Myslíte si, že tovární údaje o objemu zavazadlového prostoru vašeho auta skutečně odráží realitu? Ne tak úplně…
Skutečný objem prozradí až osobní zkušenost
Je to zvláštní, ale v době, v níž nám úřady Evropské unie ve své blahosklonnosti určují i rozměry okurek k nakládání, jsou údaje o objemech zavazadlových prostorů často otázkou spíše důvěry mezi výrobcem a zákazníkem než realitou. Můžete pátrat, jak budete chtít, žádnou závaznou jednotnou metodiku ale nenajdete. A to bývají právě objemy zavazadlových prostorů často tím, podle čeho se zákazník při volbě svého nového auta řídí…
U osobních automobilů je objem zavazadlového prostoru nejčastěji udáván v základním uspořádání a v rozšířeném, tedy po sklopení zadních opěradel (pokud má vůz i třetí řadu sedadel, přibývá logicky ještě hodnota další). To však neznamená, že byste po přečtení těchto hodnot mohli přesně srovnávat skutečný objem pro zavazadla mezi vozy různých typů nebo značek.
Pokud jsou například zadní sedadla posuvná nebo mají polohovatelná opěradla, výrobce je při měření může nastavit tak, aby byl změřený objem co největší. Řada soudobých automobilů, zvláště pak s karoserií kombi nebo MPV, pak nabízí další hříčky v podobě schránek ukrytých pod podlahou nebo po stranách čalounění.
Například u vozů Hyundai i30 Combi a Kia Cee'd SW jihokorejský koncern udává základní objem 528 l a po sklopení sedadel pak 1 642 l, přičemž konkurenční Chevrolet Cruze Wagon má mít „jen“ 500, resp. 1 478 l. Praktické zkoušky ale ukázaly, že místa je v jeho zavazadlovém prostoru přinejmenším podobné množství. Čím to? U vozů Kia/Hyundai se totiž do těchto hodnot počítají i schránky pod podlahou, jež sice svoji úlohu plní, ale pro přepravované kufry nebo jinou batožinu je nevyužijete.
V hlavní roli prkénka
Jak se tedy objem zavazadlového prostoru měří? Možná budete překvapeni, ačkoli moderní počítačové modely by byly schopny objem tohoto prostoru zhodnotit takřka naprosto přesně, používá se poněkud konzervativnější metoda. Drtivá většina evropských automobilek používá metodiky VDA se standardem DIN 70020. Ta spočívá v postupném ukládání dřevěných destiček o rozměru 200 x 100 x 50 mm.
Každá tedy představuje 1 dm3, resp. 1 litr, takže až je zavazadlový prostor naplněn, destičky se jen spočítají. Lapidárně řečeno, pokud například z kufru nového Peugeotu 308 a zpod jeho podlahy vytáhli 470 prken, má vůz objem zavazadlového prostoru 470 l. Jistě, vysloveně precizní způsob měření objemu to není, ovšem alespoň částečně hovoří také o praktické využitelnosti prostoru, vždyť přepravované kufry a tašky jen málokdy skutečně kopírují tvary a zrádné záhyby zavazadelníku…
VDA ale není jedinou metodou, která se dnes pro měření objemů zavazadlových prostorů automobilů používá. Hlavně v USA tak používají standardů SAE J1100, který je sice ve své podstatě podobný jako VDA, ale možná ještě přesněji reflektuje samotnou využitelnost prostoru. Jádrem této metody je ukládání bloků v sedmi druzích a s objemem 6 až 67 l. S jejich skládáním se začíná od těch největších, menší bloky lze ukládat až ve chvíli, kdy se ty větší již nikam nevejdou.
VDA (Verband der Automobilindustrie) je významnou asociací německých dodavatelů pro automobilový průmysl a její snahou je usnadnit vzájemnou komunikaci. Pravdou je, že VDA má těsnou vazbu na samotné automobilky, jimž v některých případech pomáhá prosazovat jejich cíle bez rizika nařčení ze střetu zájmů. VDA se snaží nad úroveň danou mezinárodními předpisy ISO standardizovat poměry v německých automobilkách od společných informačních systémů po rozměry přepravních kontejnerů.