Za sto tisíc korun můžete pořídit různá bazarová dobrodružství. Nebo také spolehlivé a jednoduché malé auto.
I se stotisícovým rozpočtem lze pořídit důstojné a zachovalé, maximálně desetileté auto. Pokud nemusíte každý týden stěhovat celou domácnost na chalupu a zpět, budou ideální volbou malé vozy.
Vybrali jsme pětici aut, jejichž techniku už dávno prověřil čas a které budou v tuzemských poměrech nejsnáze udržitelné.
Tady jsou:
Dacia Sandero
Dacia Sandero první generace asi nebude láskou na první pohled. I když je líbivější než původní logan, stále z ní čiší důraz na cenu. Interiér je prostý a o tom, že by mělo jít o bazarový tip, nevypovídá ani umístění na chvostu žebříčku spolehlivosti TÜV Report.
Jenže ten se konstruuje na základě výsledků na stanicích technické kontroly. A zatímco třeba vítězné Porsche 911 projde bez chyby - byť třeba po několikáté výměně motoru - jednoduché dacii napočítají body třeba za váznoucí nastavování světel nebo dosluhující akumulátor.
Ona je totiž v reálném životě velmi spolehlivá. Ostatně výrobce se nijak netajil orientací na země třetího světa. Díky tomu první generace dostala skutečně mohutně dimenzovaný podvozek, který nerozhodí ani české vesnické tankodromy.
Ze staré školy jsou také motory - primitivní čtrnácti- a šestnáctistovky. Pokud jim občas někdo vymění olej a seřídí ventilové vůle, mohou jezdit do nekonečna. Jediným větším zádrhelem je dražší výměna rozvodů, kterou původně výrobce doporučoval každých 60 tisíc kilometrů.
Vyšší spotřeba obou motorů by mohla někoho vést k myšlence pořídit si diesel 1.5 dCi. Je pravda, že dnes už spolehlivostí nijak nevyčnívá, my bychom se však zlákat nenechali.
Sandero je prostý přepravník a nezničitelný sluha - tak proč si to komplikovat. Kdo hledá auto pro nájezdy, kdy by se diesel začal vyplácet, pravděpodobně by stejně měl hledat něco komfortnějšího.
Auto má jen jednu a to dosti zásadní slabinu. Některé kusy mají sklony ke korozi. Auto proto pořádně prohlédněte a ideálně nechte i zachovalý kus ošetřit.
Pokračování 2 / 6
Fiat Grande Punto
Nejkrásnější auto ve výběru? Pravděpodobně Fiat Punto s přízvisky Grande a Evo. Už po příchodu na trh vůz bodoval tuhou karoserií, což se projevilo nejen plným počtem hvězd v nárazovém testu, ale také vyšší hmotností. V průběhu let se však z malého italského vozu stávalo diskontní zboží.
S příchodem verze Evo v roce 2009 třeba ubyla izolace motoru, ze základní verze zmizel přední příčný stabilizátor a kufr se od této doby už neotevřete logem na víku, ale pouze klíčkem, nebo tlačítkem v interiéru.
Po technické stránce je však Punto dobrou volbou. S výjimkou výfuku nerezaví. Výrazněji však trpí přední zavěšení a také životnost tlumičů je slabší. Z elektrické výbavy pak občas stávkuje elektrický posilovač - konkrétně úhlové nastavovače. Oprava u specialistů vyjde asi na šest tisíc.
Výrobce také auta trápil až třicetitisícovými servisními intervaly. Nejlépe jim vzdorovala základní benzinová dvanáctistovka, skvělé jsou ale i nepřeplňované motory 1.4 Fire (57 a 70 kW).
Pro zájemce o vznětový motor se stotisícovým rozpočtem zbudou prakticky výhradně jednotky 1.3 MultiJet, na kterých se výrazněji projevily extrémní servisní intervaly. Většinou se navíc jedná o dovezená auta z flotil a půjčoven, kterým bychom se obecně doporučili spíše vyhnout.
Pokračování 3 / 6
Ford Fiesta Mk7
Od představení sedmé generace fiesty letos uplynulo deset let. A dnes už nejdete celou řadu vozů, jejichž cena poklesla pod staticícovou hranici.
Ford Fiesta je mimořádně povedené a odolné auto, i když výrobce udělal hodně pro to, aby byl první dojem maximálně průměrný. Odlupují se lišty, podvozek bývá rezavý, častěji drnčí palubní desky. Jenže kromě těchto detailů je auto prakticky nezničitelné! Snad jen brzdy pravidelně zatuhávají a občas také stávkuje dálkové centrální zamykání.
Nejrozšířenějšími motory na trhu ojetin jsou zážehové jednotky 1.25 Duratec ve verzích 44 a 60 kilowattů, zkonstruované Yamahou. Dynamikou nenadchnou - především slabší z nich je vyslovený lenoch. Na druhou stranu jsou však příkladně spolehlivé. Snad jen výjimečně je trápilo cukání na volnoběh - obvykle stačilo přehrát software řídicí jednotky. I další zážehové jednotky lze označit za nadprůměrně spolehlivé.
Značka nabízela též diesely původem od francouzského koncernu PSA - tedy stejné jako u Peugeotu 207. Konstrukční základ jednotek 1.4 TDCi i 1.6 TDCi je shodný, větší motor však dostal šestnáctiventilovou hlavu - stejně jako u Peugeotu jsou zkušenosti s ním horší. V obou případech je však nutná dostatečná finanční rezerva.
Nejvýraznějším problémem fiesty tak je převodovka. Ať už jde o úniky maziva, rachtavé zvuky a někdy i vypadávající převodové stupně. Řešení jsou nákladná, většinou se však problémy nestupňují.
Pokračování 4 / 6
Peugeot 207
Nerezivějící karoserie, nadprůměrný vnitřní prostor i velmi slušný komfort jízdy po kvalitních silnicích. Důvodů pro volbu Peugeotu 207 je celá řada - včetně možnosti připlatit si za provedení kombi označované SW.
Auto je celkově velmi spolehlivé, potíží je jde jen pár. Zmínit musíme například dvě záludnosti na předním zavěšení, které navíc právě nevyniká životností. Uložení ramene samostatně koupíte pouze v druhovýrobě - výrobce jej nabízí pouze jako celek. Podobné je to i s ložisky, které se zde nabízejí i s nábojem. Také na to zná odpověď trh aftermarketu.
Z pohonných jednotek doporučujeme zejména starší jednotky 1.4 a 1.4 16V. Sice nejsou extrémně úsporné ani dynamické, na druhou stranu jsou však velmi spolehlivé. Občas zlobí synchronizace pětistupňových převodovek - při koupi vyzkoušejte, jestli při řazení někdy převodovka nepřepočítá zuby.
Jízdně perfektní jsou naopak pozdější motory 1.4 a 1.6 VTi, které vznikly ze spolupráce s BMW. S proměnným časováním jedou krásně, rychle reagují na plyn a i spotřeba paliva je nižší. Jenže je provázela celá řada problémů.
Prosluly především potížemi s rozvodovými řetězy, dnes je však trápí především selhávající cívky. Výjimečně selhává dokonce i systém variabilního časování.
U modelu 207 jsou ve větší míře rozšířeny také vznětové jednotky HDi. Z nich můžeme doporučit především základní čtrnáctistovku s výkonem 50 kW. Až do modernizace se obešla bez filtru pevných částic, využívá navíc jednodušší osmiventilovou hlavu, se kterou se pojí méně potíží než u větší šestnáctistovky do roku 2010. V obou případech je však nutné počítat s vyššími cenami údržby.
Pokračování 5 / 6
Škoda Fabia II
Nejprodávanější malé auto do sta tisíc? Jednoznačně Škoda Fabia! Konkrétně její druhá generace. Auto ztratilo eleganci předchůdce, do výšky nakopnutá karoserie však znamenala zvětšení vnitřního prostoru - i když, co se týče šířky, opravdu nečekejte zázraky. Na poli komfortní výbavy však naopak výrobce ubral - zapomeňte třeba na xenony, také kvalita interiéru šla dolů.
Jinak je fabia slušně postavený vůz, u kterého z prvků výbavy pravidelně selhávají jen klimatizace a občas rádia a displeje palubních počítačů.
U aut do modernizace, která proběhla v roce 2008, je nutné počítat s krátkou životností zadního uložení předního ramene. To se pak znovu měnilo v roce 2010. Důležité však je, že výrobce díl v průběhu výroby modifikoval a jeho životnost stoupala. Problematické je též horní uložení tlumičů, po jehož zadření může dojít i k prasknutí pružiny. Posledním pravidelně se opakujícím problémem je zatékání do zavazadelníku.
A pak je tu otázka motorů. Zdaleka nejrozšířenější je tříválec 1.2 HTP. Motor se proslavil celou řadou problémů - vytahanými rozvodovými řetězy, selhávajícími cívkami, rozpadlými a nasátými katalyzátory... Nutno však podotknout, že většina problémů se týkala především první generace fabie. Zde už jednotka funguje většinou spolehlivě, zejména po poslední modernizaci z roku 2010. Podmínkou pro to je však výrazné zkrácení servisních intervalů. Olej je zde extrémně tepelně namáhán, proto jej odborníci doporučují měnit klidně po deseti tisících kilometrů.
Podstatně větší jistotou bude motorizace 1.4 16V. Motor má ve verzi Euro 4 ještě slušné reakce, v praxi pak žádá většinou pouze zapalovací cívky a nepatrně dražší výměnu rozvodů.
Se stotisícovým rozpočtem občas naterfíte i na jednotku 1.2 TSI známou problematickými řetězovými rozvody. Závady se týkají aut do modelového roku 2011, kdy výrobce přišel s odolnějším řešením. Dnes už však bude mít většina aut za sebou modifikaci.
Ani u fabie nejsou výjimkou dieselové agregáty. Starší jednotky 1.4 a 1.9 TDI se vstřikováním PD jsou sice veskrze odolné, vybírají si za to však krutou daň v podobě velmi výrazného zvukového projevu. Navíc za sebou budou pravděpodobně mít divokou firemní minulost a velké nájezdy. Modernější motory 1.2 TDI a 1.6 TDI jsou pak zase drahé.
Pokračování 6 / 6
Závěr:
I když velká část řidičů sní o ojeté octavii TDI a podobných bazarových dobrodružstvích, námi doporučená malá auta budou lepší volbou. Zvláště pokud je pro vás sto tisíc korun skutečným stropem a chcete minimalizovat další náklady.
Nebudou zázračně dynamické, ani si jimi nijak nevylepšíte společenský status. Jenže pokud máte v kapse sto tisíc, doporučujeme jít konzervativnější cestou. Vždyť i obyčejná atmosférická dvanáctistovka na hory dojede, navíc prakticky bez rizik drahých servisních nákladů.
U našich tipů nenaleznete drahé dvouhmotové setrvačníky, turba, ani víceprvkové nápravy, které budou jednou žádat drahé investice.
Nespornou výhodou malých aut také je, že mnohem častěji sloužily soukromé klientele - pokud se zrovna nejedná o bílou fabii s dieselem. Navíc není problém sehnat vozy prodané v ČR, u kterých nechybí prokazatelný původ. Právě na takové se zaměřte. Ani zde však nesmíte ztratit bazarovou ostražitost.