Klasický Land Rover už je minulostí. Takřka sedm dekád trvající aktivní kariéra britského off-roadu sice skončila, ale pořád vzbuzuje údiv.
Kapitoly článku:
Základ ortodoxního Land Roveru se za dlouhou dobu nezměnil, hliníková karoserie s viditelnými nýty spočívala na ocelovém žebřinovém rámu. Proč byl vybrán zrovna lehký kov, pro přesnost dodejme, že slitina obsahuje i hořčík? Nikoli s myšlenkou nějaké technické vyspělosti, nýbrž z prosté nouze. Británie po druhé světové válce trpěla nedostatkem oceli, musela se tedy najít adekvátní náhrada. Hliníku zbylo po letadlech dost... Léty se modernizovaly pouze tvary, ale i po mnoha evolucích zůstaly pořád povědomé.
Jednomístný prototyp Land Roveru s uprostřed umístěným řízením postavil v roce 1947 Maurice Wilks doma z dílů válečného willysu (jeepu)
Jak původně farmářský vůz vznikl? Inspirací byl pochopitelně válečný americký jeep, tedy Willys typu MB a Ford GP. Tvary nakreslil Maurice Wilks poprvé nikoli na papír, nýbrž do písku v zálivu Red Wharf. I tím je Land Rover jedinečný... Jednomístný prototyp s řízením uprostřed (Centre Steer) dokončil Wilks na své farmě v Newborough na ostrově Anglesey, přičemž z jeepu použil mnohé díly a nikdy se tím nijak netajil. Byl hotov v prosinci 1947, tento první funkční vzorek dostal registrační značku HUE 166. Předsériové kusy ještě vyjely ze staré továrny v Lode Lane.
První série
Produkční vůz si odbyl premiéru 30. dubna 1948 na autosalonu v Amsterdamu a vyráběl se už od počátku v Solihullu nedaleko Birminghamu. Series I (označení se objevilo retrospektivě až po náběhu „dvojky“) existovala nejprve s rozvory 80 a 107 palců (2032 a 2718 mm). Charakteristickým prvkem se stalo dopředu sklopné čelní okno, rezerva uložená v prohlubni na kapotě a maska chladiče s ukrytými světlomety, která šla zcela vyjmout a sloužila jako rošt. Cestovatelé na ní mohli v divočině péct maso!
Šestnáctistovka s výkonem 50 koní (37 kW) pocházela z Roveru 60 série P3, v terénním voze ovšem využívala zprvu stálého pohon všech kol s redukcí půlící čtveřici rychlostních stupňů přímo řazené převodovky. Extrémně vzácné je uzavřené provedení s oblou střechou, plechovým krytem náhradního kola a dřevěnou kostrou z karosárny Tickford. Za základ s plátěnou střechou si Rover účtoval 450 liber.
Sériový Land Rover měl vpředu tři sedadla a nejběžnější bylo otevřené provedení, nejvzácnější naopak STW Tickford. Motory se z objemu 1,6 l zvětšovaly a přidal se i diesel
Vozy ročníku 1950 už měly mřížku obepínající nekrytou dvojici kulatých předních reflektorů, o dvě léta později se pod kapotu dostal nový dvoulitr s 39 kW (53 k). Na jedničku a dvojku zabíral land rover stále na všechna čtyři kola, u vyšších stupňů se nově nabízela možnost volby. V sezóně 1954 se znovu změnila příď, mřížka už se nacházela pouze mezi světly a pod nimi. Tehdy byla vzdálenost mezi nápravami kratší varianty natažena na 86 palců (2184 mm). Instalace naftového dvoulitru se stejným výkonem jako v případě zážehového (1957) si vynutila další prodloužení rozvoru na 88 a 109 palců (2235, respektive 2769 mm). Na dlouhou dobu poslední...
Druhá série
Modernizovanou sérii II (1958-1961) vystřídala záhy ještě dále modifikovaná IIA. Obě se od svých předchůdců lišily pouze v detailech, například parkovacími světly a směrovkami v blatnících. Ve „dvojce“ debutovaly zajímavé nákladní Forward Control s předsunutou kabinou. Na export šla auta už od počátku kariéry se zážehovým čtyřválcem 2286 cm3/54 kW (73 k). Raritou byla zhruba dvacítka Forest Roverů s velkými koly postavených společností Roadless Traction Limited.
