Superb II není na trhu žádným zelenáčem. S dvoulitrovým TDI s common-railem je ale o krok před svými vibrujícími předchůdci.
Kapitoly článku:
Vlajková loď mladoboleslavské automobilky si už ve své první generaci našla pevné místo na tuzemském trhu. Obavy o uplatnění velkého modelu se ukázaly jako neopodstatněné a 4 803 mm dlouhý koráb jednoduše odvozený od páté generace u nás masově oblíbeného Passatu, slavil hned od počátku nečekaný úspěch.
Z Passatu se do prvního Superbu přenesly i typické neduhy německého bestselleru v podobě citlivé přední nápravy nebo chronických problémů s takzvanou váhou vzduchu u oblíbených „ropáků“. Limuzína naopak bodovala obrovským prostorem vzadu a osvědčenými jednotkami 1.9 TDI PD, které tvořily velkou část odbytových čísel. Jednička si našla své zákazníky v řadách manažerů, státních úřadů i zlovolných taxikářů.
Po sedmi letech výroby původního Superbu začal velkému sedanu už povážlivě ujíždět vlak, jistým handicapem byla i neexistence provedení kombi, pro jehož podobu by přitom jistě nebylo nutné chodit dále než k Passatu Variant. Škodováci si ale dali načas a zbrusu nový nositel slavného jména se objevil až zjara loňského roku. V domácí automobilce se od počátku netajili touhou nejen navázat na úspěch starého modelu, ale dosavadní solidní odbyt výrazně navýšit. Klíčem k úspěchu měl být svébytný design karoserie, nezmenšená nabídka vnitřního prostoru, inovativní palubní elektronika a širší paleta modernizovaných pohonných jednotek.
Velký předpoklad stát se lídrem prodejní hitparády Superbů má dvoulitrové „tédéíčko“ pracující s dnes u jiných výrobců již samozřejmou vstřikovací technologií common-rail, které na špici nabídky dieselů nahradilo již dosti vousatou dvaapůli. Právě tomuto provedení jsme se blíže věnovali v obvyklém redakčním testu.
Co člověk, to názor
Se vzhledem starého Superbu si stylisté příliš hlavu nelámali. Prozíravě vsadili na zvláště u nás až ikonické zbožňování Passatu a zákazníkům nabídli konzervativně laděný sedan, který se vyjma o 10 cm delšího rozvoru ani příliš nenamáhal odlišit od svého předobrazu. Svébytná byla jen typická škodovácká mříž chladiče, jinak ale za originalitu dávám 0 bodů.
U současného Superbu je všechno jinak a jeho design nechá málokoho chladným, ať už v kladném nebo záporném smyslu slova. Obecně je pozitivně přijímána dominantní příď s mírně podmračenými žraločími světlomety protaženými efektně do boku, která dává vozu reprezentativní výraz srovnatelný s mnohem dražšími auty. Zajímavým detailem je zde nápis Superb přímo v hlavních světlometech, významným prvkem přídě jsou i rozměrné mlhovky.
Do prvních dvou třetin auta je obraz důstojného kočáru pro starší a pokročilé bezchybný a liniově čistý. Ožehavá diskuse se zpravidla rozproudí až v zadní části sedanu. Za rozměrným C sloupkem následuje krátký šikmý sešup zadního skla, vzhledem k celkovým proporcím auta kratičká plošina víka kufru a pak už jenom velký kolmý schod na vozovku.
Disharmonie zadní části se zbytkem vozu je prostě nezpochybnitelná, ale současně ji nejde šmahem odsoudit - dnes tolik potřebnou originalitu jí totiž nelze upřít, zbytek je už otázka individuálního vkusu. Nutno rovněž poznamenat, že bez zvoleného řešení by asi bylo stěží možné implantovat jedinečný systém dvoustupňového otevírání kufru Twindoor. Na zadní čelo mi moc nepasuje příčná stříbrná linka, která jen přitahuje pozornost ke kontroverzní zádi.
Bez užitku jsou boční lišty, protože nejsou instalovány v místě největšího bočního přesahu karoserie. Superb je vůbec hodně olištovaný a ne vždy je to k užitku věci, například stříbrná linka ve spodní části předního nárazníku přijde při drobné kolizi na řadu jako první. Bylo by též na čase zbavit se klasického prutu antény. Oceňuji moderní vodorovné ztvárnění koncových svítilen nebo vyvedení koncovek výfuku na světlo boží místo předchozího maskování kdesi pod nárazníkem., Oko znalce pohladí i efektní „osmnáctky“ z lehkých slitin obuté do pneumatik Continental Sportcontact ráže 225/40.
