Už jste přečetli všechny redakční testy nové trojky? Zajímá-li vás, pak asi ano. Snad vás budou zajímat i dlouhodobé zkušenosti.
Kapitoly článku:
O nové generaci řady 3 toho bylo napsáno tolik, že cokoliv dalšího by mohlo být považováno za nošení dříví do lesa. Přesto si dovolím přijít se svou troškou do mlýna a podělit se s vámi se zkušenostmi z mého soužití s jedním ze zástupců řady 3. Téměř dva roky a skoro 70 tisíc kilometrů mi byl každodenním společníkem model 325i ve verzi Touring.
Jak to celé začalo
Ze všeho nejdříve bych se rád zmínil o mých pohnutkách vedoucích ke koupi mého prvního BMW. Leccos to napoví o tom, co jsem od auta očekával. Stejně jako pro mnoho jiných pro mě bylo BMW jakousi motoristickou modlou, jejíž vozy oplývají sportovním espritem a téměř nadpozemskými schopnostmi. Nadšeně jsem hltal ódy na předcházející generaci a když pak přišla nová, říkal jsem si, že nemůže existovat lepšího auta. Po čase jsem začal uvažovat nad koupí a jal se studovat v té době aktuální testy a reklamní materiály. Výběr nakonec padl na e91, tedy karoserii Touring, s dvouapůllitrovým benzínovým šestiválcem o výkonů 220 koní. Mé časové možnosti byly bohužel velmi omezené a já nechtěl čekat déle, než bylo opravdu nutné - a auto jsem objednal bez důkladného odzkoušení. Po 4 měsících jsem se dočkal a v autosalonu si převzal mé PRVNÍ BMW. Tím začal můj boj s frustrací z nenaplněných očekávání na straně jedné a radosti z nového auta na straně druhé.
A co jsem si to tedy koupil? Jak už bylo řečeno, základem bylo kombi s benzínovým šestiválcem a manuální převodovkou. K tomu přibyl sportovní podvozek se 17" koly, bi-xenony, sportovní sedadla s bederní opěrou, M-paketový interér, automatická klimatizace, HiFi repro systém, tempomat s brzdnou funkcí, skivak a spousta dalších drobností, které zpříjemňují život.
Připoutejte se prosím, startujeme
V autosalonu jsem vyřídil potřebné formality, převzal klíče od auta a vyrazil na cestu domů. Nemaje zkušeností s podobným autem jsem k němu přistupoval s patřičným respektem. Žádné velké vytáčení, maximálně do 4 500 otáček, včas řadit, v zatáčce nešlapat na plyn, přece jen je to zadokolka a co kdyby to ujelo, nepřehánět to s bržděním atd. A postupně, jak kilometry přibývaly, jsem se osměloval a začal objevovat, co auto umí a co ne.
Jak už jsem psal v úvodu, měl jsem o BMW své představy a podle nich jsem si koupil pomalu supersport křížený s Mercedesem třídy S. A ejhle, chyba lávky, skutečnost byla na hony vzdálená představám. Auto se ze mě snažilo vytřást duši, v zatáčkách se hrnulo ven v nedotáčivých smycích, o 220 koních pod kapotou jsem měl pochybnosti a navíc začaly první problémy s kvalitou montáže interiéru. Dnes se na tu dobu dívám s úsměvem, protože problém bylo ne auto, ale má nereálná očkávání. Ale nepředbíhejme, pojďme se na to vše podívat po pořadě.
Pár slov o exteriéru
Detailně popisovat auto, které jste už každý zaručeně potkali na silnici, považuji za ztrátu času. Přesto alespoň ve stručnosti. Podíváte-li se na auto z boku, vynikne na kombi velmi dynamická silueta. Dlouhá příď, výrazně se svažující střecha zakončená malým spoilerem, stoupající linka oken a subtilní C-sloupek navozují dojem spíše protaženého hatch-backu než auta na převážení rakví. Prolis jdoucí od horního okraje předního podběhu až k zadnímu světlu auto opticky snižuje. Čelní sklo je poměrně dost vzpřímené, což ho činí zranitelnějším. Během těch dvou let jsem na něm nasbíral hezkou řádku důlků a tak nezbylo, než ho vyměnit. Při pohledu ze zadu za oči samozřejmě první chytí světla, která stále budí hodně kontroverzí. Já si na ně zvykl a pro ty, kteří je nemohou vystát, je tu nabídka alternativních kouřových světel přímo od BMW.
Problémem všech verzí nové trojky jsou kola. Namontujte 17“ na Octavii a budete si připadat skoro jako Puff Daddy v jeho Cadillacu Escalade s dvaadvacítkami. Ovšem namontujte je na trojku a budete je hledat Podběhy jsou totiž přímo extrémních rozměrů. Má-li tedy auto alespoň trochu vypadat, musí dostat větší boty. Já to vyřešil 18“ koly od firmy OZ a výsledek můžete vidět na fotkách. Mimochodem, jsou o chlup lehčí než originál BMW kola a příjemně mě překvapila jejich tuhost. Dírám se na českých cestách nevyhnete. Pár jsem jich bohužel trefil i já a přesto, že jsem vždy měl dojem, že jsem přišel o kolo, bylo vše v naprosém pořádku.
Už jsem to chtěl s popisem exteriéru skončit, ale nemohu nezmínit jednu velkou bolest - kvalitu laku. Prvních 8 měsíců jsem auto myl jen ručně a vše bylo v pořádku, jenže pak jsem jednou vjel do normální kartáčové myčky a výsledkem byla celá řada vlasových rýh v „clear coatu”. Jak vidno, vodou ředitelné laky jsou možná ekologicky šetrné, ale tvrdosti příliš nepobraly. Tak jsem se pokorně vrátil k ručnímu mytí a všem myčkám se obloukem vyhýbal.
