Teoreticky mají protihlukové bariéry na dálnicích zajišťovat jednoduchý výsledek – zabránit hluku z provozu putovat do okolí dálnice. Podle mnoha expertů ale nejsou klasické bariéry příliš efektivní.
S protihlukovými bariérami se pochopitelně setkáte i u nás, načež klasických rovných zdí okolo dálnic či rychlostních silnic se nejen v ČR staví čím dál více. Tento tradiční způsob odhlučnění provozu k poklidnějšímu životu obyvatel v místech hlavních tahů má ovšem fungovat pouze nepatrně, navíc jen při ideálních podmínkách a v některých případech může hluk ještě zvyšovat.
S těmito poznatky přišel v rozhovoru s vědeckým magazínem Undark viceprezident pro vývoj a expert na hluková opatření Robert Bernhard z americké univerzity Notre Dame v Indianě. Podle něj je stále rozsáhlejší výstavba klasických bariér neefektivní a místní orgány by měly hledět na mnohem účinnější alternativy ke snížení hluku provozu.
Normální bariéry totiž fungují nejlépe, pokud auto jede těsně vedle ní – na tříproudé dálnici tedy hluk proudící od vzdálenějších vozů stále uniká do okolí (viz znázornění v galerii), a jelikož zvuk necestuje rovnou přímkou, ale ve vlnách, hluk z provozu se může snadno dostat i přes bariéru vysokou kolem pěti metrů.
„Část zvukové vlny je absorbována, ale další část je odražena a rozptýlena do okolí,“ takto zase komentoval účinnost bariér Mariano Berrios, koordinátor ekologických programů na ministerstvu dopravy na Floridě.
Jiní výzkumníci z Tennessee zase zjistili, že například během větrného počasí bariéry dokonce amplifikují hlasitost dopravy pro obyvatele vzdálené i několik stovek metrů od dálnice. Zvukové vlny prý byly hlasitější až o 5 decibelů. Tomuto jevu napomáhají i dálniční výjezdy a úseky, kde je zvuková bariéra přerušena a za pár metrů pokračuje dále. V těchto místech hluk rezonuje a nakonec je pro bezprostřední okolí hlasitější.
Ačkoliv se na dálnicích také v Evropě objevují ještě modernější bariéry, které částečně obloukem zastřešují kus dálnice, aby hluk neunikal přes bariéru, o další způsoby odhlučnění nemají orgány většinou zájem – postavit zeď okolo dálnice je nejjednodušší a často zde hraje roli i samotné financovaní těchto projektů, kdy na experimenty či složitější zásahy do infrastruktury nejsou čas a peníze.
Další výzkumy přitom zmiňují, že pokládaní modernějšího „tiššího“ asfaltu je mnohem účinnější, jelikož největší procento hluku na dálnicích pochází od valících se pneumatik. Další možností je stavění speciálních bariér s absorpčními materiály, namísto zděných či skleněných bariér. Obojí je však samozřejmě nákladnější.
Se zajímavým nápadem nakonec přišli experti na akustiku v Nizozemsku. Jejich protihluková „bariéra“ je totiž schována u krajnice v zemi. Zvuk poté nepohlcuje, ale díky řadě přesně akusticky vyměřených komor jej ztišuje a následně odráží vertikálně mimo zastavěné okolí. Hluk je snížen o 3 až 4 decibely, načež v kombinaci s moderním, tichým asfaltem je výsledek ještě lepší.
Řešení firma 4Silence představila již před dvěma lety a úspěšně bylo použito na řadě míst po celém Nizozemsku. Pořád se ovšem jedná o novou a málo rozšířenou technologii pro snižování hluku dopravy.