Ilji Čubrikova a šéfa značky Alpine Jeana Rédélého.
Kvůli tomu, aby nakonec vzniklo jen několik desítek aut ve variantách kupé a kabriolet, museli Bulhaři koupit zařízení na výrobu laminátových karosérií z miliony francouzských franků. Jelikož však byly použity starší formy, měly bulharské alpinky na přídi jen dva světlomety. Lišily se i několika dalšími drobnými detaily.
Mechanické části se stejně dovážely z Francie. V té době to bylo určitě nejrychlejší vyráběné auto na území zemí takzvaného socialistického tábora. Kupé poháněné čtyřválcem v úpravě Gordini a se dvěma dvojitými karburátory WB o zdvihovém objemu válců 1255 cm3 s maximálním výkonem 76 kW (103 koní) bylo schopné jízdy rychlostí až 205 kilometrů v hodině. Kabriolet byl o patnáct kilometrů v hodině pomalejší.
Na obrázky aut, které se v dobách hlubokého socialismu vyráběly v Bulharsku, se podívejte zde: