Renault definitivně vzkřísil značku Alpine, kterou v polovině 90. let minulého věku nepochopitelně zazdil. Nejslavnější model v historii nemusíme hledat dlouho: byla jím bez diskuse legendární A110.
Kapitoly článku:
Všechny sportovní vozy Alpine využívaly už od počátku existence techniku Renaultu, jen v atraktivnějším hávu. Malá společnost, kterou v roce 1955 v Dieppe založil Jean Rédélé, byla však prvních osmnáct let existence privátním výrobcem, využívala pouze obchodní sítě obří a tehdy mimochodem státní automobilky. Renault ji koupil a plně ovládl až v roce 1973, palivová krize s ní zamávala.
Alpine A110 vycházela tvarově z předchozího typu A108, konkrétně verze Coupé Sport, razantně byla přepracována pouze záď, aby se do ní vešly větší motory. Dnes je považována právem za jeden z nejslavnějších soutěžních vozů historie...
Jednoduchý recept
Konstrukční recept byl vlastně úplně jednoduchý: sériový čtyřválec Renault umístěný vzadu až za nápravou a půvabná laminátová karoserie na ocelovém páteřovém rámu, tedy se středovou rourou. Což také mimochodem znamenalo to, že sporťáky vážily sotva 625 kg... Podvozek s kratičkým rozvorem 2,1 m využíval vpředu lichoběžníkových závěsů, vzadu pak výkyvných polonáprav. Vinuté pružiny, teleskopické tlumiče, na zadní nápravě dokonce dvojité a stabilizátory byly samozřejmostí, stejně jako čtveřice kotoučových brzd Bendix u výkonnějších modelů, ale za jejich posilovač se dlouho jen připlácelo.
Alpine A110 měla stejně jako předchozí modely značky motory vzadu. Vpravo vzácná GT4
Celým názvem A110 Berlinette Tour de France sdílela mnohé díly s Renaultem 8, sama se poprvé objevila ve světlech reflektorů na autosalonu v Paříži v roce 1962. V relativně malé stodesítce se spíše leželo než sedělo, byla 3,84 m dlouhá, 1,52 m široká a 1,27 m nízká. Spolujezdec měl pro své nohy tunel, žádný motor vpředu nepřekážel...
Spolu s dvoumístnou „stodesítkou“ představil Rédélé i čtyřmístnou GT4, kterou „oblékla“ karosárna Chappe & Gessalin. V letech 1963-1969 však postavila sama pouze 263 vozů s motory od 0,96 do 1,3 l a delším rozvorem 2,27 m, kromě mechaniky R8 používaly také některé díly ze sportovního modelu Floride.
Motory a facelifty
Agregáty se v zádi klasické dvoumístné A110 střídaly jak na běžícím pásu. Zpočátku vozy poháněly čtyřválcové litinové motory 956 cm3/41 kW a od roku 1964 větší 1108 cm3/49 kW z vozu R8 Major. Nutno dodat, že výrobce uváděl výkony podle optimistické normy SAE, vyšší čísla, navíc v koních vypadala na papíře lépe...V polovině šedesátých let se přidal výkonnější agregát Gordini se 70 kW doplněný ještě větší a silnější třináctistovkou v provedení S (1296 cm3/88 kW).
Čtyřválce začínaly na objemu 0,96 a končily u 1,65 l
V roce 1967 se objevily verze 1300 G (1255 cm3/77 kW) a a 1500, ta používala čtyřválec Lotus Europa s blokem z Renaultu 16 (1470 cm3/60 kW). První šestnáctistovka měla hliníkový agregát z R16 TS (1565 cm3/68 kW) a objevila se o dva roky později, stejně jako 1300 V85. Pod její kapotou vrčela pro změnu jednotka z tehdy nového Renaultu 12 TS o objemu 1289 cm3 a výkonu jen 50 kW, ale už dle dnes v Evropě běžně užívané normy DIN. 1600 S z úvodu 70. let si zachovala „šestnáctku“ TS, ale vyladěnou na 92 kW díky dvěma dvojitým karburátorům Weber místo jediného. S ní upalovala až 215 km/h, v převodovce měla už pět rychlostí, na stokilometrovou vzdálenost spolykala mezi 11 a 13 litry benzinu a Francouzi za ni zaplatili 30.840 franků.
Zakladatelem značky byl Jean Rédélé (vlevo). Pohledy do výrobních hal v Dieppe byly pořízeny v roce 1970
O tři roky mladšího nástupce se shodným označením pohánělo „srdce“ z kupé 17 TS (1605 cm3/93 kW), verze SC i vstřikovací SI z let 1972-1975 měly o necelý kilowatt více. „Stodesítka“ se rozloučila modelem SX, u něhož objem narostl na 1647 cm3, výkon však dosahoval jen 69 kW. Dárcem orgánů byl tentokrát Renault 16 TX. Všechna data se týkají produkčních modelů. Výroba však postupně klesala, ze zhruba 1.400 (1972) na necelou tisícovku (1974), definitivně se tato slavná kapitola uzavřela v červenci 1977 s konečným účtem 7.176 exemplářů. Ve Španělsku dobíhaly ještě v sedmdesátém osmém, už s motorem 1397 cm3. Ten francouzská auta ani neměla...
Vzhled vozů se léty měnil minimálně. Objevily se dvojité světlomety, vytažené blatníky, jinak došlo jen k úpravám detailů. Nástupcem se stala A310
A110 se vyráběla většinou pouze jako dvoumístné kupé, kabrioletů bylo postaveno v letech 1966-1969 jen pár. Vzhled se měnil za patnáct let minimálně. Největší úpravy představovaly dvojité světlomety (1967) a přední oranžové blikače (1971), které o pět let později dostaly bílé krycí plasty. V souvislosti s tím zmizely i větrací mřížky u nich.