Pokud mají být závody doménou drsných mužů, co teprve takové destrukční derby? Setkali jsme se se závodnicí, která se nebojí posadit do vraků a utkat se ve snad jakékoli automobilové disciplíně.
Prach, bláto, řev motorů a neustálé bouračky. To není prostředí, ve kterém bychom očekávali působení Lucie Chadzopulos. Nicméně, právě takto se setkáváme. Dívka, která si říká si Lucy 499, během posledních dvou let vystřídala závody v autokrosu, sprinty, hobby rally i destrukční derby.
Sama působí skromně a rozhodně není tou drsnou závodnicí, na kterou byste ji po výčtu závodů a charakteru takových klání tipovali. Sportem číslo jedna je pro ní autokros, ostatní je spíše doplňkem. Zajímalo nás následující:
Proč ve svém pseudonymu používáte zrovna číslo 499?
Při svém první demoličním derby jsem si měla nějaké číslo vybrat. Už ani nevím proč jsem si vybrala tohle. Od té doby už si 499 volím všude, kde to jde. Třeba na rallye to ale musím škrtat, tam je pořadí určené.
S jakými auty závodíte?
Na autokros mám Proton Satria. Odstrojené, s kompletní závodní výbavou a podvozkem. Ten je nejdůležitější. Na zimní rallye jsem měla Suzuki Swift. To byla pro změnu úplná sériovka. Destrukční derby většinou auta nepřežijí, ale třikrát po sobě jsem měla Ford Escort. Jako daily car teď mám Mitsubishi Colt, se kterým jen tak pro zábavu občas soutěžím v nejslabší kategorii sprintů.
Mitsubishi je také celé polepené, nechala jste i tento vůz pro každodenní ježdění bez úprav?
Nevydržela jsem to. Nejdřív jsem ho nechala polepit a potom přišel na řadu i sportovní podvozek.
To asi není na denní ježdění po Praze zrovna ideální?
To asi ne, ale to, jak potom auto sedí v zatáčkách, mi za to stojí. Kvůli sprintům jsme s manželem instalovali i závodní sání.
Pomohlo to?
Upřímně, spíš naopak. Ještě se na to musíme podívat, protože můj čas na čtvrt míle se po tomhle tuningu dokonce mírně zhoršil.
Na přípravě svých závodních aut se tedy sama podílíte?
Spíš pomáhám. To hlavní nechávám na manželovi, který chce mít vždycky stoprocentní jistotu, že je všechno dobře připraveno. I když mi tedy jednou na autokrosu zapomněl dolít vodu do ostřikovačů... A to je tam hodně důležité! Když jsme ale jednou ve větší partě chystali asi šest aut, to moje mělo být poslední. Koukala jsem, jak kluci postupují, a než se ke mě dostali, auto jsem kompletně odstrojila.
Kterou kategorii máte nejradši?
To se asi nedá říct, každá má něco do sebe. Všechny mi dodají adrenalin, který miluju. Snad jen sprinty mě tolik nebaví. Prostě se jede rovně a na řidičském umu tolik nezáleží. Na druhou stranu si myslím, že mám dobré reakční časy, což je právě ve sprintu rozhodující.
Rallye jste si zatím vyzkoušela jen v zimě, má to svůj důvod?
Moje zkušenost s rally je zatím jen amatérská, ale právě v zimě ji jezdím kvůli tomu, že nejhorší, co se může s těmito stroji stát je, že člověk zahučí do hroudy sněhu. A hlavně je to i s tím malým výkonem sranda.
Jak tahle zkušenost dopadla?
Na své první Radouňské Hobbyrally jsem byla třiatřicátá z šedesáti tří závodníků, ale jako jediná žena jsem si stejně pohár odvezla (směje se). Další závody už dopadly líp, mám i dvě první místa. Ale jak říkám, soustředím se hlavně na autokros, kde jsem v rámci amatérského šampionátu na průběžném druhém místě. Tahle rallye měla jiné kouzlo. Zadní pneumatiky neměly vlastně žádný vzorek, takže to byl tanec...
Jak vás vůbec napadlo, že budete závodit?
S tátou jsem na závody včetně autokrosu chodila od mala, byla to vždycky moje vášeň. Stejně mě ale třeba do destrukčního derby musel můj manžel přemlouvat. Dnes jsem mu ale ohromně vděčná, že mi ke všemu dal tu odvahu a se vším mi pomáhá. Hned po prvním pokusu jsem chtěla víc! Říkala jsem si, budu tam celý víkend, tak co tam budu dělat? A hned druhé a třetí místo.
Takže rodina v tom stojí za vámi?
Určitě. Rodičům se to sice nejdřív tolik nezdálo, ale dneska mě hlavně táta ohromně podporuje, jezdí skoro na všechny závody.
Cítíte, že vás ostatní podceňují?
Ze začátku mi pochopitelně věřil málokdo, hlavně kamarádi ne. Dnes už je to jiné, jsem ráda, že jsem jim ukázala, že to zvládnu. Hlavně mě těší podpora na závodech. Kolikrát mě překvapí někdo úplně cizí. Naposledy třeba parta starších paní, které mě prý našly na Facebooku a hrozně mi fandí. Burcovaly celou tribunu, byly skvělé!
Zvládáte to i fyzicky?
Jo, musím říct, že docela v pohodě. I když na to asi úplně nevypadám.
Na finálové kolo autokrosového závodu v poříčí nad Sázavou se podívejte i do kabiny protonu závodnice "Lucy 499":
Proti komu se závodí lépe, proti ženám nebo mužům?
Chlapi bývají férovější a často to jsou taky lepší řidiči, což je příjemnější i pro mě. Mezi holkama je obecně větší konkurence. To je ten hlavní rozdíl - rivalita je mezi námi mnohem vyšší. Jinak je ale atmosféra na závodech skvělá. Lidi si hodně pomáhají. To je něco, co už třeba na tuningové scéně skoro vymizelo.
Jaká byla největší nehoda?
Hned v prvním závodě v autokrosu to do mě v plné rychlosti jiná závodnice napálila. Přímo do boku, naštěstí ale na stranu spolujezdce. Převodovka se rozletěla, ale já jsem to vydržela.
A přes střechu už jste také letěla?
Na boku jsem zůstala několikrát, ale přes střechu jsem nikdy nepřeletěla. To je přitom na těchto závodech úplně normální, že se tam kdekdo kutálí.
Je pro závodnice dost příležitostí rozvíjet se?
Já myslím, že ano. Pohlaví v tom nehraje takovou roli, jak se zdá. Limitem jsou pro všechny hlavně peníze. Pro amatérské závody se dá auto postavit do padesáti tisíc, ale i tady se zvyšují nároky. Jezdím třeba Poslední jízdu, kde se to z původních sranda-závodu vraků vypracovalo až na regulérní podnik, kde všichni investují čím dál tím víc peněz.
Co je vaším cílem?
V nejbližší době bych kromě toho, co letos, jela ještě EDDA Cup. To jsou závody do vrchů a i to mě láká.
Podívejte se na kompletní fotogalerii:
