Předjíždění pomalejších vozů na okresních silnicích je pro mnohé součástí běžného dne. Občas se však stane, že řidič přecení své schopnosti, udělá nesprávný odhad, nebo je do krizové situace zavlečen bezohledným chováním jiného účastníka. Jak se tomu vyhnout? Mít zdravý rozum a předpokládat i nepochopitelné.
Ačkoliv se dálniční síť v České republice každým rokem rozrůstá, stále řadu hlavních tahů tvoří okresní silnice. Dobrým příkladem je spojení Liberce s Českou Lípou, nebo vzdálenějším Děčínem, ale jistě znáte desítky dalších. V každém směru se tu potkávají osobní auta, kamiony i zemědělské stroje. O předjíždění tu proto není nouze.
Předjížděcí manévr patří k nejnebezpečnějším, protože se v jednom pruhu mohou čelně potkat dvě auta ve vysoké rychlosti. Sice nepatří k nejčastějším příčinám nehod, z letošních 227 kolizí byly způsobeny jen 3 z nich předjížděním, ale následky jsou většinou fatální. Správné provedení se neobejde bez dobrého přehledu o situaci kolem, správného výběru místa, dostatku prostoru a adekvátního výkonu auta. Aby toho nebylo málo, tyto faktory ještě doplňuje různorodá nátura řidičů, od nichž mnohdy nevíte, co čekat.
Za normálních okolností je v první řadě třeba posoudit, jestli vaše auto má na předjetí dostatek výkonu. Městský skřítek s litrovým tříválcem bude potřebovat hodně času i prostoru, stejně jako plně naložený rodinný vůz. Poté následuje výběr správného místa. Tím je ideálně dlouhý rovný úsek, nikdy ne část, kam není dobře vidět, tedy před zatáčkou nebo horizontem. Nevhodnost předjíždění za mlhy, silného deště nebo sněžení snad není potřeba více rozebírat. Stejně jako kontrolu zpětných zrcátek před manévrem a zodpovědné použití směrovek.
Nezbytnou podmínkou je dokonalý přehled o situaci kolem. To znamená mít přehled o automobilech za vámi, a hlavně před vámi. Je nutné vědět, jestli vůz, který plánujete předjet jede sám, nebo v koloně a jaké mají vozy mezi sebou rozestupy. To se zvláště špatně odhaduje u mixu nákladních a osobních vozů. Zahájíte manévr v domnění, že se zařadíte mezi dva kamiony, ale po vyjetí do protisměru zjistíte, že ona mezera je už vyplněna menším autem, které nebylo vidět. A najednou máte zaděláno na pořádný malér, kdy ani koně pod kapotou nepomůžou.
Pak máte na výběr jít na brzdy a zařadit se na původní místo, ale častým jevem je dokončení manévru s agresivním natlačením se zpět do pruhu, čímž řidič druhého účastníka nezákonně omezí. Zvláště kritická je situace, kdy není místo pro návrat a v protisměru šofér vidí blížící se auto. Pak nezbývá nic jiného než doufat, že se na šířku silnice všichni vejdou, nebo že to vzájemně dobrzdí. Pokud to terén vedle silnice umožňuje, připadá v úvahu i sjetí ze vozovky.
Jako nouzové řešení situace se to dá pochopit, každý občas chybuje, ovšem někteří agresivní řidiči si „své místo“ vynucují pravidelně. Neuvědomují si, že omezený řidič může na takový nátlak reagovat panicky, leknout se, strhnout volant, nebo jít tvrději na brzdy a hromadná nehoda je na světě. Častou chybou při vyměřování mezery pro předjetí je předpoklad, že protijedoucí auto jede maximální povolenou rychlostí. Pokud nedokážete odhadnout rychlost protijedoucího vozu, raději nic nepodnikejte.
Výjimkou není ani předjíždění v zákazu nebo přes plnou čáru. Ať už má vozovka jakoukoliv šíři, dopravní značení se nevyplácí podceňovat, protože úsek může skrývat záludný profil, neoznačenou křižovatku, nebo jiné na první pohled neviditelné nebezpečí.
Až sem je to hlavně o osobním úsudku, ale mnohdy do hry vstupuje nepochopitelné, až bezohledné chování řidičů. Bohužel při předjíždění musíte počítat i s možností, že předjížděný vám nebude chtít dát nic zadarmo a záměrně zrychlí. Dále, pokud jste například druhé osobní auto za náklaďákem a budete chtít obě vpředu jedoucí auta předjet, řidič osobního vozu se může na poslední chvíli před vás do levého pruhu drze vtěsnat a pak vaše včasné navrácení závisí na jeho obratnosti a jestli vám udělá dost místa. Je to chování, které na silnice nepatří, ale i tak s ním musíme kalkulovat.