Koncepty, ze kterých poté čerpaly budoucí produkční modely, se vytvářely od nepaměti. Dnes tu máme designovou studii starou už 54 let.
Ferruccio Lamborghini začal válku sportovních automobilů s Enzem Ferrarim v polovině 60. let modelem 350 GT. Jeho pokračovatel 400 GT se pak vyráběl v továrně souběžně se světoznámou miurou. Lamborghini si však usmyslel, že dvě auta v nabídce nestačí a je tak načase rozšířit nabídku o další, tentokrát plnohodnotně čtyřmístný kousek.
Úkolem byl pověřen slavný Marcello Gandini z dílny Bertone, tvůrce tvarů Miury. Projekt s označením TP-200 dostal název Marzal, čímž se pokračovalo v tradici pojmenovávání modelů podle kultury býčích zápasů. Konkrétně Marzal bylo plemeno bojových býků. Jak už ale asi tušíte z fotografií, nebyl vůz nesoucí toto jméno určený k produkci.
Ferruccio Lamborghini chtěl pouze vzbudit zájem. Pro dobový magazín řekl, že marzal nikdy nebyl vyvíjen jako produkční vůz. Jednoduše potřeboval auto, které zaplní titulní stránky všech automobilových časopisů, což byla podle něj ta nejlepší reklama. A byla, marzal vzbudil na ženevském autosalonu v roce 1967 poprask.
Zajímavý byl především svým designem. Na každé straně měl jen jedny dveře, kterými se otevřel přístup na přední i zadní sedadla. Byly navíc prosklené, takže bylo pořád vidět na posádku. Prosklená byla i střecha. Tyto skleněné tabule vyrobila pro Lamborghini společnost Glaverbel, dnes známá jako AGC Glass Europe.
I když šlo jen o předváděcí auto, mělo zajímavé konstrukční detaily. Jedním z nich byla i velmi výkonná klimatizace. V létě by se totiž bez ní v autě moc dobře nejezdilo. V zimě pak potřebovalo auto řádně vytopit. Vyhřívaná skla však auto podle dobových informací nemělo. Pod futuristickou karoserií se pak částečně ukrývala technika ze supersportu Lamborghini Miura.
Slavná miura vypůjčila marzalu většinu podvozkových komponentů včetně řízení a brzd. Samotné šasi natažené o 12 centimetrů se ještě dodatečně vyztužilo. Marzal ale ani tak není přehnaně velký, na délku měřil 4450 mm a na šířku jen 1709 mm. Nejzajímavější konstrukční vlastnosti vozu však byl motor, který technici umístili nezvykle dozadu. To je ostatně důvod, proč zezadu vidíte žaluzie pro chlazení.
I motor pocházel z miury a pro úsporu prostoru byl uložený napříč. Aby se pak prostor ušetřil ještě více a auto moc nevážilo, použila se agregátu jen polovina. To měl na starosti konstruktér a zaměstnanec automobilky Gian Paolo Dallara, který ze čtyřlitrového dvanáctiválce vyrobil dvoulitrový šestiválec.
Motor dosahoval výkonu 129 kW (175 koní) při 6800 otáčkách za minutu a byl osazený třemi karburátory Weber 40 DCOE. Točivý moment 179 N.m se dostavil v 4600 otáčkách. I díky menšímu motoru se celková hmotnost vozu držela na celkem rozumných 1310 kg (Miura P400 vážila 1292 kg). Síla vozu se přes pětistupňovou manuální převodovku přenášela na zadní kola.
Lamborghini Marzal vzniklo v jediném kusu. Jakožto show car, s jehož produkční formou se nepočítalo, se využíval pro různé akce. Po debutu se ukázal například na Velké ceně Monaka v roce 1967, kde zastával funkci pace caru. Většinu času strávil doma v garážích Bertone a občas se vyrazil podívat do světa. Nakonec jej v roce 2011 na Villa d´Este vydražili za 1.512.000 eur. Aktuálně by se měl vůz nacházet v Itálii a dodnes jezdí.
Ferruccio Lamborghini založil společnost vyrábějící sportovní automobily v roce 1963 coby konkurenta značkám, jako je Ferrari.
Po vyhlášení úpadku a změně vlastníků přešlo Lamborghini v roce 1987 pod Chrysler. Od roku 1998 ho vlastní Audi (Volkswagen Group).
Lamborghini Aventador • Lamborghini Huracán • Lamborghini Urus