Model Fusion patří ke stálicím na evropských trzích kompaktních vozů nižší třídy, který boduje prostornou karoserií, vyšší světlostí a velmi dobrými jízdními vlastnostmi. Jak se s ním jezdí po deseti letech od zahájení výroby?
Kapitoly článku:
- Solidní matador, Fusion dnes, Spolehlivost a bezpečnost
- Nový, nebo ojetý?, Zkoušený vůz, Nestárnoucí elegance
- Interiér hlavně praktický, Za volantem, Na silnici
- A vystupujeme, Očima odborníka, Technické údaje, Naměřené hodnoty
- Fotogalerie
Solidní matador
Evropský Ford Fusion byl představen již na počátku roku 2002 a mateřský koncern jej sebevědomě zařadil do zvláštní kategorie UAV (Urban Activity Vehicle). Po technické stránce byl Fusion pouze adaptací tehdy nové (dnes již předposlední) generace klasické řady Fiesta. Doba pokročila, ale Fusion si můžete koupit jako nový i dnes. Ještě před několika měsíci šlo navíc o prodejně dlouhodobě nejúspěšnější dovážený model v České republice.
Zvláště při pohledu na přední část karoserie se však co do designu Fusion vydal vlastní cestou vyznačující se ostřeji řezanými rysy a více účelovými proporcemi. V prodejích byl Fusion zprvu se zážehovými motory 1,4i s výkonem 80 koní (59 kW) a 1,6i o výkonu 100 koní (74 kW) a záhy 2007 přibyl legendární vysokoobrátkový Zetec-SE 1,25 s výkonem 75 koní (55 kW), ovšem s ohledem na přísnější emisní normy Euro IV již bohužel nejezdil tak jako kdysi ve Fiestách.
Vznětové čtyřválce byly pro Fusion k mání dva, ale na českých silnicích se s nimi setkáte pouze výjimečně, a když už, tak jde většinou o vozy z dovozu, neboť u nás byly velmi drahé. Šlo přitom o moderní a velmi zdařilé common-raily 1,4 a 1,6 TDCi s výkony 68 a 90 koní (50, resp. 66 kW) z éry spolupráce Fordu s PSA. Svým charakterem bává Fusion nejčastěji srovnáván s modelem Suzuki Ignis, oproti kterému je však o poznání větší a komfortnější, ale třeba pohon všech kol je pro něj tabu.
Ford Fusion nepůsobí vyloženě archaicky ani po deseti letech výroby
V roce 2005 se Ford Fusion dočkal prakticky jediného faceliftu, který překreslil zejména rysy přední a zadní části karoserie, rozšířil nabídku výbavy a poněkud vylepšil vzhled palubní desky. Tyto vozy jsme testovali již několikrát. Původní provedení z počátku výroby je podrobně popsáno v testu vozu Ford Fusion 1,6i a po faceliftu prošly našima rukama stroje Ford Fusion+ 1,6 TDCi a předloni Ford Fusion Calero 1,6i, přičemž zvláště posledně zmíněný vůz má k dnes testovanému stroji obzvláště blízko.
Proto se v následujících řádcích budeme soustředit především na specifika konkrétního vozu, bezpečnost, spolehlivost, ale také na pověst, kterou si během let provozu vysloužil.
Fusion dnes
Jak jsem zmínil výše, Ford Fusion se jako nový prodává dodnes, ovšem nabídka je již velmi omezená. Z motorů zůstala k mání již pouze zážehová čtrnáctistovka a jediný výbavový stupeň Comfort začíná na velmi sympatické částce 239 990 Kč, jež byla ještě před několika lety pro Fusion utopií.
Zvláště když si všimneme poměrně rozsáhlé sériové výbavy. Každý nový Fusion je nyní opatřen třeba klimatizací, rádiem s CD, vstupem AUX a ovládáním pod volantem, dálkovým centrálním zamykáním, mlhovkami, koženým volantem nebo elektrickým ovládáním předních oken a vyhřívaných zpětných zrcátek.
Velká, vzadu zatmavená prosklená plocha a plastování: typický Fusion Calero
Za příplatek 10 000 Kč dostanete v rámci akční edice Winner ještě patnáctipalcové lité ráfky a vyhřívání čelního skla. Připlatit si však můžete také za celou řadu poměrně moderních prvků včetně elektrického přiklápění zrcátek (+ 2 000 Kč), automatických stěračů (+ 2 800 Kč), palubního počítače (+ 5 000 Kč), bočních a stropních airbagů (+ 9 000, resp. 18 000 Kč), lepšího rádia Sony (+ 7 000 Kč), Bluetooth (+ 9 900 Kč) nebo couvací asistent (+ 12 900 Kč). Nic moc? Možná, ale je to přes deset let staré auto!
Spolehlivost a bezpečnost
Z hlediska spolehlivosti a provozních nákladů patří Ford Fusion k bezproblémovým modelům. Snad s výjimkou pazvuků od těsnění dveří a zadní nápravy prakticky nelze hovořit o žádných vyloženě chronických závadách. Při nákupu ojetého Fusionu je tedy třeba především soustředit se na stav a původ konkrétního automobilu, netěsnosti na motoru a převodovce a znaky případně nekvalitně provedené opravy po havárii.
Ve statistikách TUV patřily například na konci roku 2010 modelu Ford Fusion přední příčky a stal se prakticky nejspolehlivějším evropským Fordem. Mezi vozy ve stáří 2 až 3 roky se tehdy Fusion umístil na vynikajícím 7. místě, v kategorii 4 až 5 let na 8. místě a ve třídě 6 až 7 let na stále velmi dobré 14. pozici. O praktické platnosti výsledků podobných statistik si samozřejmě iluze neděláme, ale o jistou indicii přeci jen jde.
Ford Fusion si z nárazových testů EuroNCAP v roce 2003 odvezl čtyři hvězdy
Vznětové motory se obejdou jak bez filtrů pevných částic, tak bez dmychadel s proměnnou geometrií lopatek, což je dobrá zpráva pro spolehlivost i provozní náklady, nicméně opravy vstřikovačů nebo vysokotlakého čerpadla (zvláště při kvalitě naší nafty…) hrozí u ojetiny dosti vysokou investicí. Diesely navíc v zahraničí často sloužily v půjčovnách nebo ve službách různých obchodních cestujících, jejichž často tvrdé zacházení malým nafťáčkům zrovna nesvědčí.
Nárazovými testy u EuroNCAP prošel Ford Fusion (pouze s čelními airbagy) v roce 2003, přičemž svými výsledky nijak neexceloval, ovšem bez potíží si odvezl čtyři hvězdičky z pěti. Tuhost skeletu byla hodnocena dobře, v ohrožení se však ocitly hrudníky a kolena cestujících vpředu kvůli vysokému tahu pásů, resp. nevhodně tvarované spodní části palubní desky.