Velké sanitky s logem Škoda už dnes sice neuvidíte, nicméně menší osobní sanitní vozy domácí značky používají zdravotníci i v současnosti. Podívali jsme se, jak se tradice drží dodnes.
Číslovku v nadpisu si vlastně můžete upřesnit na celých 114 let. I když vás totiž se zmínkou téma sanitek a Škody asi zprvu napadne proslulá béžová „dvanáctsettrojka“ s červeným křížem na boku, historie těchto vozidel škodovky padá ještě před samotné založení dnešní automobilky. Pod značkou Laurin & Klement totiž už v roce 1906 vznikla na podvozku modelu C1 vojenská sanitka.
Od dnešních hi-tech vybavených sanitek by se vozidlo ze začátku 20. století nemohlo více lišit. Byla zde sice schopnost na speciální nástavbě převézt až čtyři raněné osoby na nosítkách, kromě prodlouženého rozvoru a zmíněné nástavby zde však nebylo nic víc. „Rychlý“ převoz do nemocnice byl zodpovědností dvoulitrového motoru o výkonu chabých 12 koní (8,8 kW). Taková byla prostě doba.
Povětšinou se ale výrobou sanitních vozů zabývaly externí karosárny, které úspěšně působily i v období kolem druhé světové války. Firma Oldřicha Uhlíka například přivedla na svět sanitky na základě užitkových škodovek 104 a 125. V sanatoriu v Praze-Podolí zase používali Škodu 6R s 2,9litrovým šestiválcem o výkonu 50 koní (37 kW), která byla přestavěna na více jak pětimetrovou sanitku.
V dobách 30. let se dále se používaly i Škody 640 Superb či dále Rapid a Favorit. Na konci tohoto období se však začala objevovat i takzvaná „Liduška“, tedy Škoda 995 přestavěná na menší výjezdovou sanitku. Po válce pokračovala výroba sanitních vozů v karosárně Petera ve Vrchlabí a to nejčastěji na podvozcích modelů 1101 a 1102 Tudor.
Novější modely 1200 a 1201 už byly jako sanitky vyráběny přímo v závodu Kvasiny, kdy se jednalo o 4,6 metru dlouhé „kombíky“, do kterých se vešly celkem dvě nosítka umístěná nad sebe nebo jedno pohodlnější lůžko. V této konfiguraci se sanitky 1200 a 1201 vyráběly od roku 1952 do roku 1970. Praktičtější otevírání zadních dveří vzhůru pak uvedl nástupce 1202, který měl místo listového odpružení vzadu vinuté pružiny pro větší pohodlí pacientů.
Sanitní 1203 jezdila přes 30 let
Asi nejznámější českou sanitkou je ale ikonická Škoda 1203, která se v záchranářské verzi začala vyrábět až po roce 1968. Tímto začala třicetiletá éra nejrozšířenějšího sanitního vozu v Československu. Celkem bylo vyrobeno skoro 10 tisíc kusů.
Období menších sanitních vozů pak zavedly opětovně modely Favorit a praktičtější Favorit. K zahlédnutí byla také prodloužená Felicia Pick-Up se zdravotnickou nástavbou. Tu ovšem neměla na svědomí automobilka, ale z vlastní iniciativy společnost Laureta Auto. Na vozech nebyla ani škodovácká loga.
Zdravotnická záchranná služba pak jako menší sanitní vozy používala vlastně všechny generace Škody Octavia Combi. Dnes jsou v některých krajích používány výjezdové Octavie třetí generace a stále také SUV Yeti. Tyto malé sanitní vozy jsou používaný pro tzv. setkávací „rendez-vous“ systém, kdy nejprve a nejrychleji vyrazí k případu lékař se zdravotnickým záchranářem a na místě se setká s velkou sanitou.
Historii sanitních vozidel Škoda prozatím uzavírají poslední SUV Kodiaq a Karoq v plně záchranářské výbavě. Nesmí tedy chybět vysoce reflexní zbarvení karoserie nebo moderní majáková technika, která používá LED světla umístěná na všech stranách vozu pro nejlepší viditelnost.
V zavazadlovém prostoru je sada nejmodernější lékařské techniky a příprava na zástavbu dalších speciálních prvků. Nakonec nechybí třeba záložní zdroj elektrické energie a interiér je pochopitelně doplněn o vysílačku a ovládací prvky majáků. Pro šetrnost k pohonnému ústrojí jsou auta vybavena předehřevem motorového oleje a pro nejhorší případy také záložním akumulátorem i pojistkovými skříněmi. Při výjezdu totiž auto nesmí v žádném případě selhat.
Popularita záchranářských vozů Škoda pro kombinovaný výjezdový systém tak bude zřejmě stále pokračovat. Aktuálně slouží potřebám zdravotnické záchranné služby více než 80 vozů z Mladé Boleslavi.