Připomeňme si jeden z nejrychlejších sériových čtyřdveřových sedanů přelomu 80. a 90. let minulého století. A možná se podivíte: nenesl ani jméno BMW, ani Mercedes-Benz a zrodil se v Albionu.
K této vzpomínce mě inspiroval článek, v němž jsem se před několika dny věnoval premiéře modelu Vauxhall Insignia VXR SuperSport, který má po deaktivaci omezovače dosahovat rychlosti 274 km/h. Je to jistě úctyhodné a v současnosti mezi běžnými cestovními vozy málo obvyklé číslo (většina výrobců se drží konvence s omezovačem na 250 km/h), ale historie nám nabízí poněkud působivější parametry.
Lotus Carlton se vyráběl necelé dva roky
V letech 1990 a 1992 vzniklo v dílnách britské automobilky Lotus Cars 950 automobilů Carlton s interním označením Lotus Type 104. Vycházely z první generace Opelu Omega, která se ve Velké Británii vyráběla pod jménem Vauxhall Carlton. V Anglii vozy nesly označení Lotus Carlton a v kontinentální Evropě se pak jmenovaly Lotus Omega.
Na první pohled si všimneme především sady aerodynamických doplňků včetně upravených nárazníků, prahových obkladů, rozšířených blatníků pro instalaci větších, sedmnáctipalcových kovaných ráfků Ronal s pneumatikami o rozměru 235/45 vpředu a 265/40 vzadu nebo ventilačních mřížek na kapotě. Vozy byly lakovány výhradně ve velmi tmavém zeleném odstínu Imperial Green (na první pohled vypadá jako černý) a opatřeny rozměrným křídlem na víku zavazadlového prostoru a emblémy Lotus na předních blatnících.
Srdcem tohoto sedanu vyšší střední třídy byl řadový zážehový, čtyřiadvacetiventilový šestiválec C36GET, který vznikl kompletní přestavbou v motorárně Lotus Cars. Z objemu 2 969 ccm nabyl na 3 615 ccm a u Lotusu jej opatřili dvojicí turbodmychadel Garrett T25. Díky tomu motor dosahoval výkonu 382 koní (281 kW) a točivého momentu 568 Nm. Původní blok válců však nebyl dostatečně pevný a vyžádal si rozsáhlé úpravy.
Důkladě přepracovaný motor si nápisy Lotus rozhodně zasloužil
Točivý moment se na kola zadní nápravy přenášel skrze šestistupňovou převodovku ZF s manuálním řazením, jež se mimochodem v oné době nacházela také ve vozech Chevrolet Corvette ZR-1, a samosvorným diferenciálem převzatým z australského modelu Holden Commodore. Také závěsy kol u Lotusu přepracovali, a to zejména na zadní nápravě, kde se objevilo víceprvkové zavěšení s tlumiči udržujícími konstantní světlou výšku bez ohledu na zatížení.
Řízení s oběhem kuliček a posilovačem vyžadovalo jen 2,5 otáčky mezi krajními rejdy. Brzdová soustava, standardně doplněná ABS, disponovala ventilovanými kotouči AP s průměrem 330 mm vpředu a pevnými kotouči o průměru 300 mm doplněnými závodními třmeny. Lotus Carlton byl skutečným vlkem v rouše beránčím. Z 0 na 96 km/h zrychloval za 5,2 s, na jedničku jel až 85 km/h při otáčkách 6 500 ot./min. a režim 0 – 160 – 0 km/h zvládl pod 17 s.
Zvenčí stojí za povšimnutí především kompletní bodykit a emblémy značky Lotus
Proto ani snad nepřekvapí, že se Lotus Carlton stal nejrychlejším sériovým čtyřdveřovým sedanem své doby. I když ne tak úplně. Tehdejší Alpina B10 BiTurbo s šestiválcovým motorem B7/5 (3,4 l), odvozená ze sedanu BMW 535i (E34), dosahovala výkonu „jen“ 360 koní (265 kW) a z klidu na 96 km/h zrychlila „až“ za 5,6 s, ale rozjela se údajně až na 291 km/h (vzniklo 507 vozů této řady v letech 1989 až 1994).
Ani interiér Lotusu Carlton/Omega se na první pohled od velkoprodukčních verzí této řady výrazněji nelišil
Vozů Lotus Carlton mělo vzniknout celkově 1 100 kusů, ale i přes hospodářskou krizi počátku devadesátých let se do roku 1992, tedy během pouhých dvou let, podařilo cíl takřka splnit. Vyrobilo se 950 automobilů, z nichž bylo 320 Carltonů s pravostranným řízením a 630 Omeg s řízením vlevo. Proslýchá se, že zvláště ve Velké Británii byly vozy tohoto typu s úspěchem používány k páchání trestné činnosti, neboť svými parametry výrazně přesahovaly policejní automobily své doby…