Druhá série (1958-1971) zahrnovala i Forest Rovery, nákladní Forward Control a vojenské speciály Lightweight
V „áčku“ se objevil stejně objemný diesel, později (1967) pak první řadový šestiválec 2625 cm3 s rozvodem IOE (sací ventil v hlavě, výfukový v bloku). Tehdy Rover ztratil samostatnost, pohltil jej Leyland, záhy přejmenovaný na British Leyland Motor Corporation, zkráceně BLMC. Pro armádu se vyráběla od listopadu 1968 odlehčená verze Lightweight schopná i letecké přepravy, která přežila až do třetí série. Počínaje únorem 1969 následovala blikače přední světla, od té chvíle se tato konfigurace prakticky nezměnila...
Třetí série
Třetí série (1971-1985) dostala novou plastovou mřížku chladiče a rezerva se přesunula na záď, nebo u pick-upů do nákladového prostoru. Benzinový čtyřválec OHV 2,29 l/52 kW doplnil znovu šestiválec 2,63 l s výkony 60, respektive 63 kW (82-86 koní) a naftový 2,29 l/46 kW. Zůstaly čtyřstupňové převodovky s redukcí a mechanicky vypínatelnou čtyřkolkou, dočkaly se však kompletní synchronizace. V kabině byly přemístěny „budíky“ pod volant a také na palubní desce našly místo modernější a lehčí materiály místo kovu. Land Rover Ltd. se v roce 1978 stal samostatným výrobcem, byť stále v rámci nyní již státního koncernu, který několikrát změnil jméno...
Třetí série byla až do příchodu Defenderu nejpopulárnější ze všech. Dobíhala až do poloviny 80. let souběžně se čtvrtou
Produkce osobních Roverů se koncem 70. let odstěhovala v rámci restrukturalizace BL do Cowley. V dnešní době downsizingu je zajímavá nabídka benzinového vidlicového osmiválce 3532 cm3/68 kW, klasiky původem od Buicku. Oba čtyřválce se ještě dočkaly pětkrát uloženého klikového hřídele.
Čtvrtá série
V roce 1983 měl premiéru radikálně modernizovaný Land Rover s notně upravenou karoserií, který vlastně vydržel jen s malými změnami až do samotného konce. Neoficiálně bývá značen coby série čtvrtá. Ta se sice nevzdala tuhých náprav, ale místo tradičních podélných půleliptických listových per nabídla moderní vinuté pružiny a také kotoučové brzdy vpředu, základní rozvory se prodloužily definitivně na 92,6 a 110 palců (2360 a 2794 mm). Používalo se slovní označení Ninety a One Ten, kratší model se navíc o rok opozdil. Radikální proměnou prošla nyní černá přední mřížka a jednodílné čelní sklo místo tradičního dvoudílného.
Land Rover Ninety/One Ten přinesl v roce 1983 modernější techniku: vinuté pružiny a kotoučové brzdy. Nový vzhled přídě vydržel s drobnými vylepšeními až do konce kariéry
Čtyřkolka už byla zase s definitivní platností stálá s uzamykatelným mezinápravovým diferenciálem, maticové kuličkové řízení dostalo posilovač a postupně přicházely na řadu pětistupňové převodovky. Tříapůllitrový osmiválec posílil nejprve na 86 a později dokonce na 100 kW.
Zážehové a vznětové čtyřválce zdědila „čtyřka“ nakrátko z třetí série, brzy je následovaly dvouapůllitrové diesely, ten s 51 kW (60 k) měl poprvé turbodmychadlo. V roce 1985 se přidal nový zážehový 2,5 l/62 kW (83 k) jako náhrada za starou „dvatrojku“ a také nejdelší model 127 s rozvorem 3226 mm. V rámci nové a zprivatizované Rover Group (1988) byl Land Rover znovu vyčleněn jako samostatná skupina